Protože uznávám a líbí se mi filmy režiséra Dana Svátka (Úsměvy smutných mužů, Dvě slova jako klíč, Zápisník alkoholičky, ...), zaujal mě i svým dokumentem, který natočil o Davidu Stypkovi, velké hudební osobnosti. Přiznávám, že mě film Neboj, dýchej, čaruj (2026), který jsem viděl v jednom kroměřížském kině, naprosto pohltil.
Samozřejmě znám Davidovy písně, videoklipy, jeho hlas a vůbec jeho skvělou tvorbu, také jsem byl jsem na jednom z jeho posledních koncertů, ale leccos o jeho osobnosti zachytil právě Svátkův dokument. Je v něm spousta osobních až niterných doteků od Davidových blízkých, přitom bohaté je i obrazové ztvárnění dokumentu. Ta kombinace hudby, vyřčených názorů i obrazem čili kamerou Jakuba Šimůnka zachycená poetika je podle mého povedeným rozklíčováním nekonvenční osobnosti Davida Stypky (1979–2021).
Je to velký příběh, do kterého vstupují se svými vzpomínkami nejen důležití lidé a osobnosti, kteří byli součástí života talentovaného umělce jako členové z jeho kapely Bandjeez, blízcí kolegové (Jindra Polák, Ewa Farna, Mirai Navrátil, Kateřina Marie Tichá), novináři a další důležití lidé z branže (Martin Červinka, Martin Ledvina). Chvílemi fascinující obrázek o jeho kariéře dotvářejí jeho písně i texty, přitom důležitou roli hrají i autentická videa z nejrůznějších akcí, koncertů a setkání.

Ale jaký byl kluk z malé vesničky u Frýdku – Místku ve skutečnosti, to odhalují až otevřené výpovědi jeho matky, sestry, životní partnerky a matky jeho tří dětí nebo přítelkyně, která k němu měla hodně blízko. Je jasné, že umělci a tvůrci by nebyli těmi pravými umělci, kdyby se jejich život odehrával jen v zajetých kolejích. A třebaže si David Stypka vážil domova, rodinné sounáležitost a byl hrdý na své děti, přesto si on dopřával určitou volnost, svobodu a možná i napětí. Bez toho všeho by jeho písničky byly asi fádní, černobílé.
I když prestižní české hudební ceny (Anděl, Žebřík, Jantar, …) nezískal náhodou, což o něčem vypovídá, dokument Neboj, dýchej, čaruj je přece jenom značně otevřeným pohledem do zákulisí jeho kariéry i intimního života. Lidsky, mile a dnes už s nadhledem vypráví o kumštýři, který nejen tvořil hudbu, ale hodně času věnoval i oblastním novinám, což bylo jeho „civilní“ zaměstnání.
Tak jako tak toho stačil během svého poměrně krátkého života docela hodně. Jako muzikant se dovedl prosadit, ale také vášnivě žil, měl rád společnost. Sport nebo móda mu nic moc neříkaly, ale o to víc miloval lidi. O tom všem je svižný dokument talentovaného filmaře Dana Svátka. Kdo film zatím neviděl, tomu doporučuju!
NEBOJ, DÝCHEJ, ČARUJ
Dokument
Česko 2026, 98 min
Režie: Dan Svátek
Scénář: Dan Svátek
Kamera: Jakub Šimůnek
Hudba: Daniel Stypka
Hrají: Členové rodiny Davida Stypky, Jindra Polák, Ewa Farna, Mirai Navrátil, Kateřina Marie Tichá, Martin Červinka, Martin Ledvina a další.
Hodnocení: 90 %
Zdroj foto: Radek Drbohlav/Holiday Films
| Další > |
|---|




„Kdyby mi někdo před pár lety vylíčil, kam všude se s fotoaparátem podívám, že budu kvůli focení vstávat před svítáním a dobrovolně vláčet batoh plný objektivů, vysměju se mu. Proč podstupovat takové nepohodlí, když je tolik jiných, kteří mi krásy světa zpros...
U příležitosti třetího výročí války v Ukrajině Kinovarta za podpory pražských kin a spolků pořádají benefiční přehlídku současné ukrajinské kinematografie v Praze. Veškerý výtěžek ze vstupenek a darů bude směřován na podporu Ukrajiny.
Prague Photo 2013 již sice skončilo, zato jeho dceřiný projekt Prague Photo Festival nyní úspěšně běží v několika pražských galeriích. Oproti dubnovému Prague Photu, jehož cílem bylo seznámit laickou i od...
Před několika dny skončil 18. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Je tedy čas probrat se dojmy a pokusit se o shrnutí. Můj nejsilnější pocit je podobný hořké pachuti na jazyku – nějak mi to prostě nesedlo. Jsou takové divadelní festiva...
Skandinávský dům již po šesté pořádal festival Dny Severu, který přibližuje kulturu skandinávských zemí pomocí filmových projekcí, besed a přednášek nebo setkání se spisovateli. Letošním ústředním tématem byly „hlasy menšin“ a ty zazněly ...