Daniel Čech: „Já zcela nepatrioticky na české filmy vůbec nechodím. Přijde mi to všechno na jedno brdo a pořád s těmi stejnými herci.“
Banner

Daniel Čech: „Já zcela nepatrioticky na české filmy vůbec nechodím. Přijde mi to všechno na jedno brdo a pořád s těmi stejnými herci.“

Tisk

daniel-cech 200Daniel Čech je na českém uměleckém poli jako doma. Nejvíce vešel do podvědomí televizních diváků v zábavném pořadu Na stojáka. Jeho stand-upy jsou nezapomenutelnými zážitky každého návštěvníka. Kromě toho se věnuje i filmu – mohli jsme ho vidět ve snímku Poslední prázdniny a má také moderátorské schopnosti. A s tímto velice schopným umělcem si nyní budeme povídat.

 

Ahoj Danieli. Díky, že jsi přijal pozvánku na tento rozhovor. Pojďme na to. Nejprve bych se tě zeptal, jak jsi přišel na to, že se chceš věnovat umění? Lákala tě vždy herecká půda nebo jsi měl třeba i plány v hudebním průmyslu?

Já zpočátku (ehm, asi do 24 let) neměl herecké profesionální ambice vůbec. Studoval jsem VŠE, obor Podniková ekonomika a management podniku, a chystal se na svou kravatovou kariéru. Přes svoji tetu Kateřinu jsem přičichl k natáčení jako komparsista, a potom jsem potkal jednu dívku, jak to tak bývá. Chtěla být herečka a přitáhla mě do kursů herectví. Když to hodně prostříhám, dostal jsem se na DAMU na alternativní herectví, na VŠE odevzdal index a dozadu už se neohlížel.

Jak je těžké se v Česku jako umělec prosadit?

To je stejné jako v každé profesi, kdo chce být dobrý, musí být dobrý (smích). Ať je to zubař nebo učitel. U mě to šlo tak nějak postupně. Napřed komparsy, občas nějaká reklama, pak DAMU, okořeníš špetkou divadla, přidáš Na stojáka a máš uvařeno.

Jak ses dostal k pořadu Na stojáka? Upozornil tě na to někdo nebo to byla spíše tvoje iniciativa?

Mně o tom řekl kamarád Jimmy, že bychom se na to mohli jít podívat. Tak jsme šli a některé ty výstupy byly tak hrozné, že jsem si řekl, že bych to snad zvládl taky. Pak jsem na DAMU uviděl inzerát o konkursu Na stojáka a bylo to.

daniel-cech 2

Když jsi začínal provádět stand-upy? Měl jsi hodně trému? Nebo jsi s tím nikdy neměl problémy?

Ze začátku ano, asi jako každý. Snažil jsem se jí vždycky přetransformovat ve svůj prospěch. Časem odešla sama a po 15 letech vystupování už trému fakt nemám.

Jak si zapamatuješ všechny svoje repliky? Máš nějaké speciální cvičící techniky, kterými zdokonaluješ své výstupy?

Já mám na tohle celkem štěstí, že mi paměť na texty slouží, takže se to učím celkem dobře.

Nepřemýšlel jsi někdy o tom, že byste se svými kolegy z Na stojáka stvořili celovečerní filmovou komedii?

Jasně že ano. Ale myslím, že na to ještě není doba. Plus to chce pecku nápad, aby to nebylo jenom o tom, jak se bavíme v šatně před vystoupením. I když to by možná na film stačilo (smích).

Jaký máš vztah k moderování? Máš to rád? Nebo spíš to děláš, když není do čeho píchnout?

Mě to baví ze všech věcí asi nejvíc. Pokaždé máš jinou akci, jiné lidi, program, místo. Dělám i v angličtině. To tomu dává zase další rozměr. Když tam jedeš, nikdy nevíš, jak to bude vypadat a jak to celé dopadne.

daniel-cech 3

Jaký máš názor na podporu filmové tvorby u nás? Co si myslíš o tom, že většině nynější české filmové tvorbě se kritiky jen smějí?

Možná se smějí právem. Já zcela nepatrioticky na české filmy vůbec nechodím. Přijde mi to všechno na jedno brdo a pořád s těmi stejnými herci. Vždycky, když se má točit „nový český film“, tak se smějeme, že to bude zase z období komunismu. Poslední dobrý film, co jsem viděl, byla Nuda v Brně. Od té doby nic, kromě dokumentu o Petru Koukalovi.

Co rád děláš ve svém volném čase? Jakou muziku rád posloucháš? Cestuješ? Pokud ano, kde jsi všude byl?

Já jsem blázen do filmů. Domácí kino a jeho tuňákování je můj největší koníček. Poslouchám hip hop a těším se na novou desku od Resta. Cestuju celkem nerad, což je vzhledem k tomu, že pořád někde cestuju, s podivem. Další koníček je freediving. Loni jsem byl na kursu v Chorvatsku, letos jedu do Egypta, pak nás s Karlem Hynkem a Lukášem Pavláskem čeká Amerika – jedeme do Chicaga hrát Na stojáka pro krajany. Možná si to dáme i do Austrálie, a když tam letos ještě spadne nějaká lyžovačka, tak už budu asi úplně přecestován. Jinak jsem žil deset let v Holandsku, byl jsem párkrát hrát divadlo v Kanadě a číšničit v Americe, žádná exotika.

Chtěl bys na závěr vzkázat něco tvým fanouškům?

Chtěl bych poslat bigap Ty Nikdy, smólap Endruovi, že lúpří, Nastymu za přemejšling, Karlovi za to, že je taková opice a fanouškům vzkázat třepity fokity big-kňikit! Můžeš mě čekovat na webovkách WWW.DANIELCECH.CZ (kde se nic neděje) nebo na fejsu (kde jsem taky dobře zatáhnul).

Ještě jednou díky moc za rozhovor, hodně úspěchů do budoucna a měj se fajn.

daniel-cech 4

Zdroj foto: Česká televize


 

Přihlášení



I ticho zpívá

Láska, o které sníte v koutku své pubertální duše. Naivní, nekonečná, hluboká, romantická. Překonávající nepřekonatelné, dobré i zlé. Dlouhé dopisy, ještě delší telefonáty a přímo nekonečné rozhovory. O hudbě, o životních snech, o lásce i přátelství. Osudové spojení, které překoná i samotnou smrt.

Uznávaná autorka detektivek exceluje i v románové tvorbě!

Dobrých spisovatelek u nás dnes mnoho není a pokud bych měl být konkrétní, tak pouze tři – Anna Bolavá, Karin Lednická a Michaela Klevisová. Posledně jmenovaná si plným právem vysloužila renomé nejlepší české „detektivkářky", jak však dokazuje román Prokletý kraj, dokáže „zabrousit" i do jiných literárních žánrů. Jde již o druhé vydání této knihy, takže je zřejmé, že se napoprvé setkala s velkým čtenářským ohlasem. Podívejme se, co nás na jejích stránkách čeká.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Tereza Mašková: Když přijdu do školky, hned na mě děti volají „paní knížková"

Tereza Mašková její archiv„Jsem pyšná na všechny své knížky a každá má své místo nejen v mém srdci, ale i v naší knihovně. Jsou psané s láskou, pokorou a cílem zaujmout ty nejmenší čtenáře a já doufám, že se mi to daří,“ přiznává spisovatelka Tereza Mašková...

Pohádka Hrátky s čertem je postavena nejen na rohatých, ale i na kontaktu s publikem

Tak to už jsem dlouho nezažil, když jsem byl ve středu 8. dubna v Městském divadle Zlín na odpolední pohádce Hrátky s čertem. Seděl jsem úplně nahoře v narvaném sále, kde bylo snad šest stovek školáků prvního stupně. Pravda je taková, že jsem si to domluvil s produkcí, neboť jsem chtěl vidět na jevišti mou oblíbenou herečku v roli čerta.

Čtěte také...

Yvona Žertová

yvon 200V říjnu letošního roku načne režisérka Yvona Žertová jedenáctý rok s Toboganem. Zdalipak oslavili s moderátorem Alešem Cibulkou své desetiletí? I na to jsme se paní režisérky zeptali.

...

Výtvarné umění

Osobně své umění nijak moc neprožívám, říká muzikant a výtvarník Jan Homola

Homola200Léta ho znám jako člena hudební skupiny Wohnout, ale poslední době se stále více projevuje i jako originální výtvarník. Dnes má zase sebou Jan Homola řadu prezentací a výstav. Svá díla vytváří do velkoformátových obrazů i do menších grafik. Svou vlastn...

Divadlo

Antonius a Kleopatra – premiéra slavného dramatu v Brně

Antonius a Kleopatra perexPandemie a divadelní představení se velmi v lásce nemají. Ale Městské divadlo v Brně již v červnu odehrálo venku, na nádvoří Biskupského dvora, ve své premiéře pohádku O statečném kováři. První skutečnou premiér...

Film

Ponorná řeka kinematografie je dobře ukrytá pod povrchem

200filmVše, co nabízejí kina a co chrlí televize, jsou iluzionistické rozprávky vystavěné na více či méně snadno rozlišitelných příbězích. Jenže o nich kniha Ponorná řeka kinematografie nepojednává. Její autor Martin Čihák hned v prvních velkými písmeny psaný...