Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Martin Patřičný je výtvarník a „dřevař“, tak trochu renesančního typu. Nejenže vytváří nádherné dřevěné artefakty, ale také píše knihy, je výborný společník, moudrý bavič, citlivý recitátor, hudebník a vůbec muž devatera (snad jen) řemesel. Jako každý člověk ale musí mít v sobě něco, co spojuje vše, co dělá, tedy ztvárňuje, píše a vytváří „osobnost Martina Patřičného“. Myslíme tím přírodní materiál - dřevo. „Dřevo krásných stromů,“ jak se ostatně jmenuje jedna z jeho již šesti knih. A dodejme, že podle něj ani neexistuje strom či dřevo, které by krásné nebylo…

S pracemi Martina Patřičného výtvarnými se lze setkat na četných velkých i menších výstavách, s knihami v každém knihkupectví a za tu dobu, co je píše a vydává, můžeme se s jeho slovním projevem v různých televizních pořadech setkávat v osvětovém dokumentárním seriálu nazvaném „Kus dřeva ze stromu“, který v letech 2008-2011 vysílala Česká televize a Martin Patřičný spolu se svým vnukem Jiřím diváky seznamoval s českými stromy, jejich dřevem, zvláštnostmi a použitím. Scénář připravil společně s Bedřichem Ludvíkem (seriály o pražských věžích, o posvátných stromech a o pramenech našich řek), který byl zároveň režisérem a autorem průvodní hudby a úvodní písně. Nejlepší ale je setkat se dřevosochařem Martinem Patřičným „naživo“. A to můžeme při jeho pravidelných besedách, nazvaných „Dřevěné večery“. Uvedeme, že od roku 1998 jich uskutečnil už hodně přes stovku.

„Dřevěné večery“ o dřevě

„Dřevěné večery“ Martina Patřičného jsou přednášky o dřevě, besedy s účastníky, diskuze se zajímavými spoluaktéry takových večerů, zpravidla hudebníků, kde se snoubí osvěta, dobrá nálada, lidskost s poezií a živou hudbou. Mnohé besedy se konaly ve staré budově Národního muzea v Praze, ale po dobu jeho rekonstrukce nalézají azyl v jiných prostorách (Malostranská beseda v Praze). Na té zatím poslední jsme se mohli s Martinem Patřičným setkat v Městské knihově hlavního města Prahy. Každá z besed má i určité podtéma, které Patřičný mění podle okolností a své invence. „Dřevěný večer“, kterého jsme se zúčastnili za www.kultura21.cz a z něhož přinášíme i malou fotoreportáž, měla podtitul: Jak se dělá knížka.

Knížky a dřevo? S Martinem Patřičným – žádný problém

Podle zásady, že vše souvisí se vším, jsme se od Martina Patřičného dozvěděli, že pracoval hezkých pár let s knížkami. Dokonce se tím živil – jak sám říká za nepřízně osudu – v minulém režimu a výtvarno musel odsunout na druhou kolej. Prodával knihy, expedoval knihy a vůbec se zabýval jakožto pracovník tiskárny výrobou knih. Nebyl by to ale on, kdyby zvědavě nepřesahoval do okolních profesí a nenahlížel jim pod sukénku. Svépomocně se tedy naučil vázat knihy a sám si je také pro radost a s láskou váže dodnes, i když ho už čtvrtstoletí pohltila jeho hlavní disciplína dřevovýtvarno. Mohl nám tedy vyprávět o knižní vazbě skoro s takovou láskou a citem, jakou chová ke svému osudovému matriálu dřevu. A přítomní posluchači, kteří ještě vztah k lidskému řemeslu a poctivé rukodělné dovednosti mají, chápali, o čem tak procítěně, zajímavě i zábavně mluví. Zejména, když se dostal do svého oboru, při zmínce o kdysi častých a řemeslně excelentních vazeb knih do dřevěných desek…

Tak trochu jako buditelé

Oba protagonisté námi navštíveného „Dřevěného večera“ působili a působí na své okolí skoro tak blahodárně či sisyfovsky (jak se to vezme), jako působili kdysi na své okolí naši buditelé. A i když se to ani tehdy, ani dnes nezdá, změny jsme se tehdy dočkali. Že by i dnes mohlo něco takového nastat? Martin Patřičný, stejně jako jeho společník Bedřich Ludvík, tomu až nakažlivě věří. Martin Patřičný dokonce citoval svou neméně optimistickou ženu, která se považuje za bílou čarodějnici (tedy čarodějku dobrodějku), že konec světa nebude, ale přijde změna vnímání lidí. A – jak jsme se my přítomní i oba účinkující shodli – nastal nejvyšší čas!

Stromy nohy nemají

My, kteří jsme sledovali 26 dílů televizního dokumentu, kteří jsme knihy Martina Patřičného četli, jsme poznali, že autor je se dřevem srostlý a že jeho „Dřevěné večery“ jsou vždy ódou na nenahraditelnost dřeva pro náš život. A ne jen ve smyslu ekologickém, ekonomickém, duševním a biologickém. Autor stále rád opakuje, že dřevo spolu s kamenem a kůží je jediný materiál, který lidstvo provází a který lidstvo používá po statisíce let své existence. O stromech pak Martin hovoří jako živých bytostech, které s námi prožívají stejné osudy, ale na rozdíl od nás mají místo nohou, po nichž můžeme někam dojít či odněkud uniknout, kořeny a musejí tedy stát tam, kde vyrostli a snášet osudy, které je míjejí nebo postihují.

Každý večer něco navíc

Námi navštívená beseda „Dřevěný večer“ Martina Patřičného a Bedřicha Ludvíka si ale kromě příjemně a stravitelně podávaných informací kladla i jiný cíl. Byla současně nenápadnou vernisáží výstavy, kterou můžeme zhlédnout ve foyer Městské knihovny hl. m. Prahy na Mariánském náměstí pod názvem „Jak se dělá knížka“ a kde autor na několika panelech a pár artefaktech a zábavnou formou (např. si všimněme CD zakomponované do dřeva s podtitulem „Knižní sazba současnosti“) demonstruje na vlastních pracích (knihařských a grafických), jak se knížka dělá. Považujeme instalaci do knihovny více než za příhodnou.

Pár slovíček o Martinu Patřičném

Je uváděn jako český výtvarník a spisovatel. Jeho aktuální tvorba, to je především jeho vynález - "dřevěné obrazy". Jsou jeho unikátním nápadem a jedná se o dřevěné skladby, koláže, mozaiky a vytváří je z různobarevných dřev povrchově různě upravených. Ve své tvorbě se inspiruje i suprematismem či informelem. Nevyhýbá se ani tvorbě dřevěných soch (jedna byla vystavena až do svého rozpadu na Václavském náměstí). Svá období, podobně jako jiní, výtvarníci střídá. Ve své době se Martin Patřičný věnoval výrobě uměleckých notových pultů, které vystavil souborně v roce 1998 v Obecním domě v Praze. Pokud jde o jeho druhý hlavní obor, tím je knižní tvorba.

Martin Patřičný a knihy o dřevě

Martin Patřičný je autorem už šesti knih. Kniha „Dřevo krásných stromů“, na které jsme spolupracovali v rámci časopisu Rady pro Hobby, kde nejdříve vycházely jednotlivé články, a to v takovém množství, až Martin Patřičný uznal, že by z nich kniha mohla být a další kniha, „Pracujeme se dřevem“ byly vydány již v několika vydání a autorských přepracování a doplnění. Autor se v nich věnuje samozřejmě opět svému oblíbenému dřevu prvoplánově. V knize „Dřevo krásných stromů“nahlížíme na stromy vně i zevnitř, líčíme, jak vypadají jako celek, jaké mají listy, kůru, ale také představujeme jejich dřevo v základních řezech i v podobě hotových uměleckých předmětů. V knize „Pracujeme se dřevem“ sledujeme, jaké základní i pokročilé techniky při práci se dřevem používáme a vedeme čtenáře k porozumění dřevu. Ve své další tvorbě, jako je například sbírka povídek „Patřičný nejen dřevo“, se autor sice věnuje životu a jeho peripetiím, ale nakonec se k tomu svému dřevu opět dostane, i když s menšími oklikami. Jednu z posledních knížek, v pořadí šestou, se vtipným názvem „ Jako v 7. nebi“, kterou nám autor nečekaně věnoval i s autogramem, jsme se zájmem rychle přelouskali, protože ve všech sedmi povídkách se velmi poutavým způsobem dočteme o lidských vztazích a o erotice, která je přítomna, jak v našich životech, tak v našich snech. Podle slov autora nemáme přeskakovat řádky, protože Martin Patřičný šetří slovy. Perličkou budiž, že těch skvělých sedm povídek psal osm let!

Životopis M. P.

Martin Patřičný se narodil 31. ledna 1955 v Praze Má dva bratry, Pavla a Jana. Řemeslu - řezbář a soustružník dřeva - se vyučil soukromě u svého strýce. Prošel několik středních škol a odmaturoval na gymnáziu. V době totality pracoval v dělnických profesích jako skladník, dřevorubec, či řidič. Z prvního manželství má dceru Martinu. Z druhého syna Martina. Jeho druhá žena, Miluše, přivedla do rodiny své dvě děti Pavla a Šárku. M. P. už má ale i dvě vnoučata. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Má za sebou řadu výstav (Rudolfinum, Lichtenštejnský palác, HAMU, Obecní dům, Národní muzeum, Akademie věd, jmenujeme-li jen ty největší. Pravidelně má svou expozici i na veletrhu Svět knihy. V zahraničí už vystavoval v Haagu, Naardenu, Paříži či v Torontu.) Zatím asi vůbec největší výstava se uskutečnila pod názvem „Patřičný a hosté – O dřevě“ a uskutečnila se v Národním zemědělském muzeu v Praze. Za svou výtvarnou práci získal mj. ocenění v roce 2005 - Médaille bronze za dekorativní umění (Federation nationale de la culture francaise).

O konání dalších „Dřevěných večerů“ se dozvíme včas na internetové adrese http://www.patricny.com, kde také najdeme další informace o výstavách a aktivitách Martina Patřičného.

Zápis z besedy připravil Richard Koníček

Autor foto: Václav Koníček