Kultura21.cz

Zpěvák, skladatel, scénárista, producent... Daniel Landa je navenek úspěšným mužem, v jehož práci se snoubí mnoho uměleckých profesí tvořících harmonický celek. Výsledkem je spousta písničkových hitů, několik úspěšných divadelních představení, pár filmů a hereckých rolí. Poslední měsíce však vystupuje v poněkud jiné úloze, kterou někteří považují za bláznovství, jiní za mistrný podnikatelský tah. Žito 44, figura kouzelníka či blázna, rekvizita umožňující fascinující hru s osudem, s veřejným míněním, ale hlavně – se sebou samým. Hudebník Daniel Landa se vydal na cestu osobního rozvoje, na které si vytyčil skutečně impozantní milníky. Potápění se žraloky, zápas v thajském boxu, účast v mezinárodním rallye, ponor do Blue Hole, koncert pro 100 tisíc lidí a položení základního kamene Chrámu zlatého draka. A to není zdaleka všechno. Co je příčinou touhy po tak dramatické transformaci a jaká je jeho motivace nám nastínil při rozhovoru po svém návratu z Thajska, kde téměř dva měsíce trénoval na Gibu Fight Night, která se bude konat 12. června v pražské Tipsport Areně. 

Jak se máte?
Mám se dobře. Před pár dny jsme se vrátili z Thajska, kde jsme byli skoro dva měsíce, trénovali 2x denně, do toho regenerace, meditace. Únava těla se velmi dobře vyvážila občerstvováním mysli, tak to bylo pro mě úžasný.

Právě v souvislosti s thajským boxem a zápasem, který má být vaší další kejklí, jsem se chtěla zeptat – zápas se koná bez chráničů? Používají se kopy, údery lokty, koleny...
V podstatě vším co máte k dispozici.

A nepoužíváte ani nic v ústech - na ochranu zubů?
V ústech ano, protože přece jenom přijít o zuby, což se taky může stát, to by se mi moc nechtělo. Ten chránič tam je.

To chápu. Zápas by měl být na 5 kol po třech minutách?
Tři kola po dvou minutách.

To je sice pro mě trochu přístupnější představa, ale přeci jen... ačkoliv si říkám, že dvě minuty nejsou zase tolik, tak někdy je i minuta sakra dlouhá, že?
Myslím si že to bude 6 nejtěžších minut tohoto roku, nebo spíš posledních dvaceti let. Zejména ty poslední 2 minuty, to už bude velmi náročný.

Z čeho se skládá vaše příprava? Je mi jasné, že zahrnuje fyzický trénink, nějaké relaxace a meditace, ale jak vypadá váš denní režim?
Ano, tady člověk už musí i odpočívat. Je to vlastně profesionální příprava, kdy mám 9 tréninkových jednotek do týdne, některé fázově, je tam i rehabilitace, do toho samozřejmě praskají různé klouby, šlachy a další mechanické věci, takže je potřeba i objíždět lékaře, neustále to všechno kloubit. Zkouším si vlastně život profesionálního sportovce. K tomu samozřejmě ještě něco dělám, ale moc se mi tam toho nevejde.

Vaším soupeřem tedy bude ...teď jsem zapomněla jméno...
Riku Immonen, se dvěma em.

Každá z vašich kejklí by měla mít svého patrona, stejně jako mělo potápění se žraloky Celine Cousteau. Patronem a zároveň čestným hostem Gibu fight Night bude pan Jerome Le Banner?
Ano.

A potom se chystáte na potápění v Blue Hole?
Ne, ne, potom nás čeká další rozcvička na rallye. Dva světové šampionáty v rallye.
Tam se budeme snažit co nejvíce přiblížit našim cílům. Ono totiž důležité je, myslím, že už to můžu začít pomaličku prozrazovat, že v těch kejklích nejde o to, kejkle splnit, ale pokusit s o ně. Protože to, co je nejdůležitější na cíli, je cesta k němu, která se stává vlastně samotným cílem. Takže pro mě je důležitější ta pětiměsíční příprava, co to se mnou udělá, jak mě to změní v psychice, o co mě to obohatí. Ta je důležitější, než potom těch 6 minut v ringu. A už vůbec mě nezajímá výsledek. Já tam jdu zvítězit sám nad sebou a zbytek, ten leží někde jinde.

Co považujete v ringu za svoje přednosti? Tedy jestli se to dá prozradit.
Myslím si, že dokážeme dobře zvládnout psychickou složku. Lepší kontrola psychiky, než jak by tomu bylo u člověka, který poprvé nastupuje do ringu před takovouhle masou lidí, je výhodou. Protože normálně by člověk ztuhnul a po minutě by nevěděl, čí je. Sázím na to, že kontrola psychiky bude dobrá, to je naše velká výhoda, a v podstatě to je výhoda jediná.

Tedy sebekontrola navozená i za pomoci runy URUZ?
Ano.

Tato runa symbolizuje sílu, boj, oheň, a spoustu dalších artefaktů...?
Ano přesně tak.

A mě teď napadá, že člověka může posednout v rámci souboje hněv, což je taková destruktivní složka. Jak se s tím dá pracovat, aby něco takového nenastalo, nebo aby to člověk dokázal využít ve svůj prospěch?
U toho právě jde o naladění určitého psychického akordu, určité harmonie. Runa URUZ je o výbušnosti, není o hněvu. Do ringu emoce nepatří, alespoň v tom rámci, ve kterém my to pojímáme. Agresivita je řízená, všechno se děje s mírným nadhledem – v optimálním případě. Ale já nevím, jak to tam dopadne, já si to jdu vyzkoušet. A to je pro mě nejdůležitější, protože to, oč celou dobu usiluju je transformace. Z Daniela Landy, hudebníka, v Daniela Landu motivačního kouče. Aby ta transformace proběhla viditelně, zaregistrovatelně a aby posun osobnosti byl co největší, tak proto jsem vytyčil tyhlety milníky, ty kejkle, po kterých skáču jaksi někam jinam. Je to pro mě především o nabyté praktické zkušenosti. To znamená, že právě v tom pak bude největší rozdíl mezi klasickým koučem sportovním nebo mentálním a naší školou. Naši koučinkovou školu budou, krom klasického koučinkového vzdělání (NLP techniky, terapeutické techniky a další), obohacovat umění, kultura. To jsou ty runy, keltský, slovanský, germánsko-slovanský a keltsko-germánský aspekt, kterými koučink obohacujeme, aby to bylo zajímavější, hlubší. A další věcí je ta zkušenost, kterou naši koučové, včetně mě, právě mají. Z extrému, ze sportu, z velkých koncertů, z podnikání – přímou praktickou zkušenost. Ať už jsou to žraloci, rallye, box – vy jste si to prožila, vy jste musela trénovat a vám to dalo informaci o vaší psychické složce, to znamená, že potom s těmi sportovci, manažery nebo s jinými lidmi neteoretizujete, ale saháte do tašky vlastních zkušeností a to je, myslím, největší přínos. Klasický koučink obohacený o umění, nějaký krásný design, prožitek, plus ta zkušenost. Takže to je to, co pak náš koučink dělá mimořádným.

Klasický koučink tedy neobsahuje fyzickou přípravu?
Tradiční koučink je vlastně motivace, know how, jak zvítězit nad svým vlastním myšlením, jak nalézt duševní rezervy v psychické oblasti k tomu, aby se člověk dostal co nejdál a v zásadě tam trénink není. My sbíráme zkušenosti právě na sportovních kolbištích, aby opravdu všechno bylo podloženo zkušeností. Myslím si, že nikdo nic podobného nedělá, protože stát se klasickým koučem, to skutečně vyžaduje jenom to vzdělání a trošku talentu k tomu. Co děláme my sice taky obsahuje vzdělání a talent, ale je právě supr, že si ještě projdete něčím navrch.

Jak se vám v běžném životě daří sebeovládat? Jde mi o situace, kdy vás někdo vytočí. Myslím si, že vy jste docela vznětlivý člověk...
Je to cesta.

Takže se daří čím dál tím líp ovládat nějakou tu emoci a dostat se do klidu?
Je to čím dál tím lepší.

Pokračují v rámci koučinku výukové lekce pro fotbalisty?
Ne, teď jsem to několik měsíců neabsolvoval, protože jsem toho měl sám až nad hlavu. Je to kejkle která počká. V podstatě tato fotbalová kejkle je z oblasti zázraků a téměř nedosažitelná, nicméně určitě o ní ještě budu minimálně mluvit s kompetentními lidmi tak, abych se je pokusil strhnout, přesvědčit. A když ne, tak ne – vždyť slunce nespadne, nemusím všechny ty kejkle naplnit. Ale pokusím se o to.

A jaký jste měl z hochů dojem, jak to brali?
Někteří to brali bezvadně, jenom ten prostor bych potřeboval podstatně větší. Potřeboval bych tam být mnohem častěji a byla by potřeba součinnosti celého týmu. Není to jednoduché. Bohužel, kolektivní sport není jako sport jednotlivců a koučink zde může narážet na spoustu věcí.

Víte ještě o někom, kdo v rámci koučinku používá runy?
Mluvíte o sportovcích?

Asi obecně – třeba i z oblasti kultury.
Ne. Já jsem něco hledal proto, aby se dala do podvědomí ukládat určitá emoce. Hledal jsem jednoduchý symbol. Něco, co je úplně jednoduchý, co se dá namalovat, co má svoji historii. A ta runa je jak k tomu stvořená. Jedna runa může být symbolem klidu, druhá symbolem ohně – výbušné síly, další runa symbolem radosti. V těch nejrizikovějších situacích, například pro závodníky na motorkách, pro rallye závodníky, tam se to úplně nabízí. Vpodstatě ten symbol by mohl být jakýkoliv. Jenomže ta naše krajina je keltská, germánská a slovanská a to znamená, že si bereme trošku té symboliky od keltů, germánů, markomanů a slovanů. I řeč a zvyky. A tak se to snažíme držet v těchto končinách.

Takže objevení run po určitém hledání byla tedy náhoda, nebo určitý zásah synchronicity?
Spíš bych to nazval synchronicitou – náhoda to nebyla, bylo to prostě tak, jak to mělo bejt. Prostě najednou tu byla runa a k ní se dá nádherně navázat celá prožitková zóna, celej emoční šuplíček.

Vy jste řekl, a asi to tak i cítíte, že prožité emoce z adrenalinových činností vám slouží jako zdroj k další tvorbě. Zajímají mě ty emoce, které tam vnikají, protože když jsem se dívala na video kde jedete rallye, nebo plavete mezi žraloky s runou Lagu, vypadáte naprosto klidně. Samozřejmě něco se jeví jinak zvenčí a jiné je to uvnitř, ale jakou emoci nejvíce prožíváte vy, při těchto akcích?
Základní emoce, ze které já se snažím vycházet, je Lagu. A Lagu je sféra klidu. Prostě vodstvo, klid, masa vody, krásná hlubina, jezero, potůček, něco co je krásné, klidné a uklidňující. Snažím se, aby veškerá moje aktivita měla podloží v Lagu, v klidu. Proto působím klidně, proto jsem klidnej, většinou, proto se mi daří udržet se v klidu před sportovním výkonem, protože k Lagu si ten klid navozuju. Mohl bych použít cokoliv jinýho, ale to Lagu je senzační. Pak si to člověk jenom namaluje nebo zazpívá, nebo si to představí a už to vlastně vytahuje celou sérii zážitků, kterou jsem si k tomu uložil.

V některém z vašich rozhovorů jsem slyšela, že rallye je aktivitou, která vás asi nejvíc naplňuje. Proč?
Ne, že by mě rallye nejvíc naplňovalo, ono mě výbormě odreagovávalo. Rallye to je zase runa Rajdo, to je ta radost, koncentrace, zpomalení si času, v problematičtějších situacích. Myslím si, že to sahá hluboko do dětství, kdy můj táta byl automobilový závodník a je to spojený s radostnými prožitky, kdy člověk běhal po tratích, koukal na ty závody a byl hrdej na svýho tátu. Co se týče rallye, tak bylo důležité najít další smysl v tomto konání, protože je to drahá činnost, ze který nemá zas tolik lidí užitek, takže jsem přemýšlel, jak to posunout někam, abych si osobně odůvodnil, že dělám zrovna tohle. A najednou s tou českou značkou, se značkou koučinkovou, s motivačním programem už mi to zase dalo nějakou logiku. Dnes už to rallye není proto, abych se prezentoval jako rychlý muž, ale abych prezentoval českou značku, runy, koučink a motivoval další lidi. Ne aby se snažili jezdit rallye, ale aby si v rámci svých životů vytyčili třeba nějaký svůj sen, cíl – může to být třeba naučit se anglicky, to je úplně jedno. Každý může dělat to, na co dosáhne – jedná se o inspiraci, o motivaci, o zábavu, aby člověk pobavil lidi, kteří mají rallye rádi.

Autor foto: Pavel Kačerovský

Máte nějaký svůj životní vzor?
Vzorů je v každé oblasti víc, nedá se vybrat jeden, je jich celá řada.

Díky vám se zrodila nová oděvní značka Boiohaemum.
Boiohaemum je vlastně jenom označení, že ten výrobek je ryze český. Například tričko s tímto označením, ve kterém je umístěna česká vlajka, znamená, že ho vyrábí 6 českých firem. Pět vyrábí a jedna ho distribuuje. Od balvny to triko vznikne tady, tak jak to bývalo dřív, a je to alternativa vůči čínským a jiným trikům, který živěj jiný lidi v jiný zemi. My jsme se rozhodli přijít s alternativou trička který živí naše lidi v naší zemi. Stejně tak mikiny. Nepředpokládáme, že to bude nějak masově rozšířená záležitost, ale minimálně lidem, kteří se snažej hledat v našich činech logiku, to nabízíme a říkáme jim, hele, když koupíte tohle, živíte vlastní lidi. Takže si vyberte.

Takže to není jen módní záležitost?
To určitě ne. Dokonce módní záležitost je fakt za B. Za A je to naplnění jakýchsi slibů, že se pokusím v rámci svých možností pomoci ke kvalitnějšímu životu tady v naší kotlině a toto je v postatě jediný, co mě napadá konkrétně v rámci podnikání. Prostě zkvalitnit život tak, že dáváme českým lidem práci, snažíme se zachraňovat nějaký umírající odvětví a lidem, kteří si stejně musí koupit tričko, se snažíme říct: možná se zamyslete nad tím, jestli si nechcete koupit tričko zdejší povenience...nebo jak se to říká.

Jednotícím prvkem je tato značka? (runa GIBU)
Ano, tahle značka a pod ní nápis Boiohaemum. Ta runa, to není jenom značka, je vlastně symbolem seberozvoje, symbolem našeho koučinku, symbolem naší filosofie, symbolem sebezkvalitňování a zkvalitňování vůbec. Znamená: tento výrobek je ryze český.

Kterou z uvedených funkcí u sebe považujete za nejrozvinutější? Myšlení, cítění, vnímání, intuice.
No...myslím, že to je hodně různý a že v rámci kejklí probíhá pokus o harmonizaci těchto složek.

Na zmínku o těchto funkcích jsem narazila v souvislosti s představením Zlatý drak, jehož jste autorem. V něm vystupuje Merkurius, sjednotitel zmíněných funkcí. Samotnému Merkurovi odpovídá v andělské sféře archanděl Rafael. Po chvíli jsem si uvědomila, že vaše jméno Daniel mi také připomíná jméno andělské a napadlo mě, jestli byste byl spíš andělem s mečem nebo s pochodní...?
No...asi to vypadá, že brzo s nějakou knížkou. Myslíte s pochodní, která osvětluje?

Tak.
Asi k tomu směřuju. Protože to celé má být proměna v kouče, což je vlastně učitel, který vysvětluje a osvětluje, takže spíš by to bylo o tom světle. Byť to na první pohled vypadá na meč, tak je to spíš o tom světle. Ale do anděla mám rozhodně daleko, zatím. (Smích)

Bude mít představení o Zlatém draku nějakou reprízu?
Myslím, že to patřilo do Brna, v době, kdy se to tam hrálo. Zatím jediným mým dalším úkolem je, uvést do života náš koučinkový systém. To znamená udělat firmu, najít kouče, najít lidi, zaškolit je, sám se dovzdělat a spustit to.

A tohle všechno by se mělo dít buď v symbolickém nebo ve skutečném Chrámu zlatého draka?
V tom symbolickém, samozřejmě. Ale to už pochopí ten, kdo s námi bude kráčet. Neočekávám, že tomu všemu by hned porozuměla široká veřejnost bez nějakého důkladnějšího vysvětlení, protože jakmile pracujete se symbolikou, s různě vysvětlitelnými pojmy, tam už je potřeba dodat informace. Na to musím být opatrný, protože čemu lidi nerozumí, to nazvou bláznovstvím, proti tomu se staví nepřátelsky až agresivně, a tak někdy méně znamená více.

To je pravda. A nebo to někdy pochopí špatně a jdou do něčeho jiným způsobem, než jak by to mělo být.
Přesně tak. Takže celé to směřuje k tomu koučinku.

Jak daleko je zrod nadace Bohemia?
Původní idea Žita, plán A, byla neuvěřitelně drahá. Mělo to být skutečně mimořádným, nadnárodním projektem, který spíš patřil do oblasti šoubyznysu, ale investice by byla příliš vysoká na to, abychom jej realizovali v plném rozsahu. Musel jsem tedy přikročit k plánu B, což je vlastně motivační cesta, kdy sám sbírám zkušenosti, snažím se motivovat lidi a dokázat, že jsme schopní posunout se až tam, kam dosáhneme. Není potřeba dávat si nějaké limity, jen vykročit a na tu cestu se dát. Zůstalo to motivačně zábavným prvkem, a ne tím, čím to mělo být původně - tomahawkem na světovou sportovní scénu se šoubyznysem v zádech. Od toho jsme museli ustoupit, byť to byl nejlevnější způsob pro českou značku, jak prorazit na zahraničním trhu a trvale se tam umístit. Pro české firmy to však bylo složité, někteří to nevzali za své a za peníze, které se nám podařilo sehnat, se to skutečně dělat nedá. Museli jsme tedy hodit zpátečku a jedeme plán B, což nám nevadí, s tím se počítalo.

V souvislosti s myšlenou vaši nadace mě napadlo, zda jste třeba nečetl knížku „Lepší svět“?
Ne.

Píše se v ní totiž o snaze provozovat seriózní a nesmírně prospěšnou nadaci v českých podmínkách. Díky tomu, že v naší politické sféře to vypadá tak, jak to vypadá, tak ačkoliv myšlenka nadace byla skvělá, v podmínkách, které tady panují, se to nepodařilo. Je to vlastně taková paralela s tím, co vy děláte – jste připravený na to, že se to nepovede?
Proto já jsem dost ubral a celý projekt jsem musel převést na cestu B. Ten projekt tu naštěstí byl, v případě, že tolik neseženeme, tak to uděláme takhle. Rozhodně se nemůžu pokoušet cokoliv zachraňovat, jednotlivec nezmůže vůbec nic. Pro mě tedy - co z toho plyne? Drobné krůčky. Pomáhat českým firmám. Uděláme tričko s pěti českými firmami, energetický nápoj s českou firmou, koučinkovou firmu, kde až skoro uměleckou formou budeme pomáhat českým sportovcům a dalším lidem k tomu, aby nalezli svá maxima. To je tak všechno, co můžu pro tuhle společnost udělat.

Ještě k vaší oděvní kolekci - jaké kusy oblečení bude obsahovat?
Zatím je to tričko a mikina, protože jenom to rozjet něco stojí. Uvidíme, jaký bude zájem a podle něj budeme buď sortiment rozšiřovat, a nebo je možné, že Češi řeknou ne, my česká trička nechceme, ať toto odvětví zcela chcípne, chceme čínská a prostě to nepůjde vůbec a my to zastavíme – i to je možné. Jak se lidi rozhodou, tak to budou mít.

Jsou zde dámské i pánské varianty?
Zatím jsou jen pánské, budou i dámské. Jde o to, že tady na trhu nebyla alternativa. Žádné české tričko neexistovalo. Kromě Revolty, který to dal dohromady a prodával nějaký český trička, tak žádné české tričko od bavlny tady nebylo. Všechno bylo z dovozu. Alespoň jsme udělali to, že český lidi, který chtěj vyrábět trička, mají šanci je přes nás prodávat.

Vím, že jste už říkal, že se všechny hodnoty včetně těla i ducha snažíte dostat do harmonie, ale přesto zde mám několik pojmů, u kterých vás poprosím, abyste mi řekl, který by pro vás byl na prvním místě.
Jung nebo Freud?
Určitě Jung!

Osho nebo Crowley?
Osho, spíš Osho.

Živly: Země, voda, vzduch, oheň? Možná už vím, který to bude...
No...tak to bych asi takhle jednoznačně neodpověděl.

Já jsem si myslela, že to bude voda...
Jednoznačně bych neodpověděl. Z každýho živlu by to byl kousek...(smích) V tomto případě se i ty živly snažím držet v harmonii, ale i kdybych se tisíckrát snažil, tak ta jiskra, ten oheň je na mě asi vidět nejvíc, jsem schopen zažíhat plamínky, takže toho ohně se asi nezbavím.

Čím je pro vás bouře?
Myslíte přírodní živel?

Ano.
Cosi se nakumuluje, až se to vybije. Něco možná jako myšlenky, taky nám to jiskří v hlavě, takhle: chchchchr...třeba Země přemýšlí, zrovna.

Rozum nebo instinkt?
Ideální je, když to je v harmonii. Instinkt je velmi důležitý, na druhou stranu i ten rozum je trochu potřeba.

Máte rád sci-fi.
Ano.

Narážím tím na zmínku o jednom projektu, který se mohl uskutečnit a já osobně tedy nevím, jestli se uskutečnil. Ruští bratři, jejich kniha...?
Jo! Ne, tak to by bylo tak komplikovaný, ten Brouk v mraveništi jako hudební dílo, protože s těmi Rusy se tak strašně těžko jedná, o právech a tak, takže nakonec – bohužel.

Máte ještě někdy čas něco si přečíst?
Jo, ale teď spíš koukám na věci, který jsou kolem koučinku.

Takže neustálé studium?
Ano, a ještě hodně studovat budu. To není uzavřená záležitost.

Jak jste se ke koučinku dostal?
Asi před 6 lety jsem k tomu už směřoval a dělal jsem v Německu kurz hypnoterapie. Chtěl jsem Daniela Landu, hudebníka, posunout někam dál. Je to dlouhá cesta a dlouhá transformace a není to jednoduchý, protože když jste nějak zažitá, tak vymanit se s toho zažitého je poměrně složitý. Už k tomu směřuju déle.

Mohu se už zeptat na kejkli Blue Hole, nebo to je tak zadlouho, že o tom ještě nechcete mluvit?
To je ještě zadlouho. Můžu o tom mluvit, ale je to zadlouho. Může se stát, že ve 40 metrech omdlím (smích), i to je možný. Ale zase, důležitá je ta příprava. Jde o to zkusit to, třeba to klapne.

Jestli to budu říkat správně, měl by to být ponor 60 metrů do hloubky...
No, asi pětapadesát...

Potom 30 metrů podplavat nějaký tunel a zase 60 metrů nahoru...
Ano, asi nějak tak...

A je to s nějakým závažím, nebo úplně bez pomůcek?
Mělo by to být bez pomůcek, jenom ploutev.

Myslela jsem si, že by ponor závaží urychlilo, nebo by to znamenalo nějaký zdravotní problém?
Já vůbec nevím, jestli se mi to podaří absolvovat. Ale budu to zkoušet (smích).

Na potápění jste ale zvyklý...
No to jo, do 40 metrů se potopím, ale jestli se potopím do pětapadesáti, podplavu tam 30 metrů, to se všecko uvidí. Pro mě je důležitý, že jsem si to vytyčil. Figura Žito, ten řek, že to udělá a já jdu v jeho šlépějích a jedno za druhým zkouším dělat.

Kolik času je asi na tu trasu, dolů – tunel – nahoru, potřeba? Něco jiného je asi vydržet na jeden nádech v klidu a něco jiného za těchto podmínek, že?
Řekl bych tak dvě minuty plavání že to budou? Uvidíme. Pro mě je nejcennější na to trénovat, trénovat, trénovat a pak to prostě zkusit. Protože i když to nedokážete, tak na konci stojí někdo jinej. Prostě po třech, pěti, sedmi měsících tréninku tam na konci stojí jinej člověk, bohatší o ty tréninky, o to všechno. A o to mi jde, o tu proměnu.

Chystáte také písně s runovou tématikou, bude to tedy co runa, to píseň?
Nevím, jestli se mi to takto podaří, ale určitě vím o několika runách, ke kterým se ta píseň vysloveně hodí. Už máme Lagu, Uruz, pak buide Berkana, to bude zase léčivá písnička... Nevím, jestli se povede všech 14 run, jak jsem původně zamýšlel, nechci, aby to bylo násilný. Prostě která runa si o to řekne, ta ji dostane, tu písničku.

K písním skládáte vy hudbu i text?
Ano, ale počítám, že i jako kouč, potom, od příštího roku, si nechám nějakou složit na zakázku – na nějaký runy nebo na jejich nabíjení. Chceme dělat kempy, kde budeme runy i nabíjet. Budeme způsobovat sportovcům či dalším lidem zážitky pod vodou, na vodě s vodou, s ohněm, s výbušností a tam je potom i ta hudba důležitá, aby si zážitek uložili, zafixovali. Přemýšlíme i takto a tam tý hudby bude potřeba dost a budu rád, když jí někdo složí. A nebo si ji složím sám, to se všecko uvidí.

A tyto runové písně by se potom měly hrát a zpívat na plánovaném koncertu pro 100 tisíc lidí?
Některé už možná zazní na svolávacích koncertech, kde lidi požádáme, aby přišli na ten obrovskej, protože bych si jeden takovej chtěl opravdu užít. Nevím, jestli přijde 100 tisíc lidí, je to úplně jedno, hlavně ať jich je tam co nejvíc, ať si všichni uděláme obří zážitek. Protože jeden megakoncert, to prostě je něco! Chci ukázat lidem, že jsem ve svělé formě. Že nemusejí mít strach, nemám na hlavě kohouta, obličej je dávno v pořádku, to znamená že vzezření šílence, za což mohla nemoc nervový soustavy, že to je všecko pryč a všecko je OK. Chci se jim převést v plné formě a pozvat je, aby přišli na ten velkej.

Už je vytipovaná nějaká lokalita?
Ano, to se teď řeší.

Mám zde jeden takový citát od Roberta Penna Warrena, který se objevuje v knížce bratrů Strugackých. Souhlasíte s myšlenkou, že „Dobro musíš udělat ze zla, protože z ničeho jiného se už nedá udělat“?
To je na mě tak ultimativní, že na první omak se s tím neidentifikuju…úplně.

V naší společnosti panuje poměrně velký chaos a objevuje se hloupost. Vy asi vidíte nějaký potenciál ke změnám, když děláte ty věci, které děláte...
V určitý čas, zhruba po Klíči králů, jsem se dostal do krize. Proto celá ta transformace, celé to transformační šou. A do toho patří, že nehodlám hodnotit další lidi. Ani tu společnost nehodlám hodnotit. Společnost je taková, jaká je, máme karty, jaký máme, ať si to každej zhodnotí sám za sebe. Mým přínosem by mělo být, učit lidi nějakým způsobem s těma kartama hrát, učit ty lidi, který si o to řeknou, pro který jsem zajímavej já, moje cesta, mí přátelé. Těm rádi řekneme o tom, jak my hrajeme, jak učíme vrcholové sportovce hrát s těmi kartami, které máme.

Cítíte se někdy osamělý?
Tak...myslím si, že v posledních letech až skoro dost, ale že se to až dramaticky mění, protože jsem se jen pořádně rozhlédl kolem sebe a uviděl jsem tam lidi, kteří tam jsou, takže se osamělý necítím.

Dá se z vašeho pohledu nějak odhadnou základna těch, kteří se v Čechách nejen chtějí změnit, ale opravdu jsou ochotní pro to něco udělat a tu proměnu uskutečnit? Třeba v procentech.
To já si vůbec netroufám odhadnout. Pro mě je třeba úspěchem každej člověk, každá duše, která zaslechne nějaký impuls a ten impuls jí pomůže. To už samo o sobě je super. Protože chci být pozitivní, tak si nechci připouštět žádná procenta...

Nemá se člověk jen tak domnívat, že?
Tak, nevytvářej si doměnky.

Ve vašem podání jsou koučové vlastně takoví čarodějové... pokud se to vaše pojetí nezměnilo?
Problém je v tom, že když to člověk řekne tisku a řekne to všem, aniž by to vysvětlil, tak lidi zase okamžitě lámou hole. Ve chvíli, kdy to používáte v rámci koučinku jako určitou nadsázku a vysvětlíte ten pojem, že čára je linie – do budoucna třeba - vy si uděláte tu čáru a řeknete si, že chcete být například astronaut. Ale jak já se jím stanu? Tak si na té namalovené čáře vyznačíte, co asi tak vede k tomu, abyste se stala astronautem, a pak se musíte starat o to, aby se ta čára děla. Čára a děj je čaroděj. Takže máte pravdu, náš kouč je svým způsobem čaroděj, snaží se malovat s klientem linii do budoucna a snaží se mu pomáhat v tom, aby se ta čára děla. Takže co se týče češtiny, je to naprosto v pořádku, co se týče ideje, je to naprosto v pořádku, ale co se týče chápání toho bez vysvětlení, to v pořádku není, protože zase lidi jsou schopní na to plivnout. Podle nich čaroděj, to je něco obskurního, něco zvláštního. Ale v našem podání to právě tak není, my se snažíme to používat tak, aby to obskurní nebylo. Totéž jsou runy. Runa je psychická kotva – to je prostě značka, ke které se ukládá něco do podvědomí, je to velmi podobné asociačnímu učení, akorát si nevyvoláváte asociační informace, ale ukládáte si emoce. Ale tomu zase tolik lidí nerozumí, takže jak říkám – čím víc mluvíte o tom, čemu někdo nerozumí, tím hůř. Proto bych si tyto informace nechal až na semináře, pro vrcholové sportovce, pro manažery a pro lidi, které to skutečně zajímá.

Určitě je dobré, když takhle to slovo rozdělíte. Mně se například líbilo i rozdělení slova národ na náš rod. On to pak člověk líp pochopí.
Ano.

Zůstanu přeci jenom ještě u toho čarování, protože runy, to jsou opravdu velmi silné symboly. Ty síly, které z run vyplývají, je potřeba držet tak trochu na uzdě, řeknu-li to laicky. Jste si jistý, že se to nedostane někam jinam, že to neujede?

Vzhledem k tomu, jak ty runy používáme, tak by se to stát nemělo. Protože pro nás je to klíč k emoci. Vy je nepoužíváte k věštění, k přitahování událostí. Ale používáte je vyloženě jako zámeček k šuplíku. A pod ní, pod tu runu, se toho vejde hodně. Takže si nemyslím, že by z toho mělo vzejít něco špatného. Samozřejmě práce s runami může být riskantní ve chvíli, kdy to člověk používá jako runovou magii, to už jsou zásahy příliš do podvědomí, to už bych byl opatrnej. Ale to my určitě budeme říkat všem našim klientům, že se nejedná o čarování v pravém slova smyslu, ale že se jedná skutečně o vnitřní práci, duševní síly, které mají nějaký vysvětlitelný rámec.

Největší radostí asi je, když kouč dostane nějakou pozitivní zpětnou vazbu – stalo se vám už něco takového?
Ano, to je úplně super a mám velkou radost, že krasobruslař Tomáš Verner má díky naší společné práci největší uspěch za poslední tři roky a daří se mu.

A co vaše ego? Zdá se mi, že ve vašem snažení je pořád ještě dost toho chtění...
Ego máme všichni a je fakt, že to moje bylo svého času hodně velké. Ale pracuju s tím, dělám pro to hodně a věřím, že to někam vede a že to je vidět. Je to cesta.

Dalo by se říct, že máte v životě kliku?
Zatím se dá říct, že jsem měl z prdele kliku.

To už asi byla moje poslední otázka, moc děkuji za rozhovor a přeji, abyste měl kliku pořád.
Já vám děkuju.

Audio verze rozhovoru:

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Runy jsou příručkou duchovního bojovníka, jenž beze strachu, zcela sám a bez lpění na výsledcích vytrvává v úsilí o poznání. Jsou mapou toho, který má vždy na paměti, že tím, na čem záleží, je poznání pravé přítomnosti.

Získat moudrost zabere mnoho času, nemluvě o době, jíž je třeba k tomu, aby se člověk naučil správně myslet.

Cesta bojovníka není pro každého, je však přístupná všem, kdo jsou ochotní tyto změny podstoupit.“

Zdroj:

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zdroj foto: web a FB stránky Daniela Landy, internet