K Magdaleně Trajerové nejlepší nápady přicházejí při dlouhé sprše

K Magdaleně Trajerové nejlepší nápady přicházejí při dlouhé sprše

Tisk

Trajerova200Magdalena Trajerová je songwriterka pohybující se na hranici mezi žánry indie popu, folku a rocku. Po třech singlech vydala debutové album s názvem "TO ONY", o kterém se více dozvíte v tomto rozhovoru.

 



Magdaleno, jak se máte v těchto dnech? Jaké máte pocity necelý měsíc po vydání vaší prvotiny?

Musím se přiznat, že pořád asi tak trochu nedokážu uvěřit tomu, že mám opravdu venku album. O jeho vydání jsem snila dlouho a najednou je to tady. Až teď se mi vlastně nějaký pocit překvapení pomalu přeměňuje v radost a nadšení.

Jedná se o desku s názvem TO ONY. Co si pod tím představit? Kdo jsou ty ony? A jste jednou z nich?

Ženy. Nejen ty, o kterých jsou moje písničky napsané, ale i ty, které s některou z písniček souzní nebo si v ní najdou svůj příběh. To ony mi byly inspirací, a tak jsem podle nich pojmenovala i album. Myslím, že část mě je v každém songu, takže i já asi budu to ona.

Název je zároveň i slovní hříčka. Je v něm ukryté slovo tóny, a tak i jméno spojuje ženy a hudbu.

Uvádíte, že v každé písni si každý může najít něco jiného, tak by mě zajímalo, která je nejosobnější a nejsilnější pro vás?

To asi nedokážu říct, každá je pro mě něčím speciální. Z řady pro mě ale asi vystupuje “Cukřenka” - má úplně jiný tón a náladu než všechny ostatní. Zpěv k ní jsem nahrávala se zavřenýma očima a úsměvem na tváři, a to je v ní asi i slyšet. Nerada říkám, o čem jednotlivé songy jsou, aby si v nich posluchači mohli najít to svoje. Můžu ale prozradit, že “Cukřenka” je plná tepla a nostalgie.

Přečtěte si naši recenzi alba: Svěží deska o ženách od talentované hudebnice

Deska má být výsledkem několikaletého tvůrčího procesu, tak prozraďte nám, jak dlouho vznikala?

Nejstarší píseň je asi pět let stará. Dlouho jsem si vlastně skládala do šuplíku. Postupně jsem je střádala, až vzniklo TO ONY. Se samotným nahráváním jsme s producentem začali půl roku před vydání alba.

Jaká byla spolupráce s vaším producentem Drew Lindenem? Jak moc vám nechával volnou ruku? A byla například nějaká skladba, která je díky němu ještě lepší?

V první řadě bych ráda řekla, že bez Drewa by nevzniklo nic. Dál bych si jen skládala do šuplíku. Měla jsem na něj obrovské štěstí – na recording session s ním jsem se vždycky těšila a vlastně jsem si k němu chodila odpočinout. Svoje písně skládám na kytaru. Vždy jsem mu to, s čím jsem přišla, zahrála a zazpívala, popsala jsem mu, jakou náladu chci zachytit. Kytarové linky a zpěv tak už byly dané, o basovou linku se postaral on, zbylá aranž byla pak takový společný tvůrčí proces. Hodně mi pomohl, myslím, že spoustu těch písniček dokázal díky aranži i hodně posunout nebo v nich vyzdvihnout to důležité, konečné rozhodnutí ale vždycky nechal na mě. Na tom albu má obrovský podíl a já jsem mu za to moc vděčná.

Myslím, že jsem mu občas připravila i docela výzvu - třeba když jsem chtěla do songu “Zas rána” zakomponovat hlasovou nahrávku mého táty. On to ale vždycky vymyslel a perfektně udělal. Abych tedy odpověděla na otázku – na všech skladbách má svůj podíl a všechny dokázal vyšperkovat.

Při poslechu jsem si poznačila, že mi texty připomínají slam poetry. Nemáte blízko k tomuto formátu?

Nikdy mě nad tím vlastně takhle nenapadlo přemýšlet. Asi bych řekla, že takovým mým podpisem jsou slovní hříčky, což by mohlo slam poetry evokovat. Taky se snažím, aby do sebe jednotlivé fráze rytmicky příjemně zapadaly, žánru slam poetry jako takovému jsem se ale nikdy nevěnovala.

V textech jsou originální slovní obraty. Kde na ně přicházíte? Kde k nim berete inspiraci?

Úplně popravdě? Ve sprše (smích). Nejlepší nápady mi opravdu přicházejí právě při dlouhé sprše, samovolně.

Zapisujete si různé textové nebo i hudební nápady, nebo přicházejí, když potřebujete?

Nepatřím mezi lidi, kteří dokáží sednout k nástroji a cíleně napsat song. Mám v mobilu spoustu poznámek s různými útržky, nápady a rozepsanými písničkami. Ty postupně doplňuji, až vznikne celý text. Stejně to mám i s hudbou – riffy a nápěvy si nahrávám, až přijde moment, kdy to do sebe všechno zapadne a vznikne písnička.

Máte člověka, který je slyšet v poslední písni, kde vás uklidňuje, že to opravdu stihnete? A bála jste se reálně, že to nestihnete?

Ten člověk je zmíněný producent Drew Linden. Samozřejmě, rozhovor pro song je trochu nahraný, jeho obsah je ale pravdivý. Ještě na konci ledna jsem se obávala, že to nemůžeme všechno stihnout, on mě ale uklidňoval, a nakonec to se mnou před 22. 2. opravdu dotáhl.

Bylo pro mě opravdu důležité, aby to vyšlo právě toho 22. 2. To datum nejen vypadá hezky napsané, ten den je ale taky věnovaný skautskému svátku, který se dříve jmenoval Den sesterství. Jsem bývalá skautka, a tak jsem chtěla tímto způsobem propojit hudbu, ženy a skauting.

Trajerova

Povězte nám ještě něco o sobě, kdo je Magdalena Trajerová? Jak byste se charakterizovala třemi větami?

Narodila jsem se za úplňku. Nesnáším nudle s mákem. Doma mám šest kytar a každá z nich má jméno.

A co hudba? Jaká k ní byla cesta? Máte nějaké vzdělání, nebo je to vše talent? A co hudební nástroje?

Na kytaru jsem začala hrát ve druhé třídě, chtěla jsem totiž být jako táta. Mám skvělé rodiče, kteří moji vášeň pro hudbu podporovali, jak jenom mohli. Absolvovala jsem díky nim nejen první cyklus klasické kytary, ale i lekce improvizace na elektrickou kytaru, soukromé lekce s Matějem Kroutilem zaměřené na tvorbu a jeden rok jsem zkoušela i jazzovou kytaru. Hrát jsem se učila jen na kytaru, o to víc mi ale přirostla k srdci.

Jak to máte s poslechem hudby? Co si ráda sama poslechnete? A kdo je vám v uměleckém směru inspirací?

Já jsem takový hudební obojživelník poslechově rozkročený mezi mnoha žánry. Vyrostla jsem na folku, Porta byla vůbec můj první festival, na kterém jsem kdy byla. Ráda si ale poslechnu i indie pop, indie rock nebo třeba punk. Mou vůbec nejoblíbenější interpretkou je LP, hlavně její album Lost on you. Vzhlížím k hudebnicím, jakými jsou třeba Radůza nebo Zuzana Navarová.

Co vy a ostatní kultura? Chodíte například do divadla nebo kina, čtete knihy? Můžete dát naším čtenářům nějaké doporučení?

Do divadla chodím moc ráda, stejně tak do kina. Bývala jsem velkou čtenářkou, ale musím se přiznat, že se studiem už to čtení pro radost trochu flinkám. Čtenářům bych určitě doporučila své oblíbené divadlo Venuše ve Švehlovce, konkrétně pak soubor Depresivní děti touží po penězích.

Na závěr nám prozraďte, jaké máte nyní plány a kde vás mohou naši čtenáři vidět.

Připravuji teď křest alba, je to zatím v procesu přípravy, takže konkrétní informace ještě nemám, můžu ale prozradit, že na něm se mnou zahraje zajímavá hostka, která se ve své hudbě také věnuje queer tématům.

Na prvního máje bych pak chtěla vydat singl. Je to zamilovaný song, který je zajímavý tím, že ačkoliv slova jsou v mužském rodě, psaný je pro ženu. Je to jedna z nejstarších písní, psala jsem ji asi v šestnácti letech. V té době jsem ale ještě sama sobě nepřiznala svou orientaci a tohle zmatení se v ní, podle mě, trochu odráží. Tenhle song měl být původně součástí TO ONY, nějakou náhodou z něj ale vypadl a přišla jsem na to až ve chvíli, kdy bylo album venku.

Děkuji moc za rozhovor!


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Extrémní a tápající postavy v chytrém divadle, které občas bolí

200 tvarPřinášíme vám rozhovory se třemi členy souboru OLDstars, složeného ze studentů pražských uměleckých škol, kteří ztvárňují hlavní role v představení TVÁŘ V OHNI (Feuergesicht) Maria von Mayenburga – Annou Peřinovou (Olga), Jeníkem Tylem (Pavel) a Ma...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Temperamentní tango na nádvoří historického pivovaru v Dalešicích

Quintet perexMezinárodní hudební festival Petra Dvorského nabídne ve svém jubilejním 20. ročníku svým posluchačům temperamentní tango. Abychom se o tangu a jeho protagonistech z Escualo Quintetu dověděli více, položili jsme několik otázek Jakubovi Jedl...


Literatura

Kurzy s Davidem Deidou jsou mnohonásobně silnější než jeho knihy

altPřed časem jsem vám tu představovala knihu Davida Deidy: Cesta pravého muže. Fascinující dílo o partnerských vztazích!  Mgr. Denisa Palečková a Ing. Richard Vojík jsou  nejen partneři, ale také mezinárodně uzn...

Divadlo

Přímý přenos derniéry inscenace Korespondence V+W z Divadla Na zábradlí uvidí fanoušci v kinech po celé ČR

Korespondence200Divadlo Na zábradlí se po deseti letech loučí s úspěšnou inscenací Korespondence V+W v režii Jana Mikuláška. Ve spolupráci s filmovou distribuční společností Aerofilms bude vyprodanou derniéru 27. června zároveň živě přenášet do kinosálů ...

Film

Začne další ročník FEBIOFESTU

FebiofestUž po šestadvacáté si diváci v Praze (a následně v dalších čtrnácti městech naší republiky) mohou vychutnat olbřímí přehlídku filmů nazvanou FEBIOFEST, spíše jen z prestižních důvodů opatřenou soutěží prvotin, aby se mohla honosněji zvát festivalem....