Ateliér Zdeny Braunerové
Kultura21.cz

Ateliér Zdeny Braunerové

atelier braunerova 200Vlastní atelier si nechala postavit v roce 1904 v anglickém stylu. Stojí v sousedství mlýna, který její otec zakoupil v roce 1861 a nechal předělat na letní bydlení. Zdena se narodila v roce 1858 do rodiny zámožného právníka a politika. Její maminka pocházela ze šlechtického rodu a právě po ní zdědila výtvarný talent, jemnost i smysl pro krásu. Po otci, který pocházel z mlynářské rodiny, pak vytrvalost, temperament a živelnost. V rodinném salonu se již v mládí setkávala s významnými osobami z řad umělců. Byla hudebně i jazykově nadána, ale i vedena k domácím pracím. Nejvíce volného času věnovala malování, učila se i u Amálie Mánesové, později u Soběslava Pinkase.

 

O její budoucnosti definitivně rozhodla cesta s maminkou a sestrou do Paříže v roce 1878. Začíná studovat v Paříži u prestižních učitelů a město si zamilovala. Vrací se tam často, protože Paříž byla k ženám, které se profesionálně věnovaly umění, tolerantní. Cestovala do Anglie i Německa, často také do Itálie. Jako kultivovaná a originální osobnost měla řadu přátel mezi umělci všech generací.
Významným mužem v jejím životě zaujímal krajinář Antonín Chittusi, se kterým prožívala i svou první velkou lásku. Zatím co ona snila o inspirativním a rovnocenném uměleckém svazku, on potřeboval ženu jen k vytváření rodinného zázemí. Osudovým mužem se později stává o 17 let starší básník Julius Zeyer. Jemu i po letech i mladšímu Vilému Mrštíkovi vadila její samostatnost a nezávislost. Neuspěla ani s literárním kritikem F. X. Šaldou. Všechny její lásky měly většinou komplikované povahy a pro praktický život byly málo použitelní. Vybočením byla jen několika denní láska prožitá s francouzským sochařem Augustem Rodinem při jeho návštěvě v Čechách. Pro poslední románek, se spisovatelem a překladatelem Milošem Martenem, který byl o 25 let mladší, jí odsuzovala i rodina. Ona ale byla zvyklá nastupujícím umělcům v začátcích pomáhat, i když mnozí toho zneužívali.

 atelier braunerova (1) 

V životě se nedařilo ani její sestře Anně, provdané do Francie za literáta Elémira Bourgase. Se Zdenou je pojilo silné pouto, a když nemohly být spolu, dopisovaly si. To pro obě mělo navzájem posilující význam. Anna těžce nesla, že je jen manželkou literáta a vadilo jí i složité postavení žen ve Francii. Dopisy psané hovorovým stylem ukazují postřehy z jejich běžného života, informace ze společnosti, rodinné a intimní problémy. Dlouhé pasáže obě věnovaly módě, psaly o zajímavých lokalitách, které navštívily, o uměleckých dílech a literatuře. Zdena také vedla rozsáhlou korespondenci s dalšími významnými osobnostmi, které poznala při svých studiích, častých návštěvách Francie i v dalších zemích, které navštívila. Dochovaná, neuvěřitelně rozsáhlá korespondence, která nebyla zatím systematicky zpracována, se stala významným pramenem pro pochopení souvislostí doby, důležitých osobních vztahů, názorů a životních předělů této umělkyně. Stala se symbolem vzepření se proti dobovým konvencím a maloměšťáctví.

 atelier braunerova (2) 

V osobním životě se sice Zdeně nedařilo, ale v uměleckém to bylo opačně. Považovala se sice za malířku krajinářku, ale maluje sklo, vytváří lepty a je úspěšná s knižní grafikou. Stala se zprostředkovatelkou české kultury ve Francii, kde organizovala několik výstav se zaměřením na lidové umění. Dosáhla řady mezinárodních ocenění na poli dekorativního umění, zejména svými návrhy a malbou skla (Londýn, Paříž, Saint Louis, Praha, Berlín). Velmi významným mezníkem bylo její přátelství s francouzským generálem Mauricem Pellé, se kterým umělkyně úzce spolupracovala na přípravě výstavy československého lidového umění v Musée des Arts Decoratifs v Paříži v roce 1920 a který později vstoupil i do rodiny sňatkem s její sestřenicí Jarkou.

 atelier braunerova (3) 

Ateliér si navrhla sama a inspirací jí byly návrhy anglických venkovských domů. Zděná budova se sedlovou střechou má prostornou malířskou dílnu s velkým oknem, pro návštěvy, které byly velmi časté, pak sloužil malý salonek. Dům doplnila dřevěnou verandou a vzhledem k častým záplavám dřevěné schodiště umožňoval přístup do místnosti ve výšce zvýšeného přízemí. Po její smrti v roce 1934 stavba začala chátrat, často měnila majitele a zažila i necitlivou přestavbu.

  atelier braunerova (1) 

Středočeské muzeum získává v roce 1974 Braunerův mlýn i s atelierem. Využívá je pro své potřeby až do roku 2002. Tragické záplavy v srpnu 2002, kdy voda dosahovala do výše 6 metrů, poznamenaly oba objekty. V následujících letech se provádí i restaurování atelieru, při kterém byly odstraněny dodatečné úpravy. Jak původně stoletý objekt vypadal, zjišťovali muzejníci z dochovaných dokumentů a obrazů autorky. Interiér byl upraven do dobové podoby, opět rekonstruován krb, původní nábytek nahrazen replikami s barevným laděním, tak jak si to umělkyně sama namalovala. Vlastní atelier je vytvořen z autentických předmětů časově a dobově odpovídajících. Stěny zdobí její obrazy, představuje se jako knižní výtvarnice. Obrázky ukazují na její vývoj od počátku v Roztokách, pobyty v cizině i tvorbu po návratu domů. V sedmdesátce obrazů jsou vystaveny i studijní práce a kopie což působí věrohodně jako malířská dílna. Interiér nebyl jen malířskou dílnou, Zdena se ráda obklopovala starožitnostmi i výrobky lidového umění. Pokud tato místa navštívíte, budete mít pocit, že si malířka jen na chvilku někam odskočila a brzy vás ve svém salonku přivítá.

 atelier Braunerove dopis sestre 

Zdroj fotografií: Středočeské muzeum



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přihlášení



Solfánci obměkčí každé srdce

Solfánci jsou druhým počinem (po Indigových pohádkách) Martiny Mii Svobodové a ilustrátorky Lucy Bumkin. Zatímco Indigové pohádky oslavovaly lidskou kreativitu a zaměřovaly se na to, že každý z nás má moc tvořit svůj svět, pohádkový příběh Solfánci a Sluneční královna jsou o odvaze být tím, kým doopravdy jsme. Semtamindigo

Nikdy není pozdě zopakovat si češtinu

Pod projektem Červená propiska jsou dvě kamarádky z vysoké, Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které se rozhodly šířit své znalosti zábavnou formou na sociálních sítích. Jejich cílem je dostat nejčastější perličky k co nejširšímu publiku a odhalit záludnosti českého jazyka, na které nebyl ve škole čas a které vás i v dospělosti překvapí. Universum

Rozhovor

Red Bull Tour Bus = „Tisíce hodin práce, litry potu a neuvěřitelné výkony zlatých českých ručiček.“

Nacest200Nedávno jsme vás informovali o původním českém dokumentu s názvem Na cestě, který je věnovaný unikátnímu tour autobusu značky Škoda ŠL 11 ze 70. let. Na začátku května tento dokument odvysílala stanice Prima ZOOM a my vám nyní přinášíme rozhovor s Ja...

Hledat

Z archivu...

Čtěte také...

Víčka pro Eleni

vicka perexVELKÉ PŘÍLEPY - V Základní škole pořádají v průběhu školního roku různé sběrné akce. Ve středu 19. února tady proběhl plánovaný sběr víček od plastových lahví v rámci projektu "Víčka pro Eleni". Příběh tříleté Eleni z řecké Soluně se silně dotkl ...


Literatura

Divoké léto Jáchyma Šebka

divoke leto jachyma sebka 200V srpnu se dostala do knihkupectví kniha Evy Běšťákové Divoké léto Jáchyma Šebka, která vyšla pod nakladatelstvím Brána. Máte-li chuť na českou literaturu s chutí dálek a tajemna, pak můžete vsadit zrovna na tut...

Divadlo

Ústecké baletní úlety

LBperexSólista ústeckého baletního souboru Severočeského divadla opery a baletu Vladimír Gončarov má na svém kontě již pěknou řádku hlavních mužských rolí v nejrůznějších baletních kusech. Nedávno učinil odklon ze zaběhnutých ste...

Film

Kronika – každý neumí být superhrdinou
ImageAsi neexistuje nikdo, kdo by neznal slavné, kladné hrdiny, jako je například Superman. Připadá nám jako samozřejmost, že své nadpřirozené schopnosti využívají jen k pomoci a ochraně lidí. Ale předsta...