
Za svoji prvotinu Stvůra, která se stala bestsellerem, získala Cenu Jiřího Marka a v roce 2025 byl podle ní natočen film Stvůry. Povídka Ester jí vynesla cenu Společnosti Agathy Christie. Letos vyšel Kristýně Trpkové román Temné břehy.
Pocházíte z Holic, kterým jste zůstala věrná. Jako malá jste navštěvovala dramatický kroužek, hrála na klavír a zpívala. Vždycky jste měla velkou fantazii, nic z toho jste ale nepřenesla na papír. Ráda jste ale četla. Měla jste oblíbenou literární postavu nebo autora, jehož knížky vás provázely dětstvím?
Ano, já odmala četla hlavně detektivky, protože mi přišlo, že v obyčejných románech „se toho moc neděje“. Na prvním stupni základní školy patřila k mým oblíbencům tedy Enid Blytonová, Thomas Brezina, na stupni druhém jsem pak plynule přešla na knihy z edice Stopy hrůzy od R. L. Stine. Zkusit psát mě ale napadlo až o mnoho let později, ve třiadvaceti.
Foto: Euromedia Group
K psaní jste se dostala až v době, kdy jste měla dvě malé děti a třetí na cestě. „Rok předtím, než jsem začala psát, jsem intenzivně četla. Po nějakém čase mi všechno přestávalo být dost dobré, a tak jsem se rozhodla, že zkusím napsat něco, co by bylo přesně podle mých čtenářských představ.“ Zvolila jste detektivní žánr a hned vaše první detektivka Stvůra vám vynesla Cenu Jiřího Marka. Jaký to byl pocit, když jste držela v rukou své první literární dítko, a ještě k tomu získat za něj takovou prestižní literární cenu?
Doufám, že to nebude znít moc nevděčně, protože samozřejmě to byla ohromná radost a pocit zadostiučinění, ale v době, kdy se tohle všechno kolem mě dělo, jsem teprve začínala a možná bych ocenila pomalejší vzestup. Tohle na mě bylo moc rychlé, napsala jsem knihu, hned ji vydali, byl z toho bestseller, vzápětí přišla cena a nabídka na film. A s mou povahou jsem tenkrát víc než to štěstí cítila spíš tlak – tlak na to, aby před čtenáři obstála i další moje díla, abych kvalitu mé prvotiny obhájila a nezklamala fanoušky. Dnes už naštěstí svůj „úspěch“ snáším lépe, ale upřímně přiznávám, že mi pár let trvalo, než jsem jej vstřebala a plně přijala.
Hlavní hrdinové – vyšetřovatelé Laura Linhartová a Adam Beneš, řeší kriminální případy i v knihách Vesnice a Vetřelec. Měla jste předobraz pro své literární vyšetřovatele? A už opravdu nebudou řešit další kriminální případ?
V tomhle případě mě hodně inspiroval dánský Zločin a hlavní hrdinka Sarah Lund, kupodivu tedy šlo o inspiraci z filmového plátna, nikoli z knižní oblasti. Protože zastávám odjakživa názor, že méně je více a v nejlepším se má přestat, Vetřelce jsem schválně napsala tak, aby opravdu nebylo možné se ke dvojici vrátit a já tak nesklouzla pod tlakem přání fanoušků k psaní „nekonečného seriálu“. Od začátku jsem totiž měla jasno v tom, že tohle by pro mě s mou povahou byla cesta do pekel a brzy by mě ty postavy začaly štvát. Letos nicméně vyšel román Temné břehy, který v určitých ohledech na trilogii odkazuje, a ačkoli to není přímé pokračování, děj i postavy jsou jiné, myslím, že přinejmenším ten trochu lepší konec, než měla Laura s Adamem, pro fanoušky bude jistá satisfakce.
Foto: Markéta Nešetřilová
Kromě této úspěšné trilogie jste napsala také thriller Někdo z nás, detektivky Rozsudek smrti, Šmírák a Temné břehy, autobiografii Moje malá bulimie, v níž popisujete náročné dětství a dospívání. Pracujete na novém příběhu? Pokud ano, můžete prozradit, kdy se na vaši další knížku můžou čtenáři těšit?
Poté, co jsem si od policejních postupů a pitev odpočinula u výše zmíněných thrillerů a „standalonů“, musím s radostí oznámit, že příští rok, tedy v březnu 2027, konečně vyjde první díl nové série. Čtenáři se mohou těšit na novou vyšetřovatelskou dvojici, Noru Bendovou a Marka Hoffmana. Detaily ale zatím prozrazovat nechci, ať čtenářům nezkazím překvapení.
V jednom rozhovoru jste řekla, že od mala vás lákalo studium práv, psychologie a soudního lékařství, jenže osud rozhodl jinak a hned po gymnáziu jste začala pracovat. A díky psaní, jak sama říkáte: „Ve své tvorbě kompenzuji všechny tyto profese, které jsem nemohla studovat.“ Co vás baví na psaní?
Asi je to kombinace všeho. Nejvíc mě baví psychologie postav, v tom se vyžívám, pak scény z pitevny a to, jak jsou jednotlivé případy řešeny po právní stránce z pohledu zákona. Spoustu informací, které jsem během posledních let načerpala, dnes uplatním i v každodenním životě. Nezřídka kdy si také „zchladím žáhu“ na nejrůznějších společenských tématech, která mě štvou. Třeba to, jak se v naší zemi bagatelizuje domácí násilí či týraní dětí a podobně. Psaní je na tohle skvělý ventil.
Říká se vám „princezna české detektivky“. A kromě Ceny Jiřího Marka jste držitelkou také ceny Havran. Za povídku Ester jste získala cenu Společnosti Agathy Christie a ta posléze vyšla v detektivní povídkové sbírce Po stopách zločinu. Co to pro vás znamená? Je to radost a závazek zároveň?
Jak jsem již zmínila, dřív to byl hlavně závazek a stres. Dnes si troufám říct, že už v tom vidím i tu radost a štěstí. Hlavně je to pro mě ohromné zadostiučinění po všech těch letech, kdy jsem se jako mladší bála, že bez vysoké nikdy nic nedokážu a že skončím špatně jako tenkrát moji rodiče. Nikdy jsem netoužila být úspěšná, ani slavná, spoustu veřejných akcí dokonce kvůli introvertní povaze odmítám. To, že jsem se ale dokázala vypracovat i bez pomoci rodiny a vůbec kohokoli dalšího, bez škol, a navíc se třemi dětmi za zadkem takříkajíc, pro mě znamená hrozně moc. Hlavně ten vnitřní klid, který mi to dodalo, je k nezaplacení.
Foto: Markéta Nešetřilová
Jste maminkou tří dětí, neláká vás napsat něco pro malé čtenáře, třeba nějakou dětskou detektivku?
Určitě bylo období, kdy jsem ten nápad zvažovala, ale poměrně rychle mě to přešlo. Nebavilo by mě to tolik jako krimi pro dospělé, a myslím, že by se to zákonitě projevilo na kvalitě. Navíc když jsem před lety zkoušela vyprávět strašidelnou pohádku svým vlastním dětem, a to mi nepřišla nijak morbidní, skončilo to tak, že se dcera počůrala do postele. Takže myslím, že na tenhle typ tvorby asi nejsem ten nejvhodnější adept.
Podle vaší detektivky Stvůra natočil v roce 2025 režisér Jan Těšitel film Stvůry a kniha je také v audio verzi a čte ji Zuzana Kajnarová, stejně tak knihy Vesnice a Vetřelec. Jak jste spokojená s filmovou verzí vaší knihy Stvůra? A jak se vám líbí audio verze vašich knih? Troufla byste si své literární dílka načíst sama?
Určitě ne, já nerada poslouchám svůj hlas, a stejně tak nemám ráda čtení své tvorby. Moje kamarádka, také autorka, Mirka Skočílková, říká, že čtení vlastního díla je pro autora nejhorší forma masochismu a já s ní musím souhlasit. Se všemi zpracováními děl jsem navíc moc spokojená, i s filmem, takže myslím, že je jen dobře, že jsem práci na nich přenechala profíkům. Já možná vím, co funguje na papíře, ale zasahovat do filmové nebo audio tvorby bych si netroufla, i kdybych tu příležitost dostala.
A jaká jste čtenářka dnes? Máte oblíbené autory nebo ráda objevujete nové?
Já bohužel několik posledních let prakticky nečtu. Ne že bych nechtěla, ale od té doby, co se z toho stala práce, už si to neužívám. Nedokážu u čtení vypnout, ani si u toho neodpočinu. To mě hodně mrzí, ale i když jsem se tenhle svůj blok pokoušela opakovaně překonat, prostě to nešlo. Dřív jsem ale milovala třeba Monse Kallentofta, Deona Meyera. Ale nevzdávám se a doufám, že až spisovatelsky ještě dozraji, tak ty ledy prolomím a k čtení se snad časem naplno vrátím.
Foto: Markéta Nešetřilová
Kristýna Trpková:
- Narodila se v roce 1996.
- Knihy – Stvůra (2021), Rozsudek smrti (2021), Vesnice (2022), Vetřelec (2023), Někdo z nás (2024), Šmírák (2025), Moje malá bulimie (2025), Temné břehy (2026).
- Jako audio knihy – Stvůra, Vesnice a Vetřelec (čte Zuzana Kajnarová), Někdo z nás (čte Lucie Pernetová), Šmírák (čte Marcel Vašinka).
- Za prvotinu Stvůra získala Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu roku a ve svých 26 letech se stala nejmladší držitelkou ocenění.
- V roce 2023 získala hlavní cenu Společnosti Agathy Christie za povídku Ester, která následně vyšla v rámci detektivní povídkové sbírky Po stopách zločinu.
- Je maminkou tří dětí.