V Etiopii se ve mně zrodila ta pravá vášeň pro fotografování
Banner

V Etiopii se ve mně zrodila ta pravá vášeň pro fotografování

Tisk

archiv Monika Navrátilová perex„Focení lidí mě naplňuje a věřím, že skrze objektiv dokážeme vytvořit zvláštní propojení,“ přiznává známá fotografka Monika Navrátilová, jejíž fotografie zdobí titulní stránky časopisů, občas se objevují také na billboardech, v knihách nebo v reklamních kampaních spojených s českými osobnostmi a sama patří k lidem, pro které je jejich profese také koníčkem.

Pocházíte z Jeseníků, kde jste vyrůstala v hájovně uprostřed Zlatých hor a Rejvízu. Jaké bylo vaše dětství strávené uprostřed přírody? Co vás bavilo?

Moje dětství v Jesenických horách bylo naprosto úžasné. Byla jsem vášnivou sportovkyní a milovnicí zvířat. Dny jsem trávila ježděním na koni bez sedla po okolních kopcích a cvičením psů.

Co vás přivedlo ke studiu na střední zemědělské a technické škole? Mělo na to vliv prostředí, ve kterém jste vyrůstala a blízký vztah k přírodě?

Chtěla jsem se věnovat práci se zvířaty, zejména s koňmi. V průběhu třetího ročníku jsem měla možnost absolvovat školní praxi v Německu, kde jsem si uvědomila, že zemědělská práce je velkou výzvou. Bydlela jsem u rodiny na soukromém statku, začínala každý den v 5:30 ranním dojením krav, následně práce s traktorem na poli a večer jsem se znovu vracela do stáje. Toto se opakovalo každý den.

K fotografování jste se dostala v roce 2009, když jste se vydala do Etiopie, kde jste strávila čtrnáct dnů a právě tam se zrodila vaše vášeň pro fotografování. Po návratu jste vydala fotografickou knihu a řada vašich přátel vám doporučila, abyste začala fotit profesionálně. Byla to správná volba? Nelitovala jste svého rozhodnutí?

Už v mém dětství jsem objevovala fotografii s malým analogovým foťáčkem, moje alba byla naplněná převážně snímky psů a koní. Během svého putování do vzdálené Etiopie jsem si od kamarádky půjčila zrcadlovku a na papírek si zapsala důležité rady, jak správně ručně nastavit čas, citlivost a clonu. Etiopie se ukázala jako okouzlující destinace pro fotografování lidí i zvířat. Vysoko v kopcích Simienských hor žijí tlupy paviánů dželad a my jsme se odvážili vydat se pěšky přímo mezi ně. Spali jsme u pastevců a mé nejkrásnější fotografie pocházejí z okraje útesu, kde jsem se ocitla uprostřed velké tlupy s rozkošnými mláďaty. Jednou jsem se vydala fotografovat osamělého samce, který právě něco přežvykoval. Byla jsem v jeho těsné blízkosti a po chvíli se na mě dlouze upřeně zadíval. Ten pocit plný strachu a zároveň nadšení mi zůstane v paměti navždy. Také jsem se poprvé setkala s tvrdou realitou chudoby, když jsem viděla ženy s dětmi spícími na ulici, byla to pro mě silně emotivní zkušenost. Právě v Etiopii se ve mně zrodila ta pravá vášeň pro fotografování.

archiv Monika Navrátilová

Foto: Lenka Hatašová

Kde jste se učila fotografovat a kdo byl vaším fotografickým vzorem?

Po absolvování přípravného ročníku na fotografické škole jsem se rozhodla chopit otěží sama. Absolvovala jsem kurzy fotografování, účastnila se fotografických výstav, seminářů, dílen, včetně jedné vedené Ondřejem Neffem. Photoshop se stal mým společníkem, a i když jsem se v něm učila spíše sama, postupně jsem objevovala jeho tajemství.

Zásadní zlom v mé cestě za fotografií byl díky kolegyni Lence Hatašové, která mě provedla světem světel a stínů, což je vlastně srdcem každé dobré fotografie. Mým pevným přesvědčením je, že pokud má člověk touhu a nasazení, může se naučit cokoliv. Samozřejmě jistý talent je také vítaným pomocníkem.

Před vaším fotoaparátem stála plejáda osobností ze světa kultury a sportu. Na koho ráda vzpomínáte a koho byste ráda ještě portrétovala?

Byla jsem zaujatá portrétní fotografií a měla jsem neuvěřitelné štěstí. Jedna z mých prvních zakázek spočívala v portrétování herečky Nely Boudové pro titulní stranu televizního časopisu. Zřejmě měla úspěch, vydavatelství mi umožnilo fotografovat titulní strany pro další časopisy. Věřím v moc myšlenek a telepatie – několikrát se mi stalo, že jsem na někoho intenzivně myslela a brzy nato se objevila zakázka na jeho portréty. Během fotografování se s mým objektem snažím vytvořit určitý druh napojení a mám pocit, že se mi to daří. A co se týče mého vysněného portrétu – můj sen se již stal skutečností. Budhismus je mi velmi blízký a měla jsem tu čest portrétovat 14. dalajlámu.

archiv Monika Navrátilová - Monika se 14. dalajlámou

Spolupracovala jste s neziskovou organizací Brontosaurus v Himálaji, která na severu Indie, v Malém Tibetu, pomáhala stavět školu a internát pro děti a toto dílo podpořil také samotný 14. dalajláma a vy jste měla při té příležitosti jej nafotit. Jaké bylo setkání s tímto výjimečným mužem?

Mít příležitost setkat se s dalajlamou byl opravdu jedinečný zážitek. Byla jsem členem organizace Brontosauři v Himálajích a díky tomu jsme měli možnost účastnit se soukromé audience přímo v budhistickém Ladakhu v severní Indii. Jeho svátost město Leh pravidelně navštěvuje a vždy je to velká událost, v ulicích ho vítá tisíce lidí. Čekali jsme na něj několik hodin a během té doby nás učili, jak se chovat v jeho přítomnosti. Když nakonec dorazil, byl to překvapivě obyčejný člověk, milý, veselý až na své pozorné bodyguardy, kteří ho pečlivě hlídají.
Měla jsem to štěstí, že jsem ho mohla fotografovat i na jiném soukromém setkání v Praze. Doufala jsem, že se mi podaří potkat ho i potřetí, kdy jsme se chystali ho navštívit přímo v jeho sídle v indické Dharamsale. Bohužel, den před odletem jsem si zlomila kotník, což mě velice zklamalo. Nicméně stále doufám, že se mi jednou podaří se s ním setkat potřetí.

Od narození dcery Stelly, také fotografujete rodiny, ale nejraději děláte portrétní fotografii. Proč právě portrétní fotografie? Čím je pro vaši profesi tak jedinečná?

Děti jsou nesmírně spontánní a právě tato jejich přirozenost mě na fotografování fascinuje. Nebojí se projevit svou pravou povahu, aniž by si uvědomovaly objektiv fotoaparátu.

Kromě fotografování osobností pro časopisy jsem se v současné době začala zaměřovat na firemní a byznys portréty. Focení lidí mě naplňuje a věřím, že skrze objektiv dokážeme vytvořit zvláštní propojení. Moje největší radost však pramení z toho, když si fotografování užijeme, a když si dotyční odnášejí kromě fotografií i nezapomenutelný zážitek. A tuto výjimečnou atmosféru se mi obvykle podaří vytvořit

herec Karel Dobrý - fotila Monika Navrátilová 1

Jste autorkou kalendáře Klokánku Hostivice nebo módního katalogu značky E.daniely s Chantal Poullain. Kde všude se můžeme s vašimi fotografiemi setkat? A co výstava? Neplánujete nějakou?

Mimo samotné titulní stránky časopisů se mé fotografie občas objevují na billboardech, v knihách nebo v reklamních kampaních spojených s českými osobnostmi. Během mnoha let fotografické praxe jsem navázala úzké vztahy s některými z nich, což mě vede ke spolupráci na různých projektech a někdy dokonce působím jako jejich dvorní fotograf. To platí například u herečky Chantal Poullain. Nedávno jsme spolu strávily čas v její rodné Marseille, kde jsme fotografovaly materiál pro její novou knihu „Život na kolotoči“.

herečka Chantal Poullain - fotila Monika Naavrátilová

Co se týče mé poslední výstavy, prezentovala jsem fotografie z mé cesty do Indie, a zatím nemám v plánu další. Svůj život ponechávám průběžně se rozvíjejícím událostem a situacím, a když se naskytne příležitost, nebráním se novým výzvám a projektům.

Jak ráda trávíte chvíle volna? V jednom rozhovoru jste řekla, že vaše profese je také vaším koníčkem.

Vrátila jsem se do svého dětství a ve volném čase opět fotím psy jen tak pro radost, cvičím, medituji, jezdím na chalupu, věnuji se dceři a účastním se výstav po celém světě se svým francouzským buldočkem.

Foto: archiv Moniky Navrátilové


 

Přihlášení



Tomáš Šebek při vědomí, orientovaný, komunikace jasná a srozumitelná. Autentický, naléhavý a hluboce lidský Objektivní nález

Tomáš Šebek je mezi českými čtenáři znám především jako autor reportážních knih z humanitárních misí. V nové knize Objektivní nález: Moje nejtěžší mise však nepředstavuje dramatické příběhy ze vzdálených koutů světa, ale obrací pohled do svého nitra. Vytahuje na světlo nejhlubší zákoutí svého dětství stráveného v nefunkční rodině, osobní selhání, partnerské krize i touhu porozumět sám sobě.

Tajemství lady Antonie. Zakázaná vášeň na dvoře Tudorovců

Edice Klokan nakladatelství Alpress nabízí román pro ženy z historického prostředí Anglie 16. století, kdy vládli Tudorovci. Autorkou je Rebecca Michele, které se povedlo sepsat romantický příběh se zajímavou zápletkou. Tajemství lady Antonie, jak se kniha jmenuje, bude však brzy odhaleno. Knížka je primárně spíše červenou knihovnou než historickým románem, ale to nic nemění na tom, že je napínavá, čtivá a romantická, což potěší každou ženu.

Banner

Videorecenze knih

Hledat

Rozhovor

Rozhovor s Miroslavem Vaňurou o knize a televizním pořadu Legendy kriminalistiky

2817Miroslav Vaňura má za sebou práci na mnoha televizních pořadech. Jmenujme alespoň Na vlastní oči, 112 v ohrožení života nebo Legendy kriminalistiky. A právě poslední jmenovaný seriál věnují se známým vrahům a jejich obětem se dočkal v...

Když odejde od rodiny muž, vzbudí to rozruch a snad trochu pohoršení. Ale co se stane, když se rodinu rozhodne opustit žena?

Krajčířka Eva (Anežka Šťastná) miluje Mánka (Mark Kristián Hochman), avšak navzdory lásce nemohou být tito dva spolu kvůli jejich nerovnému původu. Proto se Eva z trucu rozhodne, že se provdá za kožešníka Samka (Jakub Tvrdík). Jen ať všichni vidí, že ona se nikoho doprošovat nebude!

Čtěte také...

Seriál k měsíci čtenářů: Knihovny pro K21, Beroun

brezen-mesic-ctenaru 200Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šum, jak...


Divadlo

Vršovické divadlo MANA uvádí Čapkův Krakatit: příběh o pokušení a poznání

krakatit200Slavný, nadčasový a strhující příběh vynálezce, který si až příliš pozdě uvědomí, jaký dopad na svět může mít jeho objev ničivé třaskaviny zvané Krakatit. Čapkův příběh, který divákům nabídne drama i idylu, vášeň i obyčejnost prostých lidských ci...

Film

Generace Jihlava

Generace 200Dokumentů v kinech můžeme stále vidět mimořádné množství - a zájem publika o ně zdá se neslábne. Z jedenácti českých filmů, které byly v prvním čtvrtletí letošního roku nasazeny do kin, jsou tři dokumenty. Zastoupení se tak pohybuje mezi pětinou...