Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Mám ráda české autory, ostatně, tohle už jsem říkala několikrát. Nejen proto, že domácí produkci tak nějak nejlépe rozumím, ale v neposlední řadě i proto, že jsem sama autorka. Ráda se nechávám inspirovat a obohacovat názory zkušenějších a úspěšných spisovatelů.

Proto jsem si nenechala ujít příležitost zpovídat hned dva takové úspěšné autory najednou. Manželé Eva a Jiří Houserovi byli dosud známí tak nějak každý zvlášť. S tvorbou paní Evy jsem se setkala nedávno v knize, která se pro mě stala okamžitě hitem. Vidíš-li vosu, nehýbej se! http://www.kultura21.cz/literatura/13512-vidis-li-vosu-nehybej-se, tak to je trhák z dílny pražského Nakladatelství JaS http://www.jasknihy.cz/index.php/jas. Je plná napětí, nečekaných zvratů a uvědomění si sebe sama. Tyhle krimi povídky napsal sám život. Zhltla jsem je za dva dny a přála si, aby ta kniha nikdy neskončila. To bylo moje první setkání s Evou. A protože jsem ji neznala, dala jsem se dopátrání.

Vypátrala jsem, že Eva Houserová pracovala přes dvacet let převážně v ženských časopisech. Začínala jako redaktorka, časem se posunula na místo editorky a nakonec zakotvila na židli šéfredaktorky. Po nějakém čase ji ale přestal bavit ten svět, ve kterém se předstírá, že žena nestárne a je věčně mladá, a tak skočila rovnýma nohama do autorské a publikační tvorby. Tam se, jak sama říká, cítí svobodná a může zúročit i svoje osobní životní zkušenosti. Vkládá je do příběhů a povídek o ženách a pro ženy středního věku. A jak si tak si snila o tom, že by jim chtěla dát něco, co opravdu jinde nenajdou, vznikl web Nezoufalky http://www.nezoufalky.cz, kde se Eva cítí opravdu doma.

Velmi úspěšný je také její manžel, pan Jiří Houser, spisovatel, reportér a výtvarník. Vystudoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Praze, prošel celou řadou povolání, ale nakonec se stal redaktorem většinou kulturních rubrik a začal se věnovat tvůrčímu psaní. Je autorem dodnes unikátní publikace Dýmka v proměnách času a z mnoha beletristických publikací jmenujme aspoň tu poslední - velmi úspěšnou knihu Dům v temnotách http://www.databazeknih.cz/knihy/dum-v-temnotach-80214. A potom přišel ten den, kdy konečně spatřilo světlo světa jejich společné dílo, kniha s názvem Projekt Sandrina http://www.kultura21.cz/literatura/13901-moba-projekt-sandrina-eva-jiri-houserovi. Když mi před dvěma týdny přistála na stole, okamžitě jsem věděla, že mi neuniknou. Musím se jich zeptat na spoustu věcí. Lačná po nových a zajímavých informacích jsem se s nimi okamžitě spojila a poprosila je o krátký rozhovor.

Jak vznikla vaše manželská autorská spolupráce?
Eva: Jiří vydal už několik knížek samostatně, je držitelem tří Havranů za nejlepší krimipovídku roku. Cena Havrana je cena za nejlepší detektivní povídku roku, kterou každoročně uděluje Česká asociace autorů detektivní a dobrodružné literatury. Mně vyšly také dvě knížky povídek, a tak jsme si řekli, proč nezkusit spolupráci? Nejdřív jsme vydali pár společných povídek, a hned jsme za jednu z nich dostali ocenění od Společnosti Agathy Christie, které je udělováno povídce, která se nejvíce přiblíží duchu díla Agathy Christie. To nás samozřejmě povzbudilo, navíc nám tandemové psaní funguje, a tak jsme se pustili do společného thrilleru.

Chvilku se u něj zastavím. Projekt Sandrina je hitem letošního roku. Je to velmi emotivní příběh se zajímavým a překvapivým koncem. Co jste tím chtěli vyjádřit?
Chtěli jsme ukázat, že všechno může být jinak, než se nám na první pohled zdá. A to se týká nejen mezilidských vztahů, kdy si mnohdy jeden o druhém vytváříme mylné představy, kterým uvěříme. A náznaky o svém omylu vědomě přehlížíme, protože nechceme přicházet o své iluze. Ono je v nich tak nějak pohodlně.  

Jsou vaše příběhy čistou fabulací, nebo vycházejí ze skutečných událostí?
Samozřejmě jde o fabulaci, inspirovanou děním okolo nás i ve společnosti. Jako redaktoři jsme pro různá periodika za celý život vyzpovídali stovky lidí. A to nejen takzvaných celebrit, ale i normálních smrtelníků s nevšedními osudy, takže i to je samozřejmě inspirace jako hrom. Teď už jen sklízíme z této bohaté úrody. Příběhy lidí se opakují, jejich charaktery zůstávají archetypální, jen se mění dobové kulisy. Těm se samozřejmě musí podřídit i stylistika. A jelikož jsme obklopeni našimi dětmi a vnoučaty, nemáme o současné trendy nouzi.

 
Jak vzniká vaše tvorba? Je to tak, že si v hlavě utvoříte koncept, potom sednete a píšete, dokud to není hotové, nebo je to, jak se říká „běh na dlouhou trať“?
Samozřejmě nejdřív musí přijít nápad. Já většinou sepíšu jakousi synopsi, pak ji dám Jirkovi, a s napětím čekám, jak ji on rozvede. Zkrátka to dotvoříme společně, jaksi na střídačku – Jirka je na akční pasáže, já na ty psychologické vivisekce.

Jména hrdinů ve vašich příbězích vybíráte náhodně, nebo máte nějaký klíč k jejich výběru?
Náhodou, podle momentálního nápadu. U povídek je to jednoduché, ale v třistastránkovém příběhu už si musíte dát bacha, aby se jména moc vzájemně nepodobala, protože pak se čtenářům pletou a může je to zlobit.

Věnujete se psaní na plný úvazek nebo píšete jen ve volných chvílích?
Bohužel si chléb vezdejší musíme vydělávat lukrativnějšími cestami. Kdybychom si to mohli dovolit, psali bychom beletrii od rána do večera. Ale je to jen sen…

Kde hledáte inspiraci?
Hledat ji nemusíme, ona se sama nabízí. Stačí se dívat okolo sebe a naslouchat druhým. Život sám je ten nejnadanější autor, který dokáže stvořit velmi zapeklité lidské příběhy. Stačí si od každého vzít kousek a sestavit z nich mozaiku naší fikce.

Na co se můžeme těšit teď? Vzniká něco nového?
K vydání je připravena kniha našich delších povídek pod názvem Zlo jako alibi a rodí se další thriller, kde se konspirace projeví jen v rodinném a partnerském prostředí. O to víc nabídneme erotiky a tajemna.

Povězte čtenářům něco o sobě, prosím...
Jsme přes dvacet let manželé a pořád se máme rádi. Společné psaní dalo našemu vztahu nový, tak trochu adrenalinový rozměr. Já sice tvrdím, že jsme měli začít spolupracovat o něco dřív, Jiří zase naopak: přišlo to v pravou chvíli. Možná má pravdu a naše dosavadní oddělená tvorba byla jakýmsi tréninkem pro tu současnou společnou.

Máte nějaké životní motto, které vás provází životem?
Eva: Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.
Jirka: Zítřek je taky den…
Eva: Z čehož vyplývá, že spoluautorství nemusí být procházka růžovým sadem…

A tak nezbývá než popřát, aby každý zítřejší den byl pro Evu a Jiřího plným inspirace, potěšení a uspokojení. Více informací o Jiřím naleznete zde http://www.databazeknih.cz/autori/jiri-houser-18114. Pokud vás zajímá něco o Evě, potom se podívejte sem http://www.databazeknih.cz/autori/eva-houserova-56966.

Za rozhovor děkuje Renáta Šťastná

Foto: autorka a archiv manželů Houserových