Klenoty na čtyřech kopytech v soukolí evropských dějin
Banner

Klenoty na čtyřech kopytech v soukolí evropských dějin

Tisk

zvire nadzvire westermanKoňské rodokmeny umí vyprávět neuvěřitelné příběhy. Těm, kdo v nich umějí číst, odhalují nejen záměry chovatelů, jejich touhu po zdokonalení konkrétního koňského plemene, příběhy koní samotných, ale i dobové souvislosti. Já sama se doposud pokoušela číst jen v rodokmenech koní plemene anglický plnokrevník, plemene šlechtěného k rychlosti, ke kralování na travnatých či pískových oválech dostihových drah. Kniha Zvíře, nadzvíře mě zaujala z toho důvodu, že přibližuje osudy příslušníků koňského plemene, které bývá považováno za jedno z nejušlechtilejších. Kniha líčí osudy zvířat, která na svém hřbetě nesla nejednoho vladaře nebo pro nejednoho tančila v proslulé vídeňské Španělské dvorní jezdecké škole.

Kniha začíná vzpomínkami autora na dětství, na okamžiky strávené v jízdárně, kde měl poprvé možnost sledovat „tančícího“ lipicána, koně, který ovládá prvky španělské jezdecké školy. O mnoho let později se autor knihy vydává po stopách plemene, jehož vybrané hřebce lze s trochou nadsázky přirovnat k Vaslavu Nijinskemu. Tyto stopy jej zavedou do slovinské Lipice, která dala koňskému plemeni jméno. Potom do jízdárny a stájí Španělské dvorní jezdecké školy ve Vídni. Dále do šumavské Hostouně, jejíž hřebčín a rozsáhlé pastviny poskytly azyl koním během druhé světové války. Mezi návštěvami rakouského Piberu, líhně čtyřnohých tanečních talentů, a chorvatského Lipiku, jehož koně byli drceni v rámci balkánského válečného konfliktu v devadesátých letech minulého století, si odskočí za pamětníky či potomky lidí, kteří měli s lipicány co do činění.

Kromě historie jednoho koňského plemene kniha nabízí spoustu otázek k zamyšlení. Ta nejpalčivější zní: proč je šlechtění v případě zvířat považováno za bohulibou činnost? Proč jsou oslavováni chovatelé, kteří výběrem vhodných jedinců dospějí k upevnění a prohloubení, případně naopak potlačení určité vlastnosti? Proč, když se o tutéž věc někdo pokusí, kdokoli a kdykoli, u příslušníků živočišného druhu homo sapiens, je považován za zrůdu a končí to tragédií? Věta „hřebčíny vrchního podkoního s pokojně se pasoucími klisnami s hravým hříbětem po boku se stejně jako domovy Lebensborn zaměřovaly na rozmnožování a vylepšování vyvolené rasy“ nepotřebuje dalšího komentáře.

Vysokou výpovědní hodnotou disponují mapky, jež zobrazují, kudy vedly kroky evakuovaných stád během válečných konfliktů. Čtenáři tak odhalí, kde a kdy byla v různých letech epicentra válečných konfliktů, které oblasti byly ohroženy přímými boji. Svědectví pamětníků – stájníků umožňují udělat si obrázek o strastiplných cestách, které musela zvířata absolvovat, mnohdy takzvaně „po kopytě“. Nezměrné úsilí uchránit stáda lipických koní před válečným běsněním dokazuje, jak moc si odborníci cenili ušlechtilých zvířat. Nejednou byli ochotni nasadit vlastní život ve snaze zabránit tomu, aby koně skončili v armádních várnicích nebo zůstali v zónách, kde probíhalo bombardování a odstřelování. Nejsem si vědoma, že by byly podobné záchranné akce organizovány kvůli jiným zvířecím druhům, což dokládá, jak výsadní postavení má kůň v rámci ostatních domestikových zvířat.

zvire nadzvire westerman

Synopse knihy může nejednoho potenciálního čtenáře zmást. Pokud po knize sáhne milovník lipicánů, bude asi zklamán. Důvodem nejspíš bude, že životní příběhy významných hřebců, peripetie příslušníků stád z různých koutů Evropy jsou velmi často prokládány narážkami na problematiku darwinismus versus lamarkismus, zmínkami o vědeckém díle Vavilova apod. Kniha se bujně košatí, nenalezneme v ní jednoduchou, přímou linii, která nás povede „rovnou za nosem“ od první stránky k té poslední. O oddechovém čtení nemůže být v žádném případě řeč. Nový úhel pohledu na evropské dějiny a současně dějiny jednoho koňského plemene je však k nezaplacení. Smekám před autorem, který dokázal z tak velkého množství pramenů, z tak velkého množství aspektů vymodelovat strukturovaný a konzistentní celek.

Rozhodně se nejedná o čtení veselé či optimistické. V každém případě však poučné, neboť si čtenář uvědomí, nakolik jednotlivé historické události a aféry, které hýbaly dějinami, ovlivní třeba příslušníky koňského plemene. Kniha je především smutnou připomínkou toho, že dějiny jsou psány nejen lidskou krví.

Zvíře, nadzvíře
Autor: Frank Westerman
Překlad: Magda de Bruin Hüblová

Žánr: historický
Vydáno: 2012
Stran: 320
Vydalo nakladatelství: Host
Hodnocení: 99 %

Zdroj foto: nakladatelství Host


 

Přihlášení



Autorské čtení

Načítám náhodné video z playlistu...

Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Edita Randová. Zpívá v jedenácti jazycích včetně čínštiny

archiv Edita RandováPZpívá široký repertoár po celém světě, a to v jedenácti jazycích. A hudba a zpěv jsou pro ni vším. Přes dvacet let je uměleckou ředitelkou mezinárodního hudebního festivalu Tóny nad městy. A za svoji dlouholetou ...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Z archivu...

Čtěte také...

RECENZE: Strašidelný dům a jeho příběhy

strasidelny dum200V roce 2016 vydalo nakladatelství Plus knihu iniciovanou a zčásti napsanou Charlesem Dickensem – Strašidelný dům a jeho příběhy, která poodhalí, v 19. století tolik oblíbené, duchařské a zčásti i stra...


Výtvarné umění

Umění rámu. Výstava v Arthouse Hejtmánek představí krásu obrazových a zrcadlových rámů, nabídne i NFT

umeni ramu 200Téměř tři sta starožitných obrazových rámů včetně padesáti nádherných zrcadel představí od 9. září do 16. října prodejní výstava Umění rámu v galerii a aukčním domě Arthouse Hejtmánek v Praze 6 – Bubenči. Ten navíc návštěvníkům ukáže ještě tři...

Divadlo

Je přátelství víc než láska?

stara dobra kapela 200Studentská, a třebaže jen platonicky prožitá láska poznamená člověka na celý život. Ve většině případů zanechají tyto leckdy i první příznaky zamilovanosti příjemné vzpomínky. Najdou se však případy, které vyjdou z tohoto neop...

Film

Pro někoho životní styl, pro druhého experiment. Česká televize natáčí druhou sérii Osady

osada perexNatáčení komediálního seriálu Osada osvědčeného tandemu scenáristy Petra Kolečka a režiséra Radka Bajgara je opět v plném proudu. Poslední klapka druhé řady, čítající deset nových dílů, padne v říjnu. S na první pohled nesourodou komunitou chatařů, ...