Kdo by to byl řekl. V pražském podzemí se nachází brána, která nás může zavést do jiného, alternativního světa. Nikdo to netuší, strážci ji bedlivě hlídají. A pak se to stane. Tajemný zasvěcovací rituál cosi změnil. Kdesi v podzemí se cosi změnilo a podivné monstrum se začalo potulovat podzemím centra Prahy.
A v ten okamžik se to stalo!
Očima ani sluchem, žádným z lidských smyslů, nezaznamenali sebemenší změnu. Nepostřehli vůbec nic. Vše zůstávalo při starém. Zářící křišťál na oltáři odrážel plamínky svíček. Ve vzduchu čpěl kouř a pach roztaveného vosku. Magická Praha nad jejich hlavami dál pokojně nabízela svá kouzla i prokletí, ale kdesi v jejím podzemí, někde blízko nich, skoro na dosah ruky, se cosi hnulo.
Netušili, co způsobili, a neměli ani zdání, jak to zastavit. A přitom jim i městu zbývalo tak málo času k záchraně.
Detektiv Sumara s kolegyní Šímovou mají před sebou velmi obtížný případ. Při vyšetřování se objevují podivná znamení, zbytky neexistujících rostlin a je odhaleno jakési stvoření, které se člověku moc nepodobá. K tomu ještě záhadný cizinec sleduje všechny podezřelé i vyšetřovatele, nikdo netuší proč. Celý podivný případ je čímsi spojen s tajemným Voynichovým rukopisem, který se pokouší jisté společenství rozluštit. Zdá se, že už jsou na dosah svého cíle.
Nikdy předtím Sumara se Šímovou nebyly tak blízko tajemných sil, ještě nikdy předtím jim nešlo tolik o život. Navíc stopy je vedly po cestě, která se jim zdála naprosto nesmyslná. Oba racionálně myslící vyšetřovatelé odmítali během vyšetřování některé vlastní vývody vůbec přijmout. Ale v Praze umírají lidé, zločinu se musí zabránit a Šímová zmizela v podzemí…
Jak nazvat detektivní příběh Arnošta Vašíčka? Nejlépe se hodí opravdu slovo strhující. Mistrně skládá kapitoly tak, abychom byli neustále v napětí, utne příběh jednoho hrdiny v okamžiku, kdy už už se blížíme k cíly, aby nás nechal sledovat příběh druhého. Mezi tím vším se pohybuje podivné monstrum – ani člověk, ani zvíře – které všem nahání strach, přitom se zdá, že daleko vyděšenější je ono samo.
Arnošt Vašíček je uznávaný český záhadolog. Pátrá o tajemstvích, které odhaluje, různé jevy dává do nečekaných souvislostí, odkrývá nečekané pravdy. Na svém kontě má spoustu knih o různých záhadách z celého světa. A vždy k nim ještě přidá něco navíc: detektivní příběh nebo televizní seriál. Ztracená brána je právě bonusem k jeho pátrání kolem Voynichova rukopisu. Bonusem víc než zdařilým.
Ztracená brána
Autor: Arnošt Vašíček
Žánr: krimi
Vydáno: 2012
Stran: 184
Vydalo nakladatelství: Edice České televize
Hodnocení: 75 %
Zdroj foto: Albatros
| < Předchozí | Další > |
|---|
Kamelot, sídlo bájného krále Artuše, si za svůj název zvolila prog-metalová skupina z americké Floridy. Po skvělém vystoupení na festivalu Masters of Rock se 15. listopadu znovu chystají přijet do Česka v rám...
Dusnými předsudky ovládajícími měšťanskou třídu, hamižným lpěním na majetku a bezcitností, pokrytectvím, které prosáklo veškerým chováním i jednáním - tím se zabývali jak vědci všeho možného zaměření, tak umělci. Spisovatelé zanechali početná svědectví...
Její obrázky zaujmou na první pohled. Půvabné linie, syté barvy, krásné náměty. A pod tím vším ještě jedna vrstva, čárové křivky, které se prolínají celým obrázkem. Mimoděk je sledujete a ani nevíte, jak se odpoutáváte od každodenní reality ...
V pražském Divadle Palace uvedli v říjnu komedii hru E. E. Schmitta Heslo morálka. Komedie současného francouzského dramatika a spisovatele, narozeného ve Francii a žijícího v Belgii, je popisem událostí jednoho dne v životě známého francouzského encyklope...
Příběh filmu ´Je to jen vítr´ je založen na skutečném případu otřesných rasových útoků na místní romskou komunitu, který si před čtyřmi lety v Maďarsku vyžádal šest mrtvých včetně dvou malých dětí, a na zprávách, kt...
