Vladimír Socha: „Takzvaný Největší Evropan všech dob nebyl žádný král, filozof ani prezident, zato ale vážil přes padesát tun“

Vladimír Socha: „Takzvaný Největší Evropan všech dob nebyl žádný král, filozof ani prezident, zato ale vážil přes padesát tun“

Socha 200Vladimír Socha je publicista, bývalý pedagog, autor populárně naučné literatury a popularizátor paleontologie a přírodních věd. Je autorem patnácti knižních titulů pro děti a dospělé a jeho poslední novinkou je kniha Pravěcí vládci Evropy, která vyšla v nakladatelství Kazda. Jak dlouho na ni pracoval a co chystá dalšího? To a mnohem více se dozvíte v našem rozhovoru.


Dobrý den, na úvod se zeptám, jak se vám momentálně daří? Jak si užíváte začínajícího podzimu? A na čem pracujete?

Dobrý den, děkuji za optání. Momentálně pracuji na své další knize, která by měla vyjít na podzim příštího roku. Nebudu raději uvádět detailnější informace, ale prozradím, že tam bude hodně dinosauřích rekordů a kuriozit všeho druhu. Dále také pracuji na sérii popularizačních článků a na rigorózní práci, jejímž tématem je popularizace přírodních věd a samozřejmě i ti moji obligátní dinosauři. :-)

Ovlivnila vás nějak nyní nebo během nouzového stavu současná situace?

Určitě ano, například se letos neuskutečnila autogramiáda mé nové knihy a nekonaly se také mnohé přednášky, kterých jsem měl dohodnuto zhruba patnáct dopředu. Poslední se konala v Žamberku 10. března, doslova den předtím, než už to kvůli aktuální situaci nešlo. Teď na podzim mám zatím smluvené čtyři přednášky, tak snad už nebudou muset být znovu zrušeny.

„Při přípravách knihy se toho autor naučí hodně i sám“

Jak dlouho jste pracoval na knize Pravěcí vládci Evropy?

Přibližně dva až tři měsíce.

Jak se vám spolupracovalo s ilustrátorem Vladimírem Rimbalou?

Výborně, jako vždy. Pomalu, ale jistě se stává jakýmsi mým „dvorním“ ilustrátorem. :-)

Co bylo při psaní nejtěžší? A co vás naopak nejvíce bavilo?

Nejtěžší je pro mě asi udržet linii faktů tak, aby se v knize zbytečně neopakovaly. Také se velmi nerad pouštím do spekulací, které nejsou založeny na pevných (fosilních) dokladech, ale někdy to bohužel není úplně možné. A co mne nejvíc bavilo? Vlastně i studium pramenů k některým méně známým druhům, autor se toho při přípravách naučí hodně i sám.

A co pro vás tedy bylo nové? Co vás překvapilo?

Spousty věcí, zejména z historie evropské paleontologie. Ale asi si nevybavím nic konkrétního, co by bylo výrazněji zajímavé i pro běžného čtenáře. :-)

Pro ty, kteří knihu nečetli, nebo se na ni teprve chystají, můžete vypíchnout nějakou zajímavost?

Tak například „největší Evropan všech dob“ – nebyl to žádný král, filozof ani prezident, zato ale vážil přes padesát tun. Dostal vědecké jméno Turiasaurus riodevensis a žil na konci období jury na území dnešního Španělska…

Socha 1

„Dinosauři jsou neuvěřitelně fascinující tvorové“

Kdy jste se začal zajímat o dinosaury? A kdy vás napadlo, nebo co vás přivedlo k myšlence psát o nich i knihy?

To bylo už v předškolním věku, asi ve třech až pěti letech, kdy jsem už v mateřské školce kreslil iguanodony, zatímco ostatní kluci kreslili vojáčky a autíčka. Myšlenku napsat o dinosaurech knihu jsem měl už na základní škole, ale k realizaci tohoto smělého plánu došlo až v roce 2009. Dnes už píšu knihu v pořadí šestnáctou. :-)

Účastnil jste se i nějakých vykopávek? Můžete se podělit o nějaký s nimi spojený zážitek?

Největší zážitek mám samozřejmě ze souvrství Hell Creek v severoamerické Montaně, kde jsme s dalšími třemi Čechy „dobrovolničili“ na lokalitách pod vedením Museum of the Rockies v létě roku 2009. Nikde jinde na světě nemáte šanci šlápnout omylem na konec stehenní kosti edmontosaura nebo na roh triceratopse. To byla pro dinosauřího nadšence, jako jsem já, skutečně nezapomenutelná událost.

V knize Pravěcí vládci Evropy se v závěru nachází kapitola nazvaná Kam v Evropě za dinosaury. Navštívil jste všechny tyto instituce? Kterou z nich byste doporučil?

Osobně všechny ne, ale mnohé z nich. Pro české zájemce je to relativně blízko do Polska a Německa, takže určitě Krasiejów nedaleko Opolí (kde se nachází slavný JuraPark i paleontologická lokalita z období triasu) a pak třeba Museum für Naturkunde v Berlíně, kde se můžete postavit pod gigantickou kostru obřího afrického sauropoda žirafatitána (Giraffatitan brancai), vysokou přes 13 metrů.

A jaký dinosaurus je váš nejoblíbenější a proč?

Asi to bude ta naprostá klasika – tedy „téčko“. Tímto pojmem se někdy s nadsázkou označuje obří pozdně křídový severoamerický teropod druhu Tyrannosaurus rex. Ostatně vloni jsem mu věnoval celou knihu (Legenda jménem Tyrannosaurus rex), což asi vypovídá samo za sebe. :-) Jinak mám ale v oblibě prakticky všechny druhohorní dinosaury, jsou to neuvěřitelně fascinující tvorové.

Socha 2

Vladimír Socha s jednou z největších objevených lebek druhu Tyrannosaurus rex. Museum of the Rockies, Bozeman, Montana (2009)

 Vaším dalším zájmem je i astronomie. Jak to jde dohromady? A co vás na ní fascinuje?

Astronomie je tak trochu i mojí pracovní náplní, protože již sedm let působím na Hvězdárně a Planetáriu v Hradci Králové. Mezi astronomií a paleontologií jsou také četné paralely, ostatně dinosaury vyhubila právě kosmická katastrofa v podobě srážky s velkou planetkou, která dopadla do oblasti dnešního Mexického zálivu před 66 miliony let…

Působíte také jako lektor a pedagog. Baví vás přednášet a předávat ostatním své znalosti?

Samozřejmě, je to velmi příjemné a naplňující, když můžete získané poznatky populární a zábavnou formou předávat dál. Proto velmi rád přednáším pro veřejnost. Pedagogem už nicméně od roku 2015 nejsem, takže se školními kolektivy se setkávám jen u nás na hvězdárně při našich programech.

Kdyby vás chtěli naši čtenáři někde vidět a poslechnout si vás, kde je to možné?

Například právě na zmiňovaném pracovišti, tedy na královéhradecké hvězdárně. Občas také přednáším v Hradci Králové a okolí, všechny informace o přednáškách je možné najít například na webu www.pravek.info . Často také vystupuji v popularizačních pořadech na Českém rozhlasu.

Socha3

Vladimír Socha je častým hostem Českého rozhlasu, zejména v jeho domovském Hradci Králové (2020)

„S tématy vyžaduji tvůrčí svobodu“

Jste autorem knih pro dospělé i děti. Co vás více baví a naplňuje? V čem se hlavně liší psaní pro děti?

Oboje má něco do sebe, při psaní pro dospělé se nemusím tolik „krotit“ s odbornějšími termíny, mohu si dovolit jít trochu více do hloubky problematice. U dětských čtenářů je zase potřeba více obrázků a schopnost podpořit jejich fantazii. Takže obojí mám rád, i když v poslední době u mě určitě převažuje spíše tvorba pro dospělou veřejnost.

Jak funguje tvorba vašich knih? Je první téma, pak hledání zdrojů, samotné psaní a výsledná kniha, nebo se to tak říct nedá?

Většinou asi ano, ale některé mé knihy vznikly i v reakci na nějaký zajímavý podnět nebo zážitek. Například moje třetí kniha Dinosauři od Pekelného potoka povstala právě ze zážitků z pobytu v americké Montaně.

A s tématy přicházíte vy, nebo jsou vám zadávána?

Vždy pouze já, striktní zadání tématu bych asi neakceptoval. V tomto směru vyžaduji jakousi tvůrčí svobodu, abych se mohl s textem přiměřeným způsobem „popasovat“. Samozřejmě jsem s nakladatelstvími ochoten jednat o konečné podobě, často ještě něco doladíme, upravíme nebo vypustíme. Ale jakési základní pojetí knihy je vždy moje privilegium.

Socha4

S modýlkem dlouhokrkého jurského brachiosaura v prostorách digitálního planetária. Hradec Králové, 2015." (Autor snímku: M. Veselý)

Máte během psaní i nějaké rituály? Něco, na co nedáte dopustit?

Nic konkrétního mě nenapadá, snad kromě vonící kávy v hrnku s tyranosauří lebkou. :-)

A na závěr se zeptám, pracujete nyní na další knize, nebo co máte v plánu?

Ano, jak jsem již uvedl v úvodu, další kniha je na cestě. Dále mám jednu knihu rozjednanou, rovněž je ve fázi přípravy. Od roku 2009 jsem ještě neměl jediný rok, kdy by mi nevyšla kniha nebo alespoň brožurka, takže jsem rád, že to snad nenastane ani v roce 2021. :-)

Moc děkuji za rozhovor a přeji mnoho inspirace!

Já děkuji Vám i všem čtenářům mých knih! Snad se budou líbit i v budoucnu.

Zdroj foto: archiv Václava Sochy



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přihlášení



Solfánci obměkčí každé srdce

Solfánci jsou druhým počinem (po Indigových pohádkách) Martiny Mii Svobodové a ilustrátorky Lucy Bumkin. Zatímco Indigové pohádky oslavovaly lidskou kreativitu a zaměřovaly se na to, že každý z nás má moc tvořit svůj svět, pohádkový příběh Solfánci a Sluneční královna jsou o odvaze být tím, kým doopravdy jsme. Semtamindigo

Nikdy není pozdě zopakovat si češtinu

Pod projektem Červená propiska jsou dvě kamarádky z vysoké, Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které se rozhodly šířit své znalosti zábavnou formou na sociálních sítích. Jejich cílem je dostat nejčastější perličky k co nejširšímu publiku a odhalit záludnosti českého jazyka, na které nebyl ve škole čas a které vás i v dospělosti překvapí. Universum

Rozhovor

Zdeněk Hanka vydal novou knihu Střípek malachitu Zdeněk Hanka vydal novou knihu Střípek malachitu

ZH200Zdeněk Hanka (*1956) je český spisovatel a lékař žijící od roku 1999 v Kanadě. Debutoval v roce 1989 sbírkou čtyř povídek z lékařského prostředí Lék pod kůží. Dále je autorem próz Kavárna, Platina,Partitura pro srdce, Hedvábný ...

Hledat

Čtěte také...

„Kromě Óčka, který mám většinou doma puštěný jako kulisu, si nic moc nepouštim,“ přiznává Petr Hrdlička

skwor peta hrdlickaSkupina Škwor dala českému rockovému světu především cover písně Shut  Sraž nás na kolena, ale od té doby už urazila velký kus cesty. Poslední album Drsný kraj je toho důkazem. Zpěvák a...


Literatura

Panoptikum české, aneb nebe. peklo. ráj v Česku

panoptikum ceske obermannovaAutorka, médii nazývaná „tou skandalistkou Obermannovou“, v této knize rekapituluje skandál, který vyvolala, když ve své knize s názvem Tajná kniha popisuje příběh veliké lásky s Největším Čechem.

Divadlo

Švandovo divadlo natáčí povzbudivá videa, divákům je nabídne na sociálních sítích

Svandovo divadlo200Povzbudit, zlepšit náladu, zaměřit pozornost k dobrým věcem v životě a také neztratit kontakt s diváky. To je smyslem videí, která začali natáčet tvůrci a herci z pražského Švandova divadla.

...

Film

The Help „Odvaha přeskočila jednu generaci.“

help PEREXA je tu opět jeden ze srdcervoucích příběhů, tentokrát o tahání figurek po černých polích těmi bílými, jak se jim to na šachovnici hodí. Příběh klasicky postavený na motivu nejlepšího přátelství, které pomalu, ale jistě nakonec zpřetrhají odlišné mo...