Kultura21.cz

V době koronavirové krize sice vycházelo podstatě méně knížek, ale některé si svoji cestu ke čtenářům přecijen našly. Dobrým příkladem může být vítěz literární soutěže nakladatelství Albatros na téma odvaha. Tím se stala Naďa Reviláková a její Deník Dory Grayové. Tento titul se zčásti věnuje tématu holocaustu, ale nabízí ho pro čtenáře zcela nenásilnou, a navíc i dost zábavnou formou. Zaujalo nás to natolik, že jsme se museli samotné autorky na několik věcí zeptat.

Od kolika let byste doporučila čtení Deníku Dory Grayové? Nebude pro děti příliš drsná?

Nemyslím, že by byla až tak drsná. Čím mladší dítě, pro to možná bude zábavnější. Pro nás starší, kteří už si z náznaků dokážeme domýšlet hrůzy válečné reality, třeba bude drsnější. Ale ani to ne. Cílem knihy bylo zprostředkovat dějiny dětem tak, aby je příběh zaujal a bavil. Takže „zábavná“ forma převládá. Nakladatelství doporučuje knihu od 13 let, tak je stará i její hrdinka. Ale klidně si ji mohou přečíst i o něco mladší děti. A jejich rodiče a prarodiče samozřejmě, horní věková hranice je neomezená.

Proč jste se rozhodla vložit do své knížky zrovna téma druhé světové války a holocaustu? Nechala jste se v příběhu inspirovat i reálnými zážitky od někoho blízkého?

Nepochybujte o tom, že se tento příběh skutečně stal. I když je kompletně vymyšlený. Válku prožilo, a bohužel do dnešní doby prožívá, obrovské množství dětí a zasáhla do života každého z nich, že by to vydalo na román. Uvědomuji si, že II. světová válka je období, které se v rodinné paměti stále vzdaluje. Společně s odchodem těch, kteří ji zažili. Já se o ní poprvé dozvěděla z vyprávění mé babičky. Prožila ve válce své dospívání a její zážitky byly mimochodem velmi dobrodružné. Tuto možnost, vyslechnout si o tom období vyprávění někoho blízkého, už dnešní děti mají stále méně. Vynahradit jim to mohou knihy, které mají k zážitku z osobního vyprávění vlastně strašně blízko.

Myslíte si, že je současná generace dětí a mládeže dostatečně informována o této době a událostech, které se během ní odehrály?

Existuje hodně vzdělávacích programů, to je moc dobře. Na druhou stranu, pokud se dětí zeptáte na období protektorátu, budou nejspíš tápat. Většinou je zajímají jiné věci než válka. Což je vlastně taky dobře. Takže jde hlavně o to, jak jim minulost zprostředkovat, aby je zaujala. To je otázka, kterou si stále kladu.

S tímto titulem jste vyhrála literární soutěž Albatrosu na téma Odvaha. Pomohlo vám tedy toto vítězství k vydání knihy a jste spokojená se spoluprací s tímto nakladatelstvím?

Součástí odměny bylo vydání knihy. Výhoda byla, že jsem nemusela obcházet nakladatelství a doufat, že mi prvotinu někde vezmou. Od vítězství v soutěži k vydání to šlo jako po másle. Navíc Albatros, to je pro mě synonymum dětské literatury, tradice, ke které jsem se moc ráda připojila.

Zároveň bohužel vyšla v dost špatné době, kdy byla propagace trochu upozaděna díky koronavirové krizi. Chystá se ještě nějaký křest či besedy ke knize?

To je smůla, co? Vydávat knihu v době zavřených knihkupectví, v době, kdy se část knižního trhu hroutí. Na druhou stranu, upřímně, pro mě bylo psaní knížky velký relax a odpočinek na mateřské, povyražení v každodenní realitě. A tím, že vychází v tomto divné čase, kdy se ostatní aktivity spíš utlumují, tak mi opět dění kolem ní, odezva čtenářů, vnáší do života něco pozitivního. A z reakcí, které jsou milé a příznivé, nabývám dojmu, že ta pozitivní energie knihy funguje i na ostatní.

Jinak křest jsem ani neplánovala a besedám se nebráním. Myslím, že kolem Deníku Dory Grayové je spousta témat, o kterých by se dalo hovořit.

Najdeme v ní i velice pěkné ilustrace od Terezy Janákové. Spolupracovala jste při jejich tvorbě a jste s nimi spokojena?

Ilustrátorku vybíralo nakladatelství a já jsem z ilustrací nadšená. To barevné vyznění, tmavomodrý svět. Jednoduše podmanivé kresby, které vám ještě dlouho zůstanou v paměti. Zachycené momenty, které by při čtení proběhly myslí, ale díky Tereze Janákové se u nich můžete zastavit a důkladně je prozkoumat do detailů. Doufám, že bude ilustrátorkou i mé další knihy.

Hlavní hrdinka Hanka je poměrně vtipná holka a celkově najdeme v textu řadu zábavných momentů. Nebála jste se zkombinovat téma holocaustu s humorným příběhem? Někdo by mohl říct, že se to nehodí.

A víte, že mi to ještě nikdo neřekl? Vlastně tam byl jediný moment, kdy jsem přemýšlela, jestli humor v této chvíli není přes čáru. A čekala jsem, zda na to někdo bude reagovat. Zatím ne. Takže moje odpověď je, že naopak. Humor otevírá dveře. I do srdcí a myslí. Je to zcela současný příběh pro děti, který čerpá z minulosti, jež je jim neskonale vzdálená, protože mají úplně jiné starosti. A právě humor je, myslím, tím nejlepším způsobem, jak k tomuto tématu nenásilně přitáhnout i ty, které by se o ně za jiných okolností nezajímaly.

Co pro vás osobně znamená slovo odvaha?

Odvaha nejsou jen hrdinské činy supermanů, odvahu musíme prokázat v každodenním životě dnes a denně, ať je válka nebo mír. Vlastně i samo dospívání je koktejl hormonů, který dětem vlije do žil odvahu odpoutat se od rodičů a hledat si vlastní cestu. A pokud by si každý vzal k srdci masarykovské heslo nebát se a nekrást, tak by byl tenhle svět v pořádku.

Pracujete v Českém rozhlasu. Co na vaši literární tvorbu říkali v práci? Případně vaše rodina.

Brzy mi končí mateřská dovolená, kterou jsem si protáhla na více jak šest let, takže k rozhlasové práci se budu teprve pozvolna vracet. Ale vzhledem k tomu, že připravuji pořady o historii, tak se mi s literární tvorbou tato činnost pěkně propojuje. A rodina mi fandí, to je důležité.

Píšete už další knihu? Můžete o ní případně něco prozradit?

Mám momentálně rozepsané dvě knihy. Ta první je vlastně pokračováním Deníku Dory Grayové. Je tam stejná hrdinka, Hanka, která mě stále baví, takže jsem jí chtěla dát ještě jednu příležitost k pátrání v minulosti, tentokrát její vlastní rodiny. Příběh už mám do detailů promyšlený, jediné, čím si zatím nejsem jistá, je název. U Deníku Dory Grayové jsem ho věděla hned, snad dřív, než jsem začala psát, sedl jako zadek na židli. Takže ano, další kniha je skoro hotová, ale jak se bude jmenovat vám neprozradím, ani kdybych chtěla.