Ludmila Bakonyi Selingerová: Vysoká citlivost umí hodně brát i dávat

Ludmila Bakonyi Selingerová: Vysoká citlivost umí hodně brát i dávat

Tisk

Ludmila Bakonyi SelingerováLudmila Bakonyi Selingerová (*1987) alias Pohádková Lída je autorka knížek pro děti, předškolní pedagog, publikuje v časopisech pro děti a spolupracuje na tvorbě vzdělávacích projektů. Ve své knižní tvorbě se hravým způsobem zaměřuje na přírodu, ekologii a v posledních publikacích také na emoční rozvoj a vysokou citlivost u dětí.

Co tě přivedlo k pohádkám a psaní knížek pro děti?

Já jsem měla pohádky vždycky moc ráda. Byla jsem takové snivé dítě a pohádky pro mě byly bezpečný svět, kde mi bylo dobře. A kupodivu se mi to nikdy neomrzelo. Na vlastní dětství a pubertu jsem plynule navázala prací ve školce a dlouho jsem mohla předstírat, že záliba v pohádkách, legračních kostýmech a organizaci recesivních divadelních vystoupení je profesní záležitost. Časem jsem si ale sama přiznala, že to je prostě součást mojí osobnosti. Teď už pár let díky mateřství v aktivní pedagogice nejsem a užívám si jen tvorbu pro děti.

Máš za sebou poměrně pestrou historii. Učení, divadlo pro děti, nahrání dvou studiových alb, vydání deseti knížek, spolupráci s neziskovými organizacemi, psaní do časopisů… jak to všechno stíháš?

Já patřím mezi lidi, které nebaví jen jedna činnost. Říká se tomu multipotencialita. Kdyby mě někdo zavřel do kanceláře k počítači, tak do týdne vyletím z kůže. To, co dělám mě musí bavit a pořád se to vyvíjí. Proto takový výčet. Samozřejmě nedělám všechno najednou. Vždy se zaměřuji na dvě až tři oblasti a střídám to tak, abych nevyhořela nudou.

Co sežral žralok 1

Jaké oblasti jsou to momentálně?

Teď se dost věnuji mateřské roli. Pracovně psaní knížek, kterých mi v poslední době pár vyšlo v docela rychlém sledu a ještě jich několik chystám. A prozradím vám horkou novinku, že jsem nově začala působit v týmu časopisu Méďa Pusík, což je pro mě úžasná příležitost a myslím, že se tam dost kreativně vyřádím. Když jsem v dětství Pusíky četla, nikdy by mě nenapadlo, že to bude jednou moje práce. I když ta vidina by se mi už tehdy líbila.

Zastavme se na chvilku u tvých knížek. Nejdřív příroda a ekologie, potom kniha o zdravém stravování pro děti a teď emoce a vysoká citlivost. Má to nějakou společnou rovinu?

Myslím že určitě má. Motivace k tvorbě pro mě vždycky bylo jednak tvořit krásné věci a podporovat jazykový rozvoj a čtenářskou gramotnost, o tom ostatně i pořádám přednášky. Zároveň jsem ale vždycky chtěla předávat hodnoty a vzdělávat. Proto jsem si vybírala témata, která si zasloužila osvětu a kromě pohádek vždy do knih přidávám něco navíc, v podobě diskuzí, činností, atlasů a zajímavých informací. Veškerá moje tvorba tedy plyne z pohledu zdravého přístupu k životu, ke světu i sám k sobě.

DSC 8892

Můžeš nám trochu přiblížit, co je to vysoká citlivost a jak jsi se k tématu dostala?

K tématu vysoké citlivosti jsem se dostala skrze osobní i profesní život. Dříve se citlivost dost stigmatizovala a bylo na ní nahlíženo spíš jako na slabost, nebo diagnózu. Naštěstí se ten pohled už upravil a nyní se již ví, že je to nastavení nervové soustavy. Vysoce citliví lidé, kterých je cca 20% z populace, zkrátka přijímají impulzy a vjemy z okolí mnohem silněji než ostatní. A to jak pozitivní, tak i negativní. Hodně prožívají nepohodlí, své i cizí emoce, ale třeba si mnohem více užívají krásy světa a umění. Často jsou také velmi kreativní a mají umělecký talent.

Já jsem v pedagogice intuitivně hodně vnímala odlišnosti dětí a snadno jsem s nimi navazovala kontakt a důvěru. Měla jsem dlouho předškolní a odkladovou třídu, kde se scházelo spoustu zajímavých osobností, často i s ADHD, nebo autistickými rysy. Vždycky mi vrtalo hlavou, co to je, co máme společné. A když jsem díky dohledávání specifik kolem nevlastního syna narazila na termín vysoké citlivosti, všechno mi to začalo dávat perfektní smysl.

Král a obr Pampeliška

A ty sama jsi vysoce citlivá?

Právě že ano. Akorát že za nás se na to nehrálo. Dětství jsem v institucích docela protrpěla a odnesla si do života přesvědčení, že jsem divná, že moje tělo a pocity nefungují, jak mají a že nesmím ty signály poslouchat. Život není peříčko a musí se zatnout zuby a držet. To mi samozřejmě moc dobře nedělalo a právě díky práci s dětmi jsem se začala do svého dětství v hlavě vracet a objevovat, jak to vlastně bylo a je. Docela mi trvalo si přenastavit pohled na sebe a začít vidět sílu v tom, co bylo vždycky označováno jako obtížné a nežádoucí.

Ona umí být vysoká citlivost velký dar, ale docela i přítěž, když se s ní nepracuje.

Jak se tedy s citlivostí v životě pracuje?

První věc je přijetí, přestat se vnitřně kritizovat a chodit do věcí na tlak. Naučit se vnímat, jak na tom jsem právě teď. K vysoké citlivosti patří často třeba i reakce na počasí, tlak atd. Máme větší tendence k přetížení, takže je dobré myslet na odpočinek, spaní, jídlo atd. a nechtít toho po sobě příliš. My jsme se v rámci životního balancu před třemi roky odstěhovali z centra Prahy do krásného historického domu z roku 1650 v Pošumaví s velkou zahradou a tím se nám duševní hygiena dostala na zcela novou úroveň.

Jak ten přesun proběhl? Nechybí vám Praha?

Něco člověku chybí, ale to osvobození od bzukotu města, davů, přetlaku ze zvuků a podnětů, to je jako znovuzrození. Stěhovali jsme se v roce 2020, takže ta situace, kdy se všechno postavilo vzhůru nohama, nám dost pomohla. Ze začátku jsme samozřejmě na spoustu věcí koukali a učili jsme se je. Starat se o zahradu, topit v peci, museli jsme si zvyknout na nové prostředí. Celou dobu to beru jako novou životní šanci a jsem za to vděčná. Chce to odvahu, ale stojí to za to.

Ludmila Bakonyi Selingerová

Jak se ti v novém domově píše a tvoří?

Naprosto skvěle. Tím, že má člověk klid a je v harmonickém prostředí, tak to pracuje úplně jinak. Soustředění funguje na maximum a když ne, oběhnete vesnici, kolem rybníka a lesa a naskočí to. Navíc jsem opravdu ráda, že tu vychováváme děti. Mají volnost a jsou v přímém kontaktu s přírodou. To je pro mě hlavní. Oba s manželem máme také úctu k historii a jsme nadšení, že můžeme spravovat takové krásné místo.

Jaké máš plány do budoucna?

Momentálně se snažím nebýt příliš rozšafná. Vloni jsem jezdila do Prahy zkoušet a nahrávat hudební desku a bylo to super, ale s rodinou dost náročné. I když mě moje projekty strašně moc baví, tak je čas dát přednost tomu, že jsem máma. Naštěstí mi to nijak nebrání v psaní, což je pro mě v seberealizaci priorita. Až budou ale děti trochu větší, chtěla bych obnovit koncertování a divadlo, nejlépe to nějak ještě terapeuticky vytunit a jezdit po festivalech a open air akcích. Vždycky mě nejvíc bavil busking a pouliční komediantství. Ale nechávám to tak nějak volně plynout, co mi život přinese. Hlavní je pro mě pocit, že přináším nějaké hodnoty a pomáhám rozjasňovat svět.

www.pohadkovalida.cz


 

Přihlášení



Aneta Žabková: Největší radost mi uděláte kusem klacku z lesa

Vystudovala FAMU (katedra animované tvorby), vytvořila čtyři animované filmy, které získaly řadu ocenění, je úspěšnou ilustrátorkou mnoha dětských knih a přispívá do několika časopisů jako jsou Puntík či Tečka, spolupracovala i s Mateřídouškou a Sluníčkem. Řeč je o Anetě Žabkové.

Po Vodníkovi přichází neméně skvělá Dceřina kletba

Česká spisovatelka Tereza Bartošová zaujala tuzemskou čtenářskou obec předchozím titulem Vodník. Jednalo se o případ, který smrdí bahnem. Nyní přichází Dceřina kletba lákající na obálce na to, že si starý zločin žádá nové oběti.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

„V divadle nemůže existovat úplná demokracie“ říká Daniel Možnar

monzar 200Volnočasová aktivita se mu stala povoláním a životem. Díky své pracovitosti a jak sám říká „drzosti“ se posunul od studia architektury až na angažmá v divadle „Ta Fantastika“. Co mu hraní v divadle vzalo a proč neměl štěstí na režiséry?

...

Výborné herecké kreace a silné téma nabízí nový český film Sucho

Sucho to je tísnivé vesnické drama. Na jedné straně velkostatkář a na straně druhé chudý "kolchozník", který nutí rodinu k soběstačnému životu, ale také klíčící láska revoltujících mladých lidí. Zatímco ona je dcerou chudého farmáře, on synem vlivného agrárníka, který sice dává práci půlce dědiny, nicméně půdu, vodu a krajinu devastuje chemií. To je obrazově vytříbený a emočně nabitý film režiséra Bohdana Slámy, který je i autorem scénáře.

Čtěte také...

„Prostě jsme psali a hledali nová témata,“ vzpomíná na vznik lekavých povídek Zuby nehty Jiří Holub

Zuby nehty 200Po pěti letech opět vyšly Zuby nehty – lekavé povídky autorů sdružujících se v tvůrčí skupině Hlava nehlava. Aktuální vydání má nové ilustrace, nové dvě povídky, naopak jedna schází. I po nějaké době Zuby n...


Literatura

Já to měl první!

Já to měl první!

Jste na rodičovské dovolené a občas odpočítáváte hodiny do spánku vašich neposedných dětí? A když konečně usnou, prohlížíte si stejně v mobilu jejich fotky z uplynulého dne? A taky máte občas pocit, že jste ten n...

Divadlo

Rychlé šípy aneb Kam se poděli gentlemani? … o zábavu a humor není nouze

rychle sipy divadlo radostKdyž jsem šel na představení Rychlé šípy, nevěděl jsem, co od toho mám čekat. Pětici kamarádů zná snad každý. Všichni vědí, kdo to byl Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Čer...

Film

Bohemian Rhapsody vs. Rocketman

Bohemian Rhapsody vs. Rocketman PEREXBohemian Rhapsody si získal široké publikum a zásluhou byl nominován na Oscara, ve kterém nakonec zlatá soška putovala Bohemian Rhapsody v několika kategoriích. Rocketman takový úspěc...