Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Nejen o novém videoklipu Paris Paris Paris či o aktuálním albu Blízký i vzdálený jsme si nedávno povídali se zpěvákem a básníkem, jehož jméno zní Vlady Gryc. I když žije léta v Berlíně, původně pochází z Ostravy a českou tvorbu, v tomto případě písničky, které zpívá a které si textuje, směřuje výhradně k českému publiku. To už zná jeho desky, klipy stejně jako jeho hitparádové úspěchy z písničkového klání Česká dvanáctka oblíbené stanice Český rozhlas Dvojka.

Nedávno jste vydal nový singl s písničkou Paris Paris Paris a k ní i video klip. Proč zrovna písnička o Paříží? Co Vás k tomu vedlo?

Jako asi spousta lidí, tak i já Paříž miluju. Mám celkově rád francouzskou kulturu, francouzské umění. Obzvlášť atmosféra dřívější Paříže mě vždycky fascinovala. Tím myslím období, kdy na ulicích Paříže stávali na každém rohu pouliční muzikanti, malíři, žongleři a jiní umělci a ulicemi zněly tóny akordeonu, pro Paříž tak typické. Dodávaly městu takovou tu zvláštní, zamilovanou atmosféru. A i kdyby zrovna lilo jako z konve, tak tahle atmosfěra dokázala udělat den nadherný. Miluji francouzské šansony té doby a stále se k nim rád vracím. A přesně tuhle atmosféru jsem chtěl v písničce Paris Paris Paris zase probudit a oživit. Ne, že by dnes na pařížských ulicích už nebyli umělci, ale už je to jiné. Už je tam příliš rockových kapel, vedle malířů se objevuje čím dál víc prodejců levných plagiátů obrazů, prodejců laciných kopií “značkových” produktů, vyrobených v Číně. A ta atmosféra staré krásné Paříže už díky tomu vyprchává.

Text k písničce jste si napsal, jako vždy sám, a jak slyším, je česko – francouzský. Na vašem prvním CD máte pro změnu česko – španělskou písničku, kolika jazyky vlastně mluvíte?

Vezmu to odzadu... Mám-li říct, který jazyk ovládám, tak je to angličtina a němčina. Kdysi jsem studoval italštinu, ale používam ji tak strašně málo, že si dnes netroufám říct, že ji ještě ovládám. Ostatní jazyky jsem nestudoval do hloubky, a tak se jimi jen obstojně domluvím, ale nemůžu tvrdit, že bych je ovládal. Takže vedle angličtiny a němčiny jsem schopný komunikovat v italštině, francouzštině, španělštině a polštině. Slovenštinu do toho nepočítám, protože jsem generace, pro kteru byla slovenština samozřejmostí. Co se textu k písničce týká, měl jsem od samého začátku jasno v tom, že písnička musí být česko – francouzská. Natolik moje francouzština stačí, abych napsal jednoduchý francouzský refrén a myslím, že bez té francouzské části by tahle písnička o Paříži nebyla úplná. Něco podstatného by jí chybělo.

Takže jste zřejmě procestoval i kus světa, že jo?

No, něco jsem už projel, ale ještě zbývá hodně zemí, kde jsem nebyl, a které bych rád někdy navštívil. Já jsem spíše ten typ, který se rád vrací na místa, kde se mu líbilo. Takže k mým oblíbeným cílům patří především USA, Kanada, Thajsko a celá Evropa. Tam všude jsem byl už několikrát a rád se tam vracím. Moc mě taky láká střední a Jižní Amerika, ale třeba Afrika a Austrálie mě netáhnou vůbec. Jednak nemám rád ta šílená horka a hlavně mám neskutečně panickou hrůzu z hadů. Vlastně u mě je to už diagnostikovaná fóbie a zrovna na těchto dvou kontinentech žijí ti nejjedovatělší hadi a různé další jedovaté kreatury. Takže pobyt v těchto končinách rád přenechám jiným.

Ale zpět k Vaší aktuální písničce. Zpívate ji jako duet s Cloo Kosovou. Proč jste si vybral právě Cloo?

Za všechno může moje kamarádka a mentorka Marcela Březinová. Sháněl jsem nějakou zpěvačku, která má hezký hlas a která by se hlasově zároveň hodila k mému hlasu. Marcela mě jednou vzala s sebou na konzervatoř, kde učí, s tím, že chce, abych si poslechl jednu její studentku. Když jsem tehdy uslyšel Cloo poprvé, byl jsem jí na první dobrou unešený. Uplně jsem se do jejího hlasu zamiloval. Navíc mi učarovala i tím, že Cloo je prostě "typ" a zároveň je s ní legrace. Okamžitě jsem poznal, že Marcela měla jasnou představu a věděla, že s Cloo budeme spolu dobře ladit. Když jsme začali písničku zkoušet, Cloo měla nejdříve trochu strach z té francouzštiny, ale ona je tak úžasná, že ji měla během chvilky v malíčku. A protože nám to tak hezky sedlo, udělali jsme spolu hned dva duety na CD. A doufám, že jich v budoucnu ještě pár přibude. Já mám Cloo hodně rád, jsem její obrovský fanoušek a jsem přesvědčený, že když se bude snažit, čeká ji velká kariéra.

Už vím, že Paris Paris Paris je duet, že text jste si napsal sám, ale kdo napsal hudbu?

Hudbu má na svědomí opět hudební skladatel Michal Worek, se kterým jsem udělal celé album Blízký i vzdálený. Je docela úsměvné, že když jsem Michalovi poslal text, tak se mu do té písničky dlouho nechtělo. Ale já strašně chtěl něco typicky francouzského. A protože Michal je úžasný a skvělý skladatel, po nějaké době mi od něj přistálo v mailu demo, a já si z toho málem sednul na zadek. Byl jsem nadšený. Bylo to přesně to, co jsem si představoval. Přes počateční rozpaky Michal dokázal vyprodukovat přesně to, co jsem chtěl, aby v písni bylo a jakou atmosféru má poskytovat. Mě Michal zkrátka vždy překvapí a usadí svými schopnostmi. Paris Paris Paris je pro mě osobně jedna z mých nejoblíbenějších písniček na CD.

Budou videoklipy ještě i k nějakým dalším písničkám z vašeho zmiňovaného CD Blízký i vzdálený?

To je vždy otázka financí. Klip něco stojí a ne málo, takže se uvidí, jak se situace vyvrbí. Každopádně ale bude ještě videoklip k našemu dalšímu duetu s Cloo, o kterém jsem se zmiňoval, protože při natáčení videa Paris Paris Paris se stihnul natočit i nějaký materiál k písničce Černá labuť. Teď ale nechám nějakou chvíl žít svým životem Paris Paris Paris a Černá labuť má ještě čas.

Na tomto místě bych chtěl připomenout moji kamarádku a tvůrčí ruku mých videí, Editu Hamrlovou, které strašně moc děkuji za její práci. Já si dělám hodně věcí sám, ale co se výroby videí a práce na nich týče, tam jsem úplně ztracený a bez Edity bych byl asi v pěkně kaši. Ona dokáže vykřesat i z nemožného něco, za co se člověk pak nemusí stydět. A navíc to se mnou nemá lehké, protože já jsem puntičkář a občas ji dokažu asi přivést na pokraj šílenství. Moc si její pomoci a práce vážím a děkuji za to.

A co koncerty a vystupování? Jak to u vás vypadá?

V tomto bodě se potýkám s jedním zásadním problémem. Na to, aby člověk mohl vystupovat, potřebuje kapelu, a tu kapelu musí uživit. Kdybych žil jen v Česku, tak by se to dalo nějak udělat. Jenže já žiju převážnou část roku v Německu a nemůžu jezdit kvůli každému vystoupení do Čech. Nejsem z těch, kteří by si mohli asi dovolit požadovat horentní gáže. A tudíž, když bych vyjel z Berlína do Čech kvůli jedinému vystoupení, tak po zaplacení muzikantů, zvukaře, ubytování a dalších drobných výdajů, vracím se s prázdnou kapsou. Potřebuji někoho, kdo by byl schopen zajistit čtyři pět vystoupení během v deseti dnech za sebou, a pak by to byla jiná. Ale já na to nemám schopnosti, a tak stále čekám, že mi osud někoho schopného přivede do cesty. Je to celkem velký problém pro někoho, kdo dělá hudbu, ale stěhovat se kvůli tomu trvale do Čech nehodlám.

A co to zkusit v Německu?

Pokud znáte někoho, kdo je schopný mi napsat texty v němčině, neváhám ani minutu a jdu do toho. Já to zkoušel, ale v němčině texty psát neumím. Většina slovních obratů, které bych použil v českém textu, se nedá stejně použít v němčině, úplně ztrácejí význam a Němci nechápou, co chtěl básník říci. Nehledě na to, že stavba věty v němčině je úplně jiná, než v češtině. A přitom mě to strašně láká. Znám tady spoustu Němců, ale nikdo z nich nemá básnické střevo a neumí napsat text k písničce. Psaní textů má svoje pravidla a zásady a tohle nikdo z mých známých v Německu bohužel neovládá.

Žijeme v podivně covidové době, která nepříjemně ovlivnila život většině lidem a mezi nimi i umělcům. Dotklo se vás také nějak toho období?

To víte, že ano. Hned na počátku. Přesně týden po vydání mého CD Blízký i vzdálený se zavřely obchody a bylo, jak se říká, po ptákách. Produkce CD mě stála šílené peníze a zrovna, když se dostalo do prodeje, všechno se pozavíralo. Spousta lidí měla najednou menší přijmy, když zůstali doma a měli úplně jiné starosti, než se shánět někde na internetu po cédéčkách atd. Takže prodejnost to ovlivnilo hodně, a to, co jsem do toho CD investoval, nemám zatím ani z poloviny zpět. A přitom je to škoda, protože si myslím, že to CD je fakt dobré a povedené. Ale nač brečet nad rozlitým mlíkem, nejsem v tom sám. Spousta lidí dopadlo ještě daleko hůř a člověk to stejně nezmění. Takže je lepší se zaměřit na budoucnost a koukat dopředu a jít za novými cíli a výzvami.

Kde si člověk může Vaše CD pořídit? Obchodů s deskama už dnes moc není.

To máte pravdu. V Česku existuje jen jediná prodejna Supraphonu, jestli se nemýlím a asi pět nebo šest prodejen Multiland. Jinak holt přes internet. Konkrétně moje CD se dají objednat na www.multiland.cz, www.mall.cz, www.dobre-knihy.cz, www.alza.cz, www.zbozi.cz, www.bontonland.cz, www.supraphonline.cz a pár dalších webovych stránkách, nebo přímo u mě, přes můj facebookový profil, nebo e-mail.

A na závěr, jaký byl pro vás minulý rok?

No, v osobním životě nic moc. Od poloviny loňského roku to bylo jako na houpačce, samé napětí, zdravotní problémy u mě i u lidí mně blízkých. Člověk sotva z něčeho vylezl a už na něj číhalo někde za rohem nějaké další nemilé překvapení. A Vánoce a konec roku už byly smutné, protože jsem přišel o svou milovanou kočičku, a to mě hodně skolilo. Ale jedno pozitivum tam přece jen bylo. Rodina se nám rozrostla o nového člena a já doufám, že si malého Tobiáška už brzy pochovám a budu s ním dělat blbosti. Po pracovní stránce to bylo lepší. Písnička Bejt tak... se dlouho držela v hitparádě Českého rozhlasu a získala Zlatou českou dvanáctku. A s Michalem Workem jsem udělali jednu fajn věc pro děti, vyšly dva videoklipy, pracuji i na nových písničkách atd. Takže pracovně to bylo lepší, než po osobní stránce. Teď už bych si jen přál, ať jsme všichni zdraví, ať tenhle rok prožijeme bez jakýchkoliv ztrát a ať se písničce Paris Paris Paris daří a lidé si ji často pouští a pomůžou nám ji šířit dál sdílením na svých sociálních sítích.

Zdroj foto: archiv Vlady Gryc