Pro Jiřího Březinu je lehčí vcítit se do ženy za pokladnou potravin, než do muže zvrhlého sériového vraha

Pro Jiřího Březinu je lehčí vcítit se do ženy za pokladnou potravin, než do muže zvrhlého sériového vraha

Tisk

brezina 200Jiří Březina je českobudějovický rodák, který patří mezi nejvýraznější české detektivkáře. Už za svůj debut Na kopci získal v roce 2014 Cenu Jiřího Marka za nejlepší český detektivní román. Svůj úspěch zopakoval v roce 2020 se Vzplanutím z detektivní série s policistou Tomášem Volfem, která dále zahrnuje knihy Promlčení, Polednice, Mizení a Nalezení. Je také autorem příběhu pro děti Noční slunce a knihy Labuť a lovec, ve které spojuje svou lásku k pravěku, mýtům a přírodě. Volný čas tráví nejradši v přírodě, kde chodí, běhá, táboří nebo jezdí na kole.

Na vašem Facebooku se nedávno objevil příspěvek týkající se cen knih s dotazem na sledující, zda jsou tým kniha nebo pivo. Vy budete rozhodně tým kniha, ale jaký máte vztah k pivu?

Jsem rozhodně tým kniha. Pivu a obecně alkoholu moc nedám. Odhaduju, že vypiju tak dvě tři piva za měsíc, když počítáme alkoholické. O něco častěji si dám nealko, ideálně pšeničné.

Rozhovor se týká vaší knihy V kopřivách. Než se o ní dozvíme více, zajímalo by mě, jak jste vnímal nominaci na Magnesiu Literu? Co to pro vás znamenalo?

Je to vždy obrovské zadostiučinění. Nebudu lhát – jsem rád za každé uznání, za pochvalu od čtenářů, docela to sleduju. Píšu pro lidi, zajímá mě, co si myslí, a jsem rád, když mám pozitivní ohlas.

v-koprivach

Do užší nominace kniha bohužel nepostoupila, ale i tak se jedná o úspěch. Jak to máte s ostatními autory detektivek? Sledujete jejich tvorbu?

Nepostoupila, ale nevadí mi to – všechny nominované knihy byly skvělé, takže je pocta už jenom ocitnout se v takové společnosti. Kolegyně a kolegy se snažím sledovat, alespoň do knih nahlédnu a něco učtu, i když všechno prostě přečíst nestíhám. A za sebe musím říct, že kvalita české krimi jde v posledních letech hodně nahoru.

Zmiňujete, že jste se rozhodl V kopřivách napsat jako samostatnou věc, která bude stát méně na procesu vyšetřování, ale víc na lidech, kterých se to vyšetřování dotýká. Jaké to pro vás bylo? A dá se říct, co vám sedí více?

Bylo to příjemně osvěžující. Zpočátku jsem dokonce plánoval, že v knize nebude vyšetřování vůbec, že se k pravdě dobereme jenom přes obě protagonistky. Pak jsem ale (asi v zajetí svých pracovních postupů) stejně vypracoval linii vyšetřování, protože jsem potřeboval sám vědět, jak by se vyšetřování vyvíjelo. Chtěl jsem zachovat logickou posloupnost kroků. A najednou se mi tam vnutil postarší komisař Medek, který umí lidem rozvázat jazyk a já jsem si řekl, že bych byl hlupák, kdybych ho do knihy nezapracoval. Myslím, že to příběhu prospělo.

V kopřivách příběh sledujeme z pohledu dvou žen. Byl to pro vás velký rozdíl? A jak jste se snažil vcítit do ženského uvažování? Bylo to pro vás jednoduché?

Při psaní příliš nepřemýšlím v intenci pohlaví. Píšu lidi, a lidí mám kolem sebe dostatek na to, abych se mohl inspirovat. Takže psát mužské nebo ženské postavy pro mě není takový problém, jako psát plastické lidské bytosti. Věřte nevěřte, je pro mě lehčí vcítit se do ženy za pokladnou potravin, než do muže – zvrhlého sériového vraha. 

brezina1

Vyšetřování v knize samozřejmě nechybí a mě by moc zajímalo, jak to máte s popisem policejní práce? Kde k tomu berete inspiraci?

Snažím se rešeršovat a vyptávat se profesionálů. Nechci, aby se poučenější čtenář pozastavil nad nějakým postupem v knize, takové věci sám nemám rád, zdá se mi, že to snižuje uvěřitelnost celého příběhu. Ale na druhou stranu – na prvním místě je pro mě vždycky příběh, pro ten samozřejmě ohnu i ty policejní postupy.

Musíte si v tomto ohledu dělat i rešerše? A podaří se vám vždy najít vše, co zrovna potřebujete?

Vždy rešeršuji, a když nevím, hledám odborníky. Takto jsem postupoval třeba u knih Vzplanutí a Nalezení, kde se mi díky hlubokým znalostem profesionálů podařilo zápletky vystavět rafinovaněji, než bych to zvládl sám jako laik.

Kniha je o tom, kam bychom byli ochotni zajít, abychom ochránili své blízké. Dovedete si představit, že byste se ocitl v kůži některé z vašich postav?

Představit si to dovedu, protože právě to jsem při psaní dělal. Musím říct, že mi jich obou bylo často líto. Jak bych se zachoval v realitě sám za sebe? To pořád nevím…

Moc se mi líbilo, jak v knize pracujete s motivem malého města. Máte s tím nějaké osobní zkušenosti nebo jste si vše tak nějak nastavil?

Vždy trochu čerpám z osobní zkušenosti, kterou si ale náležitě přepracuju podle toho, kam chci příběh posunout. Tady jsem chtěl ukázat, že představa, že se lidi na malém městě (a potažmo i v rámci nejužší rodiny) důvěrně znají, nemusí tak plně odpovídat zkušenosti.

brezina3

Titul má také výraznou a za mě zdařilou obálku od Kateřiny Urbanové. Co na ni říkáte? A mohl jste její podobu ovlivnit?

Obálka je fantastická. Ovlivnit jsem na ní nechtěl nic. Povedla se obálka i sazba a celkové grafické zpracování knihy. Kateřina Urbanová už pracovala i na grafické podobě mé novely Labuť a lovec a musím říct, že má úžasný cit pro příběh a atmosféru, které umí svými nápady povýšit o úroveň.

Uvádíte, že jste samostatnou detektivkou chtěl dát odpočinout vašemu vyšetřovali Tomáši Volfovi, ale přiznejte se na závěr, nenaběhl jste si nyní a nevytvořil novou sérii? (úsměv)

Na to zatím odpovědět neumím, protože nejsem plánovací typ. Ale upřímně – není to poprvé, co slyším něco takového. A přiznám se, že postava Stanislava Medka mi v hlavě žije i nadále a možná se o nějaký další příběh někdy přihlásí.

brezina2-1

Zdroj foto: Albatros Media (Petr Zikmund)


 

Přihlášení



I ticho zpívá

Láska, o které sníte v koutku své pubertální duše. Naivní, nekonečná, hluboká, romantická. Překonávající nepřekonatelné, dobré i zlé. Dlouhé dopisy, ještě delší telefonáty a přímo nekonečné rozhovory. O hudbě, o životních snech, o lásce i přátelství. Osudové spojení, které překoná i samotnou smrt.

Uznávaná autorka detektivek exceluje i v románové tvorbě!

Dobrých spisovatelek u nás dnes mnoho není a pokud bych měl být konkrétní, tak pouze tři – Anna Bolavá, Karin Lednická a Michaela Klevisová. Posledně jmenovaná si plným právem vysloužila renomé nejlepší české „detektivkářky", jak však dokazuje román Prokletý kraj, dokáže „zabrousit" i do jiných literárních žánrů. Jde již o druhé vydání této knihy, takže je zřejmé, že se napoprvé setkala s velkým čtenářským ohlasem. Podívejme se, co nás na jejích stránkách čeká.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

ROZHOVOR: Radmila Zrůstková

Rozhovor 200Radmila Zrůstková patří mezi první české autorky, které napsaly knihu o raw food, živé stravě.  Vitariánství bylo do nedávné doby neznámým pojmem a tato žena pojala tento styl stravování velmi tvůrčím způsobem. Její kuchařka je jedním slovem úža...

Pohádka Hrátky s čertem je postavena nejen na rohatých, ale i na kontaktu s publikem

Tak to už jsem dlouho nezažil, když jsem byl ve středu 8. dubna v Městském divadle Zlín na odpolední pohádce Hrátky s čertem. Seděl jsem úplně nahoře v narvaném sále, kde bylo snad šest stovek školáků prvního stupně. Pravda je taková, že jsem si to domluvil s produkcí, neboť jsem chtěl vidět na jevišti mou oblíbenou herečku v roli čerta.

Čtěte také...

Lubomír Větříšek: „Spousta kluků měla tu vojnu ještě horší než já nebo se odtamtud nevrátila"

Autor 100Dva roky v hajzlu je poměrně ostrý název knihy, která se věnuje neméně drsnému tématu. Lubomír Větříšek v ní na základě svých vzpomínek vypráví pravdivý příběh o dvouleté vojenské službě v letech 1983 až 1985. Setkal se na ní s šik...


Výtvarné umění

Cesta do nitra duše prostřednictvím obrazů: Chystá se výstava Markéty Meduna Kočkové

meduna 200Dílo umělkyně Markéty Meduna Kočkové – snové obrazy duševních pochodů i emocí – čeká po výstavách v Dubaji, nebo Jordánsku, veřejná prezentace i v České republice. Její ojedinělý přístup stojí na technice malování včelím voskem, a především na zobr...

Divadlo

Tři století od narození Casanovy oslaví v září na Duchcově česko-německý divadelní projekt

Projekt Casanova200Divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten zve spolu s drážďanským divadlem Theaterkahn na zámek Duchcov, kde proběhne jedinečná oslava 300. narozenin Giacoma Casanovy. Ta se uskuteční 19. a 20. září a nabídne dvě divadelní inscen...

Film

Intimní příběh o tom, co zůstává, když city nestačí

Kde konci laska 200Nový film režiséra Milana Cieslara Kde končí láska otevírá citlivé téma mezilidské blízkosti, důvěry, touhy i ztráty. Do kin vstoupí 1. května 2025 a přinese pohled na partnerské soužití v době, kdy láska už sama o sobě neznamená...