Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Patří k našim nejvyhledávanějším muzikálovým herečkám, stala se první tuzemskou Evitou a už několik let se těší přezdívce česká Edith Piaf, neboť písně slavné šansoniérky interpretuje opravdu skvěle, jak se můžete přesvědčit na jejích koncertech. Radka Fišarová je ve svých 36 letech ale také maminkou dvouletého Oskárka a ani tuto roli pochopitelně nechce šidit.

Jak jste si vlastně budovala vztah k repertoáru Edith Piaf?

Je to už přes deset let, co jsem dostala nabídku od Libora Vaculíka a Petra Maláska účinkovat v titulní roli představení Edith-vrabčák z předměstí, které vyprávělo její životní příběh. To byl moment, kdy jsem se opravdu poprvé setkala s Edith Piaf a začala blíže poznávat tento hudební styl. Před těmi více než deseti lety jsem skutečně netušila, že se mi tak vryje pod kůži a že v šansonu v podstatě najdu sama sebe.

Šansony zazněly i na vašem posledním koncertu 7. dubna v Divadle Kalich. Co jiného ještě mohli diváci slyšet?

Do Kalichu jsme tentokrát přišli s naším novým repertoárem. Sice samozřejmě nechyběly ani kousky od Edith Piaf, ale především jsme hráli skladby z naší právě vznikající desky. Tedy repertoár česko-francouzský se spoustou českých novinek. Chceme se posunout dál a česká tvorba je ten směr. Myslím, že náš hudební producent, hudební skladatel Aleš Březina nám byl vynikajícím rádcem, a teď nás těší, že jsme repertoár představili i divákům. Další příležitost bude opět v Divadle Kalich, a to 27.10.2014 od 19 hod.

Znamená posun k češtině, že vám začalo být v žánru francouzských šansonů těsno?

Lépe bych to nepojmenovala. Vše má svůj čas a svou cestu. Nejprve jsem zpívala výhradně Edith, potom jsem začala poznávat a zpívat další francouzské zpěváky, básníky… Potom jsem napsala svůj první šanson. Začalo se mi líbit, že mi lidi rozumí vše, co zpívám. Nejen skrze hudbu. Dnes je čeština pro mě zásadní. A již teď při dokončování našeho CD česko-francouzského přemýšlím o dalším CD již zcela v češtině.

Vypěstovala jste si také vztah k francouzské kuchyni?

Líbí se mi, že Francouzi jsou zvyklí konzumovat mnoho chodů o malém množství. Hodně toho tedy okusíte, ale nemáte plné břicho. Francouzské kuchyni dávám přednost hlavně v létě, oceňuji její lehkost a pochopitelně i důležitou skutečnost, že se hodí k vínu. (smích)

Vzpomínáte na zvlášť lahodný gastronomický zážitek z Francie?

Asi vás překvapím, ale Paříž pro mě osobně naši národní gastronomii nepřekonala. V jídle jsem český patriot.

Tak pojďme zpátky do Čech. V Divadle Kalich jste se nedávno vrátila ke své roli v kultovním muzikálu s písničkami Daniela Landy Touha. Jak si tento návrat užíváte?

Jsem moc ráda, že se pan producent Michal Kocourek rozhodl toto představení vrátit. Touha sice nenese jméno nějaké významné historické osobnosti nebo slavného titulu, ale přináší lidem radost, smích, pobavení. A to je v dnešní době vzácné.

Jak se pro vás změnil svět od chvíle, kdy se na něj díváte i očima svého syna Oskara?

Samozřejmě hodně. Hodnoty se významně změnily. Vnímám více detaily. Dětem nic neunikne, tak si to s ním připomínám. Jde o nepřenosný pocit, ale zároveň vím, že mi všichni rodiče rozumí. Dítě je v životě nejvíc. Je to dar. Druhá stránka věci je, že jsem pracující maminka, a to je někdy složité, ovšem za pomoci blízkých řešitelné. Obdivuji svobodné maminky, klobouk dolů.

Žijete s hercem Jiřím Hánou. Je partnerství s člověkem ze stejné branže podle vás výhodou?

Nevím, jestli je to výhodou pro něj, ale pro mě určitě ano. Mám toho takzvaně hodně a těžko by to někdo chápal, kdyby nebyl z branže. Neznáme víkendy, společné večery, skoro ani dovolené… Proplouváme a Jirka toho má na svých bedrech dost. Občas je za tátu v domácnosti a pak zas půl roku v trapu při zkoušení či natáčení. Ale kdo to má dnes jednoduché! Jsme rádi za to, co máme. Také nám moc pomáhají rodiče, zejména děda.

Foto: archiv Radky Fišarové