Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Famózní včerejšek a přitažlivý dnešek představuje v Supraphonu nedávno vydané dvojalbum hudební formace Laura a její tygři, které nabízí hned šestadvacet písní. Tři dekády existence trvale vitální kapely jsou dobrou příležitostí bilancovat i hledět vpřed. Kromě toho připravila dnes už legendární kapela nejen dva luxusní křty - jeden v Brně a druhý v Praze, ale také turné včetně řady vystoupení na festivalech a městských slavnostech. O tom všem je rozhovor s kapelníkem a většinovým autorem Karlem Šůchou.

V roce třicátého výročí od vzniku vaší kapely, vydal Supraphon dvojalbum, které obsahuje historicky první Žár trvá a vaše prozatím poslední album Továrna na sny. Proč tomu je tak a ne jinak?
Myslím, že jde o dobrý nápad – Žár trvá naše debutové album (u nás vyšlo pouze jako LP a MC, na CD jen v omezeném nákladu pro zahraničí, pozn. aut.) a současné písničky Laury na albu Továrna na sny. Tak máte v jednom celku začátek i současnost kapely, cítíte kontinuitu a zároveň vnímáte vývoj. Ideální koncept pro oslavu třicet let existence kapely.

K vydání alba patří křest, kmotr, šampaňské…
Křty budeme mít dva, jeden pro moravské země 22. března v brněnském klubu Sono nám album pokřtí Pavel Váně a druhý křest pro české země proběhne 24. března v pražském Lucerna Music Baru, kde bude kmotrem Petr Janda. S Petrem a Pavlem, oběma apoštoly českého big beatu, si také zahrajeme.

Třicet let existence, to už je něco. Co jste k tomu výročí pro publikum všechno připravili?
Rozhodli jsme se vsadit na kvalitu a dramaturgii jsme postavili na myšlence „tři dekády, tři zpěvačky“, to znamená, že na koncertu bude mít svůj set současná Laura - Lucie Bakešová, která přednese nejnovější písničky z alba Továrna na sny. Druhý set patří Lence Nové, která působila jako Laura nejdelší dobu, zazpívá silné písničky ze „středního období“ kapely, následovat bude set nejslavnější Laury Ilony Csákové - a ve finále zazpívají všechny tři dámy společně ty nejstarší písničky z alba Žár trvá. Věříme, že takto postavený koncert, bez zdlouhavých pauz a nástupů dalších a dalších hostů, dostane kapelu i diváky do „varu“ a budeme moci předvést svou pověstnou „energetickou smršť“.

Zpět k vašemu poslednímu albu. Co je na něm všechno nového?
Nové jsou písničky, vznikaly v delším časovém období a postupně jsme je zařazovali do repertoáru, aby na koncertech prošly testem publika. Měnili jsme aranžmá, někdy i tóniny, aby písně dostaly správný sound. Například titulní píseň Továrna na sny je na albu v Es dur, má střední tempo a funky groove, takto se nám lépe propojila do celku alba, ale na koncertech ji hrajeme v C dur jako velmi rychlé ska. Pro Lauru je nové, že sólové party na albu obstarala jediná zpěvačka Lucie Bakešová, dříve jsme střídali sólisty, ale Lucie dokázala každou píseň interpretovat jinak, střídá pěvecké polohy, výrazové prostředky a vždy zní spontánně, je zábavná a přitom věrohodná. Na albu je „na věčné časy“ prokázán její výjimečný talent.

Tak trochu osobní otázka: držet třicet let kapelu, být jejím většinovým autorem, motorem, duší – to dá zabrat. Máme rok 2016, nepociťujete tak trošku únavu?
V současné době se toho děje opravdu hodně a jsem trochu unavený „na těle“, ale na duchu stále svěží. Povzbuzuje mne příznivé přijetí dvoualba Žár trvá / Továrna na sny,  ohlasy na našich třicet let nepřetržitého koncertování a těším se na další práci s kapelou.

Když se ohlídnete zpět, které album pokládáte za nejlepší?
Tradičně za nejlepší považuji poslední album, ale to vždy časem mění, žhavá novinka se stane časem běžnou součástí celé tvorby a teprve pak ji dokáži objektivně kvantifikovat. Nyní při remasteringu písniček alba Žár trvá jsem si uvědomil jak skvělou práci tenkrát odvedla banda amatérů z hornického města na severu. Hodně si cením alba Síla v nás - souboru písní a tanců o samotě v davu, ve dvou v sobě - které je textově ucelené. Za umělecky „nejzávažnější“ považuji Rituál 199X – rituál středoevropana z konce dvacátého století, ale nejhezčí je naše dětské album Koťata a jejich tygři, které nahráli "tygři" a nazpívala "koťata", děti z jiného hornického města na severu.

Dříve jste jezdili často i do zahraničí, kde jste měli úspěšné koncerty…
Ano, co k tomu dodat, koncertů jsme odjezdili opravdu hodně. Nejen v Čechách a na Slovensku jsme sklízeli úspěch, hráli jsme v klubech a na festivalech v Bulharsku, Polsku, Rusku, Německu, Rakousku, Švýcarsku, Holandsku, Belgii, Francii, ale také v Tunisu, kde jsme ve starobylých amfiteátrech oživili Show Tomáše Tracyho, v Severní Korei a Číně.

Laura je dnes už legenda, která umí překvapit. Ale přesto by mne zajímalo, na které období si rád vzpomenete?
Rád vzpomínám na spolupráci s bratry Cabany a tvorbu Show Tomáše Tracyho, kde jsme si nejprve odvážně vysnili „hornické nebe“ - tak to nazval fyzický básník Petr Váša, a potom hledali cestu jak vše opravdu realizovat. Hodně mě bavila práce na multimediálním Rituálu středoevropana z konce dvacátého století, které jsme s kapelou dokončovali na dvou dlouhých soustředěních ve francouzském Agenu, kde jsme měli k dispozici kompletní zvukovou a světelnou aparaturu i se špičkovými odborníky.

Na co se s Laurou těšíte letos?
Nyní se zcela soustředíme na přípravu obou křtů, jak v Brně, kde koncert zaznamená Česká televize, tak v Praze, kde se akreditovala sousta lidí ze šoubyznysu a kde chceme všem ukázat – taková je Laura a její tygři v roce 2016! Další v pořadí je příprava koncertu na festival v Bruselu, kam, jak doufáme, poletíme v červnu a samozřejmě nejen mimořádnými koncerty živa je kapela – čekají nás slavnosti a festivaly v Čechách i na Slovensku, kam všechny zveme: Jsme tady a chceme se s vámi bavit!

Co je pro vás největší relax? A dovedete odpočívat?
Odpočívat dovedu a musím, relaxuji rád. Chodím na dlouhé procházky se psem, plavu a vždy se moc těším na rodinnou dovolenou, protože si ji s dětmi umíme užít.

Máte čas i na jinou muziku, ať už jde o poslech desek nebo návštěvu koncertu? Co vás v poslední době zaujalo?
Času mám v poslední době opravdu málo, nerad poslouchám hudbu jako podkres. Když poslouchám, chci slyšet, co se v muzice a textu děje, věnuji se tomu a tak poslouchám málo. Když si najdu čas, pustím si reggae, township jive nebo jinou rytmickou muziku. Naposledy jsem byl na koncertech Miloše Vacíka v Akropoli a vždy se mi líbily, Miloš dokáže dělat hudbu, která je jako on, zajímavá a citlivá.

Máte sen, na který ještě nedošlo, ale který byste chtěl s Laurou dotáhnout do reálu?
Můj současný sen je vyprodané Sono, vyprodaný Lucerna bar, skvělý výkon kapely a nadšené publikum. Nyní zúročujeme práci posledních let, soustředíme se jen na ni a o dalším zatím nepřemýšlím.

Foto Robert Rohál a archiv Karel Šůcha