Před šestadvaceti lety zemřela ve věku 84 let Inka Zemánková, swingová zpěvačka a interpretka takových evegreenů jako Slunečnice nebo Dívka k rytmu zrozená, objevila se i v několika filmech. Do českého jazzového zpěvu přinesla zcela nové prvky, ve zpěvu používala swingové frázování, scat i angličtinu. Tím byl její projev mnohem uvolněnější, než bylo v té době obvyklé.
Zpívání bylo pro Inku Zemánkovou (* 14. 8. 1915 † 23. 5. 2000) opravdu lékem na všechny bolesti a trampoty, které ji v životě potkaly. Když Inéz Koníčková, tak se původně jmenovala, osiřela, ve čtrnácti se jí ujala rodinná přítelkyně paní Zemánková, po které z vděčnosti přijala Inka příjmení.
Odmala byla Inka nabitá rytmem a hudbou. Chodila do baletu, na klavír, brzy ji okouzlil americký jazz a začala zpívat s několika orchestry. Byla, jak se říká, na šťastnou náhodu připravená. Nejen jako slunečnice se Inka Zemánková musela hodně otáčet. Objevila se i v několika filmech (Hotel Modrá hvězda, Rukavička, Okénko do nebe, Zpívající film) a úspěch ji provázel také v zahraničí...
V roce 1953 si ji zavolal jistý soudruh a sdělil jí: „Luskání prsty a houpání v bocích je zápaďácká manýra, soudružko Zemánková!“ - a následoval zákaz vystupování. Než zpívat častušky a budovatelské písně se odstěhovala s manželem na vesnici, kde pracovala jako traktoristka.
Přitom stále trénovala hlas a zpívání, sledovala, co se hraje, aby byla v obraze. Mimochodem, přežít tu šílenou dobu jí pomohlo i to, že se vrhla na horolezectví. V jednom rozhlasu prohlásila: „Když visíte ve stěně, poznáte, co je to spolehnutí na člověka.“
Po roce 1960 začala znovu zpívat a měla štěstí. Doba se měnila a zpěvačka získala angažmá v Polsku, Švýcarsku, Německu a ve Francii. Byl o ni zájem a ona byla opět ve svém živlu. V 70. a 80. letech se vracela také na česká pódia a vystupovala v televizních pořadech. V roce 1973 měl v kinech premiéru český hudební film Zpívající film, kde Helena Vondráčková a Waldemar Matuška připomínají nejslavnější filmové melodie a kde zákonitě nesměla chybět ani Inka Zemánková.
Později vydal Supraphon i několik alb s jejími písněmi, televize s ní natočila řadu pořadů i dva medailony. A ještě jedna zvláštnost provází tuto vynikající zpěvačku. Roky odmítala sdělit datum svého narození. Patrně zfalšovala i občanský průkaz, kde měla uveden rok 1925. Teprve až po jejím odchodu se našel křestní list, kde byl správný rok jejího narození - 1915.
Zdroj foto: archiv autora
| < Předchozí | Další > |
|---|
Milan Tesař (1964) je český spisovatel, scenárista a novinář. V roce 1987 nastoupil jako redaktor kulturní rubriky Zemědělských novin, za tři roky se stal členem první redakce nově vycházejícího časopisu Reflex. V roce 1993 pracoval ve společ...
Na podporu správného třídění drobného elektrozařízení vznikl ve spolupráci s Magistrátem hl. m. Prahy projekt „Praha v červeném“, který startuje na začátku června a potrvá až do konce srpna 2017.
Katedra designu Fakulty textilní Technické univerzity v Liberci pořádá v Galerii N v Jablonci nad Nisou výstavu prací Tomáše Pilaře (1979), člena výtvarného odboru pražské Umělecké besedy a absolventa VŠUP v Praze, kde studoval malbu u prof. Pa...
V rámci Divadelní Flory v Olomouci jsme měli možnost zhlédnout představení excelentní inscenace Goebbels/Baarová.
Jako každoročně se i letos v druhé půli února vynořila LA PELÍCULA, přehlídka španělských mluvených filmů (película = film), což obnáší díla nejen ze Španělska, ale i ze španělsky mluvících zemí americkýc...
