Martin Pošta: Nejsou pro mne důležité výsledky, ale cesta k nim

Martin Pošta: Nejsou pro mne důležité výsledky, ale cesta k nim

Tisk

martin posta 200Zpěváka Martina Poštu můžete znát nejen z řady muzikálů, ale také například z kapely Laura a její tygři. O tom, které role ho nejvíce baví a jak se dostal z jeviště k profesionálnímu koučování, se dočtete v následujícím rozhovoru.

 

 



V Divadle Kalich účinkuješ již řadu let. Jaký sis k této scéně vytvořil vztah?
To je hezká otázka hned na úvod. Kdybych měl Divadlo Kalich charakterizovat dvěma slovy, tak bych řekl, že Divadlo Kalich je velká pohoda. Divadlo Kalich je charakteristické tím, že jde o menší formu divadla. S tím je spojeno to, že v představeních hraje menší obsazení, než v jiných divadlech, a tak jsme si všichni k sobě takříkajíc blíž, a to ne jen v šatnách, ale i na jevišti coby herci k divákům.

martin posta2


V muzikálu Robin Hood hraješ hlavního „záporáka“ Šerifa z Nottinghamu. Jak to vůbec máš – ztvárňuješ raději kladné hrdiny, nebo si víc užíváš právě tyto záporné role?
Již od počátku mé muzikálové kariéry, která začala muzikálem Drákula, jsem byl zařazen mezi takzvané „záporáky“. Role záporných hrdinů jsou krásné a musím říct, že mě vždy bavily. Jde o to, že záporné role mají jasně vyhraněný charakter a takové role se i dobře hrají. Musím ale přiznat, že nejvíce mě baví hrát role komediální, ačkoli jsem v životě spíše introvert. Měl jsem to štěstí, že jsem si komediální role mohl zahrát ve třech muzikálech. V muzikálu Producenti, kde jsem hrál homosexuálního režiséra Rogera de Brise, tatínka Lucie Bílé v muzikálu Láska je láska a komunistického ředitele schvalovací komise v muzikálu Ať žije rokenrol.


Aktuálně Tě v Divadle Kalich můžeme vidět také v muzikálu Tajemství, který se odehrává v neobvyklé magické atmosféře. Jaký je Tvůj vztah k těmto duchovním tématům?
Muzikál Tajemství mne velmi silně oslovil hned při čtení jeho scénáře. Hlavní myšlenkou tohoto muzikálu je pro mne to, že každý z nás si můžeme „vyčarovat“ naprosto vše, co ve svém životě chceme. Možná i proto má muzikál název Tajemství. Jde jen o to, najít „klíč od vědění“, jak se zpívá v jedné z jeho písní s názvem Čaruj. Líbí se mi myšlenka, že když tento klíč nalezneme, je možné vnímat svůj život jako hru. To není až tak magické, ale od autora Daniela Landy je naprosto geniální, že tuto myšlenku dokázal zahalit do snu hlavní hrdinky, který se odehrává v komatu, a využil při tom magické prvky, které mezi nebem a zemí existují a které mi jsou velice blízké.

martin posta1

Mimo Divadlo Kalich sis však zahrál nespočet rolí i v dalších muzikálech. Je nějaký, který Ti nejvíce přirostl k srdci?
Ano jsou to muzikály hned tři. Na prvním místě bych jmenoval Excalibur, kde jsem hrál čaroděje Merlina, dalšími jsou Producenti, ve kterém jsem hrál už zmíněnou roli Rogera de Brise a muzikál Robin Hood, kde mám tu možnost hrát Šerifa z Nottinghamu.    

Svého času jsi byl také zpěvákem známé kapely Laura a její tygři. Jak na toto období vzpomínáš?
No to byla paráda a velká jízda. S kapelou jsme začali hrát ve druhé polovině 80. let minulého století a hned od prvních živých vystoupení jsme získávali spoustu fanoušků a sklízeli úspěchy. Po revoluci, začátkem 90. let, jsme dokonce hráli především v zahraničí. To vzniklo tím, že jsme zahráli na takzvané burze kapel ve francouzském Chateauroux, kde byli nejrůznější producenti, majitelé klubů, manažeři, atd. Tam za námi, po koncertě, přišla francouzská žena s tím, že by nám ráda dělala manažerku. Po té vytvořila síť manažerů po celé Evropě a my začali po celé Evropě koncertovat.

Byl to velký skok od Laury k divadlu?
Naše manažerka bohužel onemocněla zákeřnou nemocí a celá manažerská síť se rozpadla. V té době jsem se dozvěděl, že Richard Hes dělá původní český muzikál, že muziku píše Karel Svoboda a texty Zdeněk Borovec. Režírovat to měl, pro mě možná ostudně, v té době neznámý Jozef Bednárik. V polovině 90. let jsem byl za rockera, a tak jsem svou naivní rockerskou hrdostí nepřipustil, že by Karel Svoboda byl nějaký velký skladatel. Jak jsem se mýlil! Později jsem to Karlovi na jednom večírku řekl a svým způsobem se mu i omluvil. Někdo mě v té době přemluvil, abych šel na konkurz. Na rozdíl ode mne, mě Jozef Bednárik znal z Laury, hned po odzpívání se mě zeptal, jestli mám v létě čas na zkoušení a do muzikálu mě obsadil.
Jenže to jsem nevěděl, co mě čeká. Ano, byl to obrovský skok. Najednou jsem se na jevišti musel chovat jinak, než jsem byl zvyklý. Ale takových nás bylo víc. (smích). V té době se do Drákuly obsadili herci, kteří měli velmi malé nebo žádné zkušenosti s hraním divadla, a tak bylo na trpělivosti pana Bednárika, aby nás za tři měsíce zkoušení naučil divadlo hrát. Dostal jsem roli Nicka, která byla spíše role herecká a taneční, než pěvecká. Byla psána na tělo Richardu Genzerovi. Musím se přiznat, že jsem to chtěl během zkoušení vzdát. Trpěl jsem, jak mi to nejde, ale podržel mě Beďo (pan režisér Bednárik), který mi tehdy řekl: „Když vydržíš, bude z tebe výborný muzikálový herec.“ Vše, co jsem se v divadle naučil, mám od něj. Za to mu chci poděkovat, ostatně děkuji mu velmi často. Když zkouším nový muzikál, často si na něj vzpomenu.

martin posta 200

V současnosti se kromě zpěvu věnuješ také profesionálnímu koučinku. Mohl bys ve stručnosti přiblížit, co taková činnost obnáší?
Už název tohoto procesu říká, že jde o jakýsi trénink. Profesionální koučink, nebo-li koučink osobního rozvoje, je proces o tom, jak zdokonalovat sám sebe, aby klient dosahoval lepších výsledků a hlavně, aby se na své cestě za výsledky cítil dobře. Jde o podobný princip, jako ve sportu. Každého z nás dělají šťastným nebo nešťastným jen čtyři oblasti: Vztahy, práce, peníze a zdraví. Tyto oblasti je třeba naladit tak, aby se klient cítil dobře. Pokud jedna z oblastí není naplněna, ovlivní oblasti další, a tím i realitu, kterou prožívá.

Jaká cesta vedla k tomu, aby se ze zpěváka stal profesionální kouč?
Má cesta ke koučování začala tím, že jsem prožíval velké životní nepříjemnosti a potřeboval jsem změnu. To mi bylo 33 let (před 17 lety). Koučink je v České republice poměrně mladá záležitost, v té době se o koučování v naší zemi nevědělo zhola nic. Takže jsem si musel pomoci sám. Začal jsem tedy číst knihy, duchovní i motivační. Vždy, když jsem si přečetl například: „Pokud chceš změnu, je třeba změnit úhel pohledu na sebe samého a začít vše měnit zevnitř, začít u sebe,“ řekl jsem si: „Super, tak to je, teď už to vím, od teď to bude jiné.“ A nebylo. Protože informace, které jsem načetl, jsem ve svém životě neaplikoval. Sice jsem změnil pohled, ale zůstalo jen při tom. Až přibližně před sedmi lety jsem absolvoval jeden pro mne velmi zlomový seminář a ten mi otevřel oči. Začal jsem postupnými kroky dělat vše, co jsem už věděl. Najal jsem si kouče, aby mi v tom pomohl, a můj život se začal měnit. V té době jsem si řekl: „To je prostě úžasný, ono to funguje. Chci se stát koučem.“

Jak ovlivňuje koučování a poznávání osudů druhých Tvoje vlastní nejen pracovní aktivity?
Uvědomil jsem si jednu opravdu skvělou věc, že každý z nás žijeme život, jak nejlépe umíme. Platí to o každém z nás, takže i o mně. Každý můj klient je zároveň mým zrcadlem. Abychom mohli být tvůrci svého života a nebyli jím vláčeni, je třeba ho žít vědomě. Nespouštět autopilota ve smyslu, jak jsem byl kdysi zvyklý: „Ono to nějak dopadne.“ Uvědomovat si svá rozhodnutí, důsledky z rozhodnutí, uvědomovat si své emoce, své pocity, své tělo, návyky, nenechat se vláčet emocemi a snažit se racionálně myslet, nejlépe s tužkou na papíře. Protože přítomnost a to, co právě teď prožíváme, je vždy jen důsledek našich rozhodnutí v minulosti. Pro to, co prožíváme v přítomnosti, jsme se my sami kdysi rozhodli. A to mě koučování neustále učí. Učí mě naslouchat, být v přítomnosti a vědomě se rozhodovat. I já sám sebe neustále koučuji, chcete-li, trénuji, a myslím, že to je úkol na celý život. Pro mne nejsou v životě důležité výsledky, ale cesta k nim. A jestli ještě dnes nejsem tím, kým bych chtěl být, tak se nic neděje, protože jsem na cestě, abych jím byl.        

Na závěr – máš nějaké životní motto?
Moc rád ve svém životě používám myšlenku, kterou i rád dále předávám. Je to myšlenka jednoho z velkých duchovních myslitelů Osha, a která souvisí s tím, co jsem již řekl. Až jednou budeme na smrtelné posteli, nebude důležité, co všechno máme a kým jsme, ale jak jsme si prožili každý den.

 Webové stránky: Divadlo Kalich


 
Banner

Přihlášení



Vzpoura oceánů ohrožuje lidstvo

Tento fascinující ekothriller, v němž autor zobrazuje vzpouru přírody proti lidstvu jako hororový scénář, nad nímž se tají dech, se stal světovým bestsellerem. Jeho druhé vydání přináší na knižní trh nakladatelství Laser ze společnosti Euromedia Group. První díl už leží na pultech knihkupectví, díl druhý je aktuálně v předprodeji a můžeme se na něj těšit již v únoru 2023.


Laser

Zjistěte, jak přežít ve městě i v přírodě

Kurz přežití je název knihy od Amara Ibrahima, který se dlouhodobě věnuje přežití – pořádá kurzy i o něm přednáší. Tento titul by si měl přečíst každý.


BizBooks
Banner

Rozhovor

Turistický seriál K21: Karlštejn

karlstejn 200Milí čtenáři, s blížícími se prázdninami jsme se u nás rozhodli podívat se pod pokličku různých turistických cílů. Seznámíme vás s životy kastelánů několika hradů a zámků, podíváme se na zoubek strašidlům a představíme pár mu...

Hledat

Je libo dystopii?

Kdo sleduje knižní svět, nemohl minout knihu Znamenitá mrtvola od argentinské spisovatelky Agustiny Bazterricy. Jaká je?


Fobos

Čtěte také...

Markéta Zinnerová je nyní doma na jihu Čech

zinnerova zabrodska perexJana Semelková požádala o rozhovor se spisovatelkou Markétou Zinnerovou. Bude zřejmě trochu jiný, protože bydlíme ve stejném domě, navštěvujeme se a víme o sobě dost osobních věcí, které ...


Literatura

Hercule Poirot nově: Záhada tří čtvrtin

zahada tri ctvrtin 200V září vydalo nakladatelství Knižní klub nový příběh Hercula Poirota v podání britské autorky Sophie Hannahové. Jak se autorce podařilo zhostit role epigona nezaměnitelné Agathy Christieové a jaký je příběh z dávných let v m...

Divadlo

Balada pro banditu po ostravsku

altDo divadla se chodí na 3D představení plné přehrávání a emocí. I když bývá kino lepší, jsou hry, kvůli kterým stojí za to divadlo navštívit. Jednou z takových je prověřená klasika Balada pro banditu.

 

...

Film

Vzestup další říše

Vzestup 200Film 300: Vzestup říše (2014) je tak trochu lyrický, a přitom hodně akční a bohatý na speciální efekty, spousty falešné krve nevyjímaje. Herečka Eva Green v něm hraje uprostřed mezi dvěma dávnými soupeři tu nejhlavnější roli.