Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Co poslední rok dělala a čím se zabývala herečka Bohdana Pavlíková, ale také o tom, jaké má mimoherecké vlohy či koníčky, jaké filmy či seriály ráda sleduje anebo o tom, co jí třeba už v další sezóně čeká, je následující rozhovor. I když působila řadu let v Divadle Šumperk a posledních šest let hraje v pražském Švandově divadle, diváckou popularitu získala až v seriálu Ulice.

Protože jste měla v posledním roce poměrně více času, tak se chci zeptat, co knihy, výtvarno či muzika?

Za poslední rok jsem v četbě lajdačila. Po mediálním covid - masakru jsem u knížky neměla klid, nesoustředila jsem se. Hudba léčí vždycky, takže Oldfield mi občas preludoval do sluchátek. A taky Čardášová princezna, skvělé operetní melodie Emmericha Kálmána. Na zakázku jsem namalovala jedno velké plátno a pár malých obrázků s vánoční či novoroční tématikou.

Jste tvůrčí člověk, ale opravdu jste za ten rok občas neupadla do trudnomyslnosti?

Celá tahle „covid doba" je jakousi zkouškou na náš člověčí nervový systém. Povahou jsem spíš optimista, depresím nepropadám a snažím se čas, kdy se nesmí hrát, trávit s rodinou, což mi v letech minulých bylo dopřáno jen o prázdninách. Jelikož mám trvalé bydliště na Šumavě, v říjnu jsem sbalila kufr a přesunula se k rodičům. Nějaké výjezdy do Prahy samozřejmě byly, ale daly by se spočítat n prstech jedné ruky.

Když jste byla malá holka, měla jste ráda televizní seriály a jaké filmy vás v té době bavily?

Ano, seriály a filmy československé produkce jsem měla a mám v lásce. A to velmi! Právě teď se hrozně ráda - už po několikáté - koukám na Dlouhou míli. Vlak dětství a naděje, to je úplná srdeční záležitost. A Návštěvníci nebo Arabela? Takové dětské seriály už nikdo nikdy nenatočí. Od mala také hltám filmy pro pamětníky. Nebe a dudy, Hotel Modrá hvězda a Muži nestárnou - moje nejoblíbenější.

Kdy jste zatoužila být hééérečkou?

Zatoužila jsem někdy v sedmé třídě základky, ve druháku na gymplu si dodala odvahu v operetním sboru a po maturitě to klaplo přijetím na hereckou školu.

Kteří naši nebo zahraniční herci nebo herečky se vám líbili dříve a na které se ráda podíváte dnes?

Nemám jednu ikonu, kterou bych hltala celý život, i když u Nataši Gollové to tak asi bude. Spíš mě nějaký herec/herečka osloví v konkrétním filmu. Naposledy Sabina Remundová v seriálu Kukačky. Skvělá, boží! Z herců už dlouho vedou Josef Abrhám a Zdeněk Svěrák. Z mladých se těším, až dostane prostor Oskar Hes, můj mladinký kolega z divadla. A samozřejmě životní partner Luboš Veselý. Moc ráda se na něj v televizi koukám.

Sledujete české filmy?

Jako pravý a nefalšovaný staromilec z 90% jen a pouze české filmy. A čím starší, tím líp. Filmy pro pamětníky už zazněly, tvorba Smoljaka - Svěráka, Kachyňovy filmy - tam spolehlivě brečím u Počítání oveček, miluju Holku na zabití Juraje Herze. Ale také filmy jako Kolja, Pupendo... Jsou jich mraky.

Přibližně dvacet let hrajete divadlo, což je váš život. Těšíte se na jeviště jen co to bude možné?

Když jsem byla mladší, byla jsem přesvědčena o tom, že divadlo je celý můj život. Paradoxně mě tato pandemická doba přesvědčila, že tomu zas až tak není. Divadla a kultura vůbec budou mít do budoucna velkou práci rozjet se na stejném fungování jako například před dvěma roky. Pokud by nebylo nazbyt, nebojím se změnit svou profesi. Půjdu tam, kde budu třeba. A nebojím se.

Objevila jste v postavě Jindry v seriálu Ulice, ale nějakou dobu už tam nejste. Vrátíte se...?

V dlouhodobých, nekonečných seriálech má každá role své poslání, svůj úkol. Buď se její linka vyčerpá a pokud kreativní producent neví, kam ji posunout, pomalu její působení na obrazovkách utne. Přiznám se, že utnutí Jindry nebylo pozvolné, ale přišlo jak blesk z čistého nebe. Najednou není vidět, ani dcera, kterou měla s Bedřichem, jednou z hlavních postav. Můžu se stokrát vztekat, že mi to přijde divné, ale my herci jsme malí páni. Je to čekání. Pošlou texty s harmonogramem natáčení nebo nepošlou?

Zpátky k divadlu. Pokud se situace zlepší a budete zase hrát na jevišti, v čem budete hrát a co je v plánu?

V divadle se ten čas úplně nezastavil. Ač se pro veřejnost nehraje, pracuje se. Před rokem, než přišel první "stop stav", jsme rozezkoušeli Adamova jablka, dánskou hru podle stejnojmenného filmu. Nyní se k ní vracíme, aby se konečně už dozkoušela. Hraju vyléčenou alkoholičku Síru, se kterou si osud absurdně pohrává. Moc mě ta práce baví.

Máte spočítáno, kolik postav jste vytvořila v Šumperku a kolik ve Švandově divadle? Které byly podle vás ty nejlepší či nejtěžší?

Už několikrát jsem chtěla sednout a počítat šumperské role. Ale zatím se tak nestalo. V Šumperku jich bylo opravdu hodně. Devatenáct let v jednom divadle, kde je malinkatý soubor a hrají všichni ve všem, se ty role nasčítají. Až zase, Roberte, se mnou někdy příště uděláte rozhovor, slibuju, že předložím přesnou cifru, protože mě to samotnou zajímá. (smích)

Ve Švanďáku je jich samozřejmě o mnoho, mnoho méně. Mám za sebou teprve šestý rok. A jelikož jsou naše webové stránky velmi přehledné, čtu v nich, že mám za sebou třináct inscenací. Tedy těch, které byly odpremiérovány. Doufám, že k nim v dubnu přibydou právě Adamova jablka, i když určitě bez diváků v hledišti, safra!

Na jeviště jste měla velké a zásadní role, ale přesto by mě zajímalo, jestli existuje ještě postava, kterou jste ještě nahrála a která by byla právě pro vás ta pravá, ideální?

Když jsem ještě během studií na teplickém gymnáziu hostovala v operetním sboru Krušnohorského divadla, tenkrát zrovna co by jedna z Girls Kit-Kat klubu, vysnila jsem si roli Sally Bowles v muzikálu Kabaret. V roce 2004 se stal zázrak a já se jí stala v šumperském divadle v režii Davida Drábka. Teď čekám, v čem by mě vedení hereckého švanda souboru rádo vidělo, co za roli by mi chtělo svěřit. Každý velký herecký úkol na jevišti je důvod, aby herec nezlenivěl, aby přemýšlel nad hrou, postavou, tématem i doma, hledal si dostupné materiály na internetu, byl přinucen číst knížky, o kterých nemá ani zdání. Uvidíme... (smích)

https://www.svandovodivadlo.cz/lide/21/bohdana-pavlikova


Foto archiv Švandovo divadla, Bohdana Pavlíková