Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Dalším zpovídaným fotografem je Karel Fiala, který se věnuje fotografování pod vodou. Co vše ke vzniku  těch kouzelných rozevlátých fotek potřebuje? A jak to vlastně celé probíhá? Začtěte se o fotografování ve stavu bez tíže…

Karle, oslovili jsme vás hlavně proto, že se zabýváte fotografováním pod vodou. Jak jste se k tomu dostal? Jste vodní živel?

Jo, jo. Živel. Pod vodou je jiný svět, když to jde, jsem tam…. Potápím se na nádech. Bez přístroje. Když se lidi ptají proč, tak s oblibou říkám heslo: Z flašky nedýchám, z flašky chlastám.

Co vše musíte nachystat, než dojde k samotnému focení? Jaké například používáte rekvizity?

Focení pod vodou je v podstatě stejné jako na suchu. Takže pod vodou si nachystám celý ateliér. Pozadí, hlavní světla, doplňkové světlo, popřípadě odrazné desky… Nad hladinou je hlavní světlo, které modeluje vrchní svit „slunce“. Je to opravdu jednouché. Klasický ateliér, jako mají tisíce fotografů na suchu, já postavím pod vodou. Jediný rozdíl je v materiálu, ze kterého všechno je.

Mám nachystané různé šátky, umělé kytky… z toho si může každý vzít pod vodu, co chce. Teprve vlající šaty, vlající vlasy, nebo šátky vykreslí tu vodu, vynikne stav beztíže, nekonečného prostoru…

Jak docílíte toho, aby se váš model pod vodou usmíval a nebyl v nějaké křečovité nebo strnulé poloze?

Dopředu všem vysvětlím, co budeme dělat, jak to probíhá pod vodou a na hladině… Snažím se každého naladit na pohodu, klid. Pak uděláme prvních pár snímků, fotky jim ukážu, řeknu co a jak dál… Je pravda, že ze začátku se většina lidí snaží „pózovat“ a „tvářit se“, teprve po chvilce, když se oddají vodě, mají fotky správnou hloubku.

A co dýcháním pod vodou? Kolik stihnete na jedno „ponoření“ snímků?

Já bych na jedno ponoření pod vodou nafotil klidně desítky fotek. 
Všem říkám, že stačí být pod vodou 3 – 5 vteřin. Potopí se, já udělám v rychlém sledu za sebou 5 snímků a jdeme na hladinu. Ukážu jim to, povykládáme … A jdeme pod vodou znovu.

Jací jsou vaši nejčastější klienti? Rodiče s dětmi? Máte i nějaké podmínky? Risknul byste například fotografování i neplavců?

Hmmmm… Jo, nejčastější klienti jsou rodiče s dětmi. I když, když fotím právě rodiče s dětmi, tak potom chtějí udělat, většinou ženy, i fotku samotné.Takže přijde maminka s prckem, že chce fotky malého, chvilku fotím oba dva, potom prcka samotného a pak se často maminka zeptá, jestli se může vyfotit taky sama. Takže prvotně přijdou rodiče s dětmi, následně se fotí rodiče sami. 

Neplavce už jsem fotil. Jde jen o to, aby se dotyčný nebál potopit hlavu. Většinou fotím na malé hloubce, od 1,2 m do 1,6 m, takže všichni na pohodu dosáhnou. Jen výjimečně jdeme na hloubku kde je 2,2 m, nebo 3,7 m. A to už musí být vysloveně záměr, že tu hloubku potřebujeme…

Jak probíhá fotografování s batolaty a malými dětmi? Je to příliš jiné od focení dospělých? V čem přesně?

Jiné to je. Děti se nesnaží pod vodou nijak pózovat. Prostě se potopí, a jsou… Dívají se kolem sebe, vyplazují jazyk, ochutnávají vodu. Smějí se. A to většinou i děti, které jsou ve vodě poprvé. Fotil jsem nejmenší bejbátko co mělo 3 týdny a bylo naprosto úžasné. Některé děti jsou na jeden nádech se mnou pod vodou i 20 vteřin… Většinou je u toho se mnou nějaká instruktorka plavání, nebo plavačka, která ví, kdy to dítě dává bezpečný signál, že se chce nadechnout. Je to opravdu poznat. Takže v klidu to dítě vytáhne nad hladinu. Vše se děje v klidu, pomalu, žádné házení, skoky, stres, lovení, resuscitace.
U dospělých už je ten aspekt „úsměvů a pózování“. Snaží se vypadat co nejlíp, snaží se někam plavat… Takže tam je můj záměr nejdřív je trošku odbourat, nasměrovat je jen na energii vody…

Domlouváte se s klienty předem na tom, co a jak budete fotit nebo vše necháváte náhodě a náladě při focení?

Většinou lidem dopředu řeknu, jaké jsou možnosti, co si můžou do vody vzít. Lyže, skateboard, balón, dresy, šaty, květiny… a oni už se sami nasměřují k tomu, co je zajímá a rozhodnou se s čím pod tou vodou budou. Potom už to je okamžitá nálada a schopnost být tam.

Kolik zpravidla uděláte pod vodou fotografií a jak moc je poté upravujete na počítači?

Když fotografuji v baby klubech a Plaváčcích, kde mám na každého 10 min, udělám mezi 30 a 50 záběry, ze kterých si potom klienti následně vyberou fotky, které chtějí. Když už jdu fotit „velký balíček“ který se skládá z hodinového focení ve vodě, udělám záběrů i 400. V počítači potom všechny fotky ořezávám, protože nikdy se nikdo nepotopí přesně tam, co čekám, že se potopí. Nikdy nevím, kterým směrem a jak daleko budou trčet ruce nohy. Takže fotím trochu „na spad“. No a potom základní úpravy, kontrast, barva, jas. Ve vodě je všechno zelené, modré, mdlé, mléčné… A to i v čisté vodě. Takže je toho celkem dost i na počítači. Odhadem bych řekl, že u počítače strávím dvakrát tolik času, co focením pod vodou.

Co je nejdůležitější na takových fotografiích? Co musíte nutně zachytit?

Atmosféra a prostor stavu beztíže. Muži levitující jako Buddha v prostoru, ženy v podobě éterických bytostí, děti jako andílci vznášející se nekonečným světem…

Věnujete se také fotografování svateb, co je tady nejdůležitější? Máte raději stylizované fotografie nebo momentky z místa činu?

U svateb  spíše hledám momentky. Jak z příprav, tak při focení „stylizované fotografie“. Jen minimálně organizuji nevěstu a ženicha. Jen jim řeknu: „Slyšíte tu hudbu? … Zatancujte si … Je to váš den … Podívejte se do očí…“ A u toho je fotím, oni se točí, ženich pohladí nevěstu po vlasech, ona se mu s láskou a oddaností dívá do očí. A už je na mě tyto silné okamžiky zaznamenat na čip a následně na papír.

Je pro vás důležité nejprve poznat ženicha a nevěstu nebo jen přijedete a fotíte?

Většinou přijedu, povídám si s nevěstou, se ženichem, až přímo na místě. Ptám se jich na seznámení, na poslední dovolenou… Snažím se zbavit je stresu z obřadu… Pro ně to je po několika stresových předsvatebních dnech plných zařizování a shánění natolik odreagování, že mi začnou důvěřovat víc, a foťák už neberou jako další přítěž…

Jak dlouho se věnujete fotografování a jak a kde jste se vzdělával?

Fotografování se věnuji dlouho… nejdřív jako koníček, ale tak asi začínalo víc lidí. V roce 1999 jsem ukončil studium na lidové konzervatoři v Ostravě, obor výtvarná fotografie. V dubnu toho roku jsem si udělal živnostenský list na Fotografické práce a od té doby procházím světem s foťákem v ruce.  V roce 2007 jsem si koupil pouzdro do vody na zrcadlovku a můj hlavní směr se začal stáčet pod hladinu.

Co byste na závěr vzkázal těm, kteří by chtěli jít na podvodní focení, ale z nějakého důvodu ještě váhají?

Že focení pod vodou plyne pomalu, v klidu, všechno dopředu vysvětlím, poradím co a jak. Do ničeho nikoho nenutím. Během focení, jim ukazuji průběžně fotky, co už jsme vyfotili, a od toho se posouváme dalším směrem…
Je to snový svět…
Ateliér ve stavu beztíže…

Děkuji za rozhovor!

Více informací o panu Fialovi naleznete zde: http://www.karelfiala.cz/ nebo na jeho Facebooku https://www.facebook.com/karelfialacz