Michal Šefara o knize Podsvětí
Banner

Michal Šefara o knize Podsvětí

Tisk
sefara1„Když se podíváte na pražské metro, uvidíte opravdu fascinující stavbu, skutečnou jeskyni města“ říká v našem rozhovoru Michal Šefara, autoru velice zajímavého fantastického thrilleru s názvem Podsvětí. Děj této knihy je zasazen do pražského metra. Jak moc ho inspirovala kultovní kniha Glukhovskyho a jak probíhala práce na této knize se dozvíte v našem povídání.
 
 
 
Patříš ke generaci mladších autorů, přesto máš už za sebou pět knih. Která se pro tebe stala tou nejdůležitější a proč?
Pro mě je důležitá každá kniha. Bez těch ostatních bych se neposunul tam, kde jsem dneska. Samozřejmě, že starší knihy bych dnes napsal jinak nebo snad i vůbec, ale v daným období prostě byly důležitý.

Žánrově se tvé knihy poměrně rozcházejí. Zavítal jsi už do válečné literatury, literatury pro mládež či naposled do thrillerové až hororové kategorie. Chystáš se do budoucna věnovat více jednomu žánru nebo tě prostě baví takto přebíhat?
To střídání hodně lidí mate. Ale já se prostě zaměřil na nějaký příběh a sepsal ho. Kamarádi mě hodně znají jako pisálka povídek, takže je překvapuje, že jsem schopný napsat i bichli. Ale prostě píšu. Je ale pravda, že cítím, že se pomalu uklidňuju a nacházím svoje místo. A to jsou pro mě příběhy lidí, mysteriózní příběhy a hledání světla v temnotě. Jaký to je žánr, to nevím.
Pojďme se blíže podívat na tvou zatím poslední knížku Podsvětí. Odehrává se v prostředí pražského metra a nejen tím hodně připomíná kultovní Metro od Glukhovskyho. I atmosférou celého vyprávění má k němu hodně blízko.
 
Jak moc ses nechal tímto ruským autorem inspirovat?
U Glukhovského se mi líbí popis stanic. Je to svižné a zábavné, což byste u popisu nějaké stavby jen těžko tipovali. To jsem se také snažil v knize udělat. 

Narodil jsi se ve Valticích, žil jsi v Břeclavi…Kde vlastně momentálně přebýváš? Jak jsi se dostal z Moravy k pražskému metru?
Tohle je nejčastější otázka a pořád mě baví :D. Takže pro jednou, ať je jasno. Valtice jsou pár kilometrů od Břeclavi. Všichni moji vrstevníci z Břeclavi se tam narodili, protože v té době jsme v Břeclavi neměli porodnici. A my se opravdu rodíme v porodnicích, ne mezi vinohrady, což si někteří lidé myslí dodnes, jak jsem se na různých čteních dozvěděl.
A otázka jak jsem se dostal z Moravy do Prahy mě baví ještě víc. Já hodně jezdím vlakem. Dřív jsem jezdil Brno – Ostrava – Praha. Teď jsem sice zapikaný v Břeclavi, kvůli práci, jelikož potřebuju peníze na nový byt – ale to je jen zas otázka času, než se zas utrhnu. 
Jinak my z Moravy to nemáme do Prahy daleko. Morava není Mongolsko. Praha je hlavní město. Mám tam část rodiny, mám tam kamarády, to město je součást historie.  A metro mě zaujalo, protože mám rád podzemní prostory, a když se podíváte na pražské metro, uvidíte opravdu fascinující stavbu, skutečnou jeskyni města. 

sefara1

Veškeré přípravy na sepsání Podsvětí ti museli zabrat hodně času. Kdo všechno ti vlastně pomáhal s technickými detaily a kolik času jsi musel strávit v metru? Dokáže tě i po této zkušenosti ještě něčím uchvátit?
To sbírání trvalo přes rok, vlastně možná přes podstatný kus mýho života. V knize jsou popsány zážitky, co jsem zažil, když jsem byl malý. Samozřejmě mi s knihou pomáhali kamarádi. S technickými věcmi mi ale nejvíc pomohl Dopravní podnik a technici metra.
Jinak i po sepsání knihy na mě vyskakují stále nové příběhy a zajímavosti o metru. Je to živý organismus. Navíc se má skutečně stavět nová trasa D – tomu jsem třeba nevěřil, že se to někdy uskuteční. Takže o zábavu bude postaráno. Příběhy tam jsou a čekají, až je někdo vezme.

Posuňme se k samotnému ději. V knize se vyskytují hned tři hlavní postavy – technik Haďák, markeťačka Nina a policista Kerber. Která z nich byla tobě nejmilejší? Proč jsi se rozhodl takto rozvětvit celý příběh a nenechal to jen na jednom hlavním hrdinovi?
Sledovat metro z jednoho pohledu by pro mě bylo moc konkrétní. Tři postavy, která každá pochází z jiné společenské skupiny, ovšem někdy mají pohled na metro téměř srovnatelný, se mi líbí víc. Paradoxně se mi nejlépe psalo za Ninu. No jo, autor, co má v ruce ženský osud - za to dostávám od feministek poslední dobou sadu. Nina je ale příklad dnešní doby. Holka, která chce někam patřit, ale zároveň chce od všeho vypadnout. To vidím u hodně lidí. A taky i u sebe. 

Jak bys knihu žánrově zařadil? Chvílemi má až hororový nádech, každopádně atmosféra je opravdu mrazivá. Ovšem v jiných okamžicích se zase posouvá napříč jinými žánry…
Můj největší problém. Nejsem nikdy nikomu schopný říct, o čem je moje poslední kniha. Myslím, že každý si tam najde žánr, který je mu blízký. Pro mě je to pohádka. Je to hodně symbolický příběh o dřímající temnotě a hledání smyslu. Každá ta postava něco hledá. A něco hledá i ty postavy.

Samozřejmě se nevěnuješ úplně všem stanicím, jinak by kniha musela mít o mnoho stránek víc. Podle jakého klíče jsi je vybíral? Chtělo by to teďka ještě další knihu o těch zbývajících…
To bylo podle příběhu. Ten si ubíhal svoji cestou, takže některé stanice mají v knize více místa než ostatní.
Knihu o metru by to chtělo. Až od novinářů jsem se dozvěděl, že jsem vlastně po revoluci první, kdo dal pražskému metru zcela samostatnou knihu. To je trochu smutný. Zatím jsem si psal s pár kolegy spisovateli, jestli by třeba nechtěli namíchat povídkovou knihu o metru. Nikdo se do toho moc nemá. Ještě se ale uvidí.

Svojí roli sehrála i mytologie. Má pro tebe nějaká speciální význam, je to tvůj koníček?
Antická mytologie proto, že když se podíváte třeba na Muzeum, vidíte tam antický chrám. Zvláštní mít uprostřed Evropy takto laděné stavby. A proto mě metro zaujalo. Mám rád historii, báje, mystéria a symboliku.

Jedna z postav běhala po metru s foťákem a fotila zajímavé situace či objekty. Vychází to ze tvých vlastních zkušeností? Máš taky doma desítky fotek metra a nástupišť?
To je moje zkušenost. Ale po vydání knihy mě překvapilo, kolik lidí třeba od nás města mělo taky hodně fotek z metra. Z výletů nebo z pitek s kamarády. Vydalo to na menší výstavu.

Ke knize vznikl i web. Co všechno na něm tvoji fanoušci najdou a chystáš ho ještě rozšířit?
Najdou tam zajímavosti o stanicích metra, jak technické, tak z povídaček lidí. Taky mají stanice vlastní název podle sekty z knihy. Do Podsvětí se toho hodně nevešlo. Jinak zajímavosti jsem se snažil vybírat opravdu zajímavé či neznámé i pro Pražany.

sefara2

A co tvoje literární budoucnost? Vzniká momentálně něco nového od Michala Šefary? Případně do jakého žánru se podíváš tentokrát.
Vzniká. Do konce roku bych to chtěl mít hotové. Zůstaneme u temnoty, zajímavých staveb a jakési symboliky. Tentokrát to bude městečko v Moravskoslezském kraji, které svírá smog.


Díky za rozhovor.

 

Přihlášení



Tomáš Šebek při vědomí, orientovaný, komunikace jasná a srozumitelná. Autentický, naléhavý a hluboce lidský Objektivní nález

Tomáš Šebek je mezi českými čtenáři znám především jako autor reportážních knih z humanitárních misí. V nové knize Objektivní nález: Moje nejtěžší mise však nepředstavuje dramatické příběhy ze vzdálených koutů světa, ale obrací pohled do svého nitra. Vytahuje na světlo nejhlubší zákoutí svého dětství stráveného v nefunkční rodině, osobní selhání, partnerské krize i touhu porozumět sám sobě.

Tajemství lady Antonie. Zakázaná vášeň na dvoře Tudorovců

Edice Klokan nakladatelství Alpress nabízí román pro ženy z historického prostředí Anglie 16. století, kdy vládli Tudorovci. Autorkou je Rebecca Michele, které se povedlo sepsat romantický příběh se zajímavou zápletkou. Tajemství lady Antonie, jak se kniha jmenuje, bude však brzy odhaleno. Knížka je primárně spíše červenou knihovnou než historickým románem, ale to nic nemění na tom, že je napínavá, čtivá a romantická, což potěší každou ženu.

Banner

Videorecenze knih

Hledat

Rozhovor

Práce s dětmi musí procházet skrz duši!

200rozPři fotografování dětí je nejdůležitější navodit tu správnou a uvolněnou atmosféru. Díky tomu, že je sám tatínkem, je vůči dětské duši nesmírně vnímavý a citlivý. Ví, jak moc je pro dítě důležité, aby se cítilo dobře v cizím prostředí, jakým takový foto...

Když odejde od rodiny muž, vzbudí to rozruch a snad trochu pohoršení. Ale co se stane, když se rodinu rozhodne opustit žena?

Krajčířka Eva (Anežka Šťastná) miluje Mánka (Mark Kristián Hochman), avšak navzdory lásce nemohou být tito dva spolu kvůli jejich nerovnému původu. Proto se Eva z trucu rozhodne, že se provdá za kožešníka Samka (Jakub Tvrdík). Jen ať všichni vidí, že ona se nikoho doprošovat nebude!

Čtěte také...

Fotograf Pavel Krásenský: „Pokud mám možnost mít v lednici své malé místo, kde si uchovávám usmrcený hmyz, tak je rodina opravdu velmi tolerantní“

200rozV rámci Listopadu, měsíce fotografie na našem webu jsme se rozhodli vyzpovídat i některé české fotografy. Prvním z nich je Pavel Krásenský, jehož ilustrace jste už určitě viděli v nějaké učebnici biologie. Jeho parketou je totiž makrofotografie hmyzu a ...


Divadlo

Ve Švandově divadle uvedou Gazdu a robu, silný příběh osudové lásky

gazda a roba200Osudová love story, přibližující současnému publiku zároveň jedno z nejlepších českých realistických dramat, bude mít pod názvem Gazda a roba 9. listopadu premiéru ve Velkém sále pražského Švandova divadla.

...

Film

Musí se do práce, i kdyby se nechtělo!

200filmFilm Já to tedy beru, šéfe…! reaguje na tehdejší podnikovou a ekonomickou stabilitu v Československu. Pracovních míst bylo mnohem více než práceschopných a kdyby nebylo zaměstnání ze zákona povinné, museli by se lidi k činnosti přemlouvat.

...