Před šestadvaceti lety zemřela ve věku 84 let Inka Zemánková, swingová zpěvačka a interpretka takových evegreenů jako Slunečnice nebo Dívka k rytmu zrozená, objevila se i v několika filmech. Do českého jazzového zpěvu přinesla zcela nové prvky, ve zpěvu používala swingové frázování, scat i angličtinu. Tím byl její projev mnohem uvolněnější, než bylo v té době obvyklé.
Zpívání bylo pro Inku Zemánkovou (* 14. 8. 1915 † 23. 5. 2000) opravdu lékem na všechny bolesti a trampoty, které ji v životě potkaly. Když Inéz Koníčková, tak se původně jmenovala, osiřela, ve čtrnácti se jí ujala rodinná přítelkyně paní Zemánková, po které z vděčnosti přijala Inka příjmení.
Odmala byla Inka nabitá rytmem a hudbou. Chodila do baletu, na klavír, brzy ji okouzlil americký jazz a začala zpívat s několika orchestry. Byla, jak se říká, na šťastnou náhodu připravená. Nejen jako slunečnice se Inka Zemánková musela hodně otáčet. Objevila se i v několika filmech (Hotel Modrá hvězda, Rukavička, Okénko do nebe, Zpívající film) a úspěch ji provázel také v zahraničí...
V roce 1953 si ji zavolal jistý soudruh a sdělil jí: „Luskání prsty a houpání v bocích je zápaďácká manýra, soudružko Zemánková!“ - a následoval zákaz vystupování. Než zpívat častušky a budovatelské písně se odstěhovala s manželem na vesnici, kde pracovala jako traktoristka.
Přitom stále trénovala hlas a zpívání, sledovala, co se hraje, aby byla v obraze. Mimochodem, přežít tu šílenou dobu jí pomohlo i to, že se vrhla na horolezectví. V jednom rozhlasu prohlásila: „Když visíte ve stěně, poznáte, co je to spolehnutí na člověka.“
Po roce 1960 začala znovu zpívat a měla štěstí. Doba se měnila a zpěvačka získala angažmá v Polsku, Švýcarsku, Německu a ve Francii. Byl o ni zájem a ona byla opět ve svém živlu. V 70. a 80. letech se vracela také na česká pódia a vystupovala v televizních pořadech. V roce 1973 měl v kinech premiéru český hudební film Zpívající film, kde Helena Vondráčková a Waldemar Matuška připomínají nejslavnější filmové melodie a kde zákonitě nesměla chybět ani Inka Zemánková.
Později vydal Supraphon i několik alb s jejími písněmi, televize s ní natočila řadu pořadů i dva medailony. A ještě jedna zvláštnost provází tuto vynikající zpěvačku. Roky odmítala sdělit datum svého narození. Patrně zfalšovala i občanský průkaz, kde měla uveden rok 1925. Teprve až po jejím odchodu se našel křestní list, kde byl správný rok jejího narození - 1915.
Zdroj foto: archiv autora
| < Předchozí | Další > |
|---|
V Domě kultury v Kroměříži bude v květnu a červnu vystavovat své dílo ostravská malířka Eva Vontorová Fareva. Výstava, jež nese název Skryté děje vymezeného prostoru, nepřinese retrospektivní kolekci, ale tvorbu z posledních dvou let. V...
Vystoupit v proslulé newyorské Carnegie Hall je snem a metou mnoha umělců, ale podmínky jsou tvrdé. I když se dramaturgie soustředí především na vážnou či komorní hudbu, nicméně šanci mají i špičkoví interpreti jazzu, rocku, popu či muzikálu. O to v...
Ve středu 20.6. 2012 byla v knihovně v Benešově nad Černou slavnostní vernisáží zahájena výstava obrazů paní Marie Stiskalové.
Něžný i strhující večer se swingovou hudbou a autentickým hostem - Annou, roz. Pokornou, pamětnicí a nejstarší z dětí legendárního hitmakera, autora četných prvorepublikových hitů.
Téma umírání - zpravidla následkem zhoubné choroby - se ve filmech vyskytuje odedávna, ale zpravidla bylo nějak zušlechtěno a zacíleno k významovým přesahům. Tak jsme mohli spatřit příběhy lidí, kteří přehodnotili svůj vztah...
