Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Praha se na čtyři květnové dny stala nejoblíbenějším místem milovníků knižních příběhů, když v holešovickém Průmyslovém paláci pořádala veletrh Svět knihy. Letos se zde představily knihy z více než třiceti různých zemí. Doprovodným programem byla také tradiční Noc literatury nebo Severský literární večer, který vám teď přiblížím více.

Skandinávský dům v rámci veletrhu Svět knihy uspořádal v pátek 15. května besedu se severskými autory ve sklepních prostorách Literární kavárny Řetězová. Pozvání přijali Emmi Itäranta (Finsko, 1976), Merethe Lindstrømová (Norsko, 1963), Jonas Karlsson (Švédsko, 1971) a Jakob Melander(Dánsko, 1965) a každého ze spisovatelů ještě doprovázel český tlumočník, díky kterému mohli rozumět i ti, kteří severské jazyky neovládají.  

Jak to tak bývá, nejdříve dostaly slovo ženy, se kterými vedl rozhovor Michal Švec, který zároveň přeložil prvotinu Emmi Itäranty Strážkyně pramene. Strážkyně pramene je sci-fi románem, který se zabývá nedostatkem vody a jeho následky. Zajímavostí určitě je, že nakladatelé v různých zemích vydávají knihu pod odlišnými názvy. Tak zatímco v Česku vyšla pod již zmíněným názvem Strážkyně pramene, finský originál Teemestarin kirja se dá volně přeložit jako Deník čajové mistryně a v anglicky mluvících zemích si knihu můžete pro změnu koupit pod názvem Memory of Water (Vzpomínky vody). Zajímalo by mě, který název byste vybrali vy? Předností knihy jistě je, že ač se jedná o sci-fi, je napsána velice jemným poetickým jazykem.

O názvech knih hovořila i Merethe Lindstrømová, která se zabývá ve své tvorbě především současnou povídkou. K nejoriginálnějším názvům jejich děl určitě patří Sexorcista – titul, který vyžadoval nakladatel, aby kniha už na první pohled zaujala.

Od průvodce první části obě dámy dostaly otázku, o čem by psaly, kdyby si vyměnily žánr s kolegyní. Merethe odpověděla, že nejspíše něco ve stylu Matrixu a Emmi by zůstala u svého ekologického tématu. Každý ze spisovatelů nám ze své knihy přečetl kousek v originále a herec Martin Severýn z Divadla NaHraně pak přečetl o něco delší kousek v češtině.

V druhé části dostali slovo muži v duelu Dánsko versus Švédsko a moderátorem byl Robert Novotný, který přeložil Melanderovu knihu Krvavý vítr. Na začátku Jonase Karlssona oslovoval Johane, ale brzy na to přišel a pak se nám přiznal, že předchozí dny, kdy vedl rozhovory s Jakobem Melanderem, pro změnu autora oslovoval Larsi – což je hlavní postava Jakobových krimi románů.

Zůstaňme nejdříve u Jakoba Melandera. Ten do své románové postavy Larse Winklera vložil spoustu ze svého vlastního života, třeba to, že byl v mládí pankáč. Sám Jakob hraje na kytaru, a když píše, představuje si text jako hudbu. Ale Lars není Jakobovou kopií, i přesto, že mají mnoho společného, vložil do postavy Larse i odlišnosti, díky kterým se dle jeho vlastních slov více dozvídá sám o sobě.

Oba spisovatele spojuje divadlo – zatímco Jakob v něm pracoval jako dramaturg (dramaturgie byla také předmětem jeho studia), Jonas Karlsson je i herec a kromě prózy se věnuje i psaní divadelních her. Jonas za nejgeniálnější literární prostředek považuje dialog. I svou novelu Místnost napsal nejdříve jako dialog a až posléze se zaobíral tím, čím vše „obalí“.  Robert Novotný vznesl dotaz, zda se může Jonas nějak ztotožnit s hlavní postavou své knihy Björnem, načež Jonas ihned reaguje: „Björn jsem já.“ Ale pokud jste knihu četli, víte, že Björn je poněkud nesnesitelná postavička. Recenze vyjde na našem webu v nejbližších dnech.

Jonas nám také vyprávěl historku o tom, jak u něj zazvonil starší manželský pár, který bydlí ve stejném domě, a ptali se ho, zda místnost v jeho románu opravdu existuje nebo ne, že se o tom hádají a potřebují svůj spor rozsoudit.  Prozradil také to, že mnoho lidí vnímá místnost jako určitý zástupný symbol – třeba za drogy nebo víru. Ale každý si o místnosti máme myslet své a představovat si konkrétní a vlastní vysvětlení a řešení.

Večer byl velice příjemný a přátelský, spisovatelé byli velice milými hosty. Věřím, že Prahu nenavštívili naposledy. Dozvěděli jsme se toho ještě daleko více, ale myslím, že informací už stačilo. Příště neváhejte a přijďte!

Foto: Zuzana Vorlíková, Skandinávský dům
www.skandinavskydum.cz