Jaké to je 154 krát zemřít? Aneb nesmrtelná Červená

Jaké to je 154 krát zemřít? Aneb nesmrtelná Červená

cervena200Na Soňu Červenou mám živou vzpomínku. Byla jsem s rodiči v Národním divadle na Čapkově hře Věc Makropulos, kde ztvárnila hlavní roli. Psal se rok 2005. Tenkrát jí bylo osmdesát a mě ani ne dvacet. Po vystoupení jí ministr kultury předal státní vyznamenání a puget růží. A za několik let jsem ji viděla opět. A to po předpremiéře dokumentárního filmu Červená, který režírovala Olga Sommerová. Je neuvěřitelné, kolik síly a životního elánu v sobě tato dvaadevadesátiletá stále dáma skrývá.

 

Film Červená vstoupí do kin v rámci Týdne se Soňou Červenou, který začíná 7. září. Je odrazem vzpomínek a historickým dokumentem o důležitých momentech cesty naší nejslavnější operní pěvkyně a milnících dějin minulého století. Vyobrazuje fantastickou životní cestu ženy, která navzdory nepřízni osudu a politických událostí dokázala vybudovat oslňující kariéru. Spektrum umělců, se kterými spolupracovala, začíná Voskovcem a Werichem, pokračuje přes Rafaela Kubelíka a Maria del Monaco až k Lou Reedovi či Tomu Waitsovi. Má na svědomí přes čtyři tisíce vystoupení na pěti kontinentech světa, sto operních rolí, 154 krát umírala jako Carmen a české publikum ji za poslední léta mohlo spařit například v opeře Milada Horáková. Stále činorodá Soňa Červená se nedávno vydala již třetí knihu „Stýskání zažehnáno“ či CD „Soňa Červená recituje melodramaty“.

Osudy zajímavých a inspirativních žen

Červená však není prvním společným počinem obou dam. Spolupracovali spolu již před několika lety na filmu Moje 20. století o třech umělkyních, jejichž osudy byly ovlivněné nacismem a komunistickým režimem. Prolínaly se zde osudy výtvarnice Adrieny Šimotové, spisovatelky Lenky Reinerové a Soni Červené. Právě Moje 20. století poskytlo i spoustu archivních snímků pro natočení dokumentárního filmu. Krom toho producent Pavel Berčík a Olga Sommerová těžili i z obtížně dostupných německých archivů.

Film je tedy především propojením historie jednoho člověka s kontextem světových dějin. Jedná o velmi vydařený snímek, kterému se dá vytknout jen máloco. Soňa bere život takový jaký je a s nadhledem. Nesklouzává do sebelítosti či nostalgie. A to i během vzpomínání na těžké okamžiky, například když ji po komunistickém převratu zabili matku. V dokumentu se objevuje i dcera Milady Horákové, Jana Kansky, která svou roli taktéž obdivuhodně zvládla. Film považuji za jeden z nejlepších současné české kinematografie. Je poklidný, krásný a zejména kulturně i lidsky motivující.

Co jste o této vitální dámě možná nevěděli:

· Zajímá vás, jak je možné, že má Soňa Červená stále tak krásně zbarvený hlas? Je to jednoduché, nechodí do hospody.

· Mimo Prahy, kde momentálně už několik let žije, jí nejvíce k srdci přirostlo San Francisco, kde strávila jedenáct let.

· Považuje se za tažného ptáka. Jejím domovem vždy bylo jeviště, kterému obětovala celý svůj život.

· Vdala se jen jednou, ale ještě když byla mladinká, tak manžel utekl před Stb a už se neviděli. Nikdy neměla děti nebo rodinu.

· Sonin pradědeček Václav Červený byl proslulým výrobcem žesťových nástrojů, které u něj objednával Franc Josef pro Rakousko – uherskou armádu. Vynalezl i saxofon, ale protože neměl peníze na patentování, pan Sax si ho přivlastnil.

cervena

Název: Červená
Žánr: dokumentární film
Délka: 83 min.
Země: Česká republika
Režie: Olga Sommerová
Scénář: Olga Sommerová
Kamera: Olga Špátová
Producent: Pavel Berčík
Web: www.sonacervenafilm.cz
Hodnocení: 95 %

Trailer k filmu:


 

Přihlášení



Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner

Videorecenze knih

Rozhovor

Šárka Eliášová: Tak se prozpívávám a protancovávám...

sarka 200Pokud hodláte vyrazit do Londýna, je dost možné, že v parku nebo v klubu narazíte na skupinu The Shinings.

Hledat

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Fanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

Z archivu...

Čtěte také...

Zahradnictví: Dezertér. Pohnutá atmosféra 50. let pod rouškou břitkého humoru

zahradnictviStrach, beznaděj, nejistota. Režisér Jan Hřebejk přichází s emotivně laděným koprodukčním dramatem z dob ponuré československé historie z let


Literatura

Mischling

Mischling200Holocaust a druhá světová válka jsou témata, která zůstanou ve společnosti dlouho střeženým tématem. Lidí, kteří skutečné hrůzy koncentračních táborů zažili, neustále ubývá. Jakkoliv chápu, že je potřeba tuto problematiku dále šířit mezi lidi...

Divadlo

Záhada Jablůňkov witch

altČarodějnici, která stojí za ztrácením dětí, nemají jen v Blair. Jedna jí podobná řádí i ve vesnici Jablůňkov. Tu z Blair “jen” mapovali studenti s kamerou v ruce, proti čarodějnici od Jablůňkova byl nasazen detektiv Lupa. Její záhadu rozpl...

Film

SLOVENSKÉ POZDRAVY WALERIANU BOROWCZYKOVI

borowczyk walerian200Odborné filmové časopisy vycházejí se zpožděním. Uplynulý rok se již uzavřel, avšak čtenáři dosud marně čekají na rovnou polovinu plánovaných čísel – v Česku zatím dluží čtvrtletník Iluminace jen dvě čísla ze čtyř, na Slovensku...