Kultura21.cz

Jednou z nejslavnějších českých hereckých dynastií, ne-li tou nejslavnější a nejznámější, je bezesporu rodina Hrušínských, jejíž členové se nesmazatelně zapsali do dějin českého divadla i kinematografie. Všichni obdivovatelé hereckého umění nezapomenutelného Rudolfa Hrušínského mají nyní možnost díky nakladatelství Brána seznámit se s osudy tohoto herce a jeho rodiny v druhém rozšířeném vydání knihy Marie Valtrové Kronika rodu Hrušínských, která poprvé vyšla v roce 1994 a byla  zcela rozebrána.

Marie Valtrová seznamuje čtenáře s osudy jednoho z našich nejstarších hereckých rodů, jehož zakladatelem se v polovině 19. století stal Ondřej Červíček (1844-1928), který již jako chlapec hrál v roce 1848 ve hře Vdovec, režírované J. K. Tylem, a po působení v mnoha kočovných divadelních společnostech založil vlastní Červíčkovu divadelní společnost.

Na příběh členů rodiny Červíčků a Budínského herecké společnosti navazuje vyprávění o otci Rudolfa Hrušínského Rudolfu Böhmovi (1897-1956), který si vzal za ženu Hermínu Červíčkovou, Ondřejovu vnučku. V jeho dosud nepublikovaných zápiscích zůstalo uchováno cenné svědectví o Osvobozeném divadle a Divadle Vlasty Buriana, v nichž působil.  Čtenáře jistě zaujme i vykreslení potíží, s nimiž se musel potýkat, když kvůli zajištění rodiny opustil  divadelní společnost a hledal si stále angažmá  v Praze. Nechybí ani vyprávění, jak Rudolf Böhm ke jménu Hrušínský přišel.

Jádrem knihy je ale osobnost velkého českého herce Rudolfa Hrušínského (1920-1994), dlouholetého člena činohry Národního divadla. Autorka se podrobně věnuje jeho dětství a hereckým počátkům v divadelní  společnosti jeho prarodičů, působení v divadlech Akropolis, Uranie, D 38 - D 40,  v Městských divadlech pražských, Divadle ABC, Rokoko a v Národním divadle, jeho účinkování ve filmu, rozhlase a televizi. Nezapomíná ani na jeho filmovou a divadelní režii.
Neveselé jsou pasáže o šikaně Rudolfa Hrušínského ze strany komunistických mocipánů, kteří mu za jeho postoje v roce 1968 a odsouzení srpnové okupace bez oficiálního udání důvodu zakázali účinkování ve filmu, televizi i v rozhlase a v divadle mu dávali jen podřadné role. V září 1970 musel opustit i profesorský sbor DAMU, kde působil necelé dva roky. Dokonce nesměl dostat ani povolenku k rybolovu, jenž byl jeho vášní.

Historii významného hereckého rodu uzavírají medailony jeho potomků a pokračovatelů, kteří rodinnou tradici dále rozvíjejí –  synové Rudolf (1946) a Jan (1955), který splnil otcovo přání a stal se „principálem“ vlastní divadelní společnosti, snacha Miluše Šplechtová (1957) a vnoučata Rudolf Hrušínský ml. (1970)  a Kristýna Hrušínská (1985).

Kronika rodu Hrušínských je vlastně jakousi koláží, tvořenou úryvky rukopisných memoárů Ondřeje Červíčka Paměti českého herce, Rudolfa Böhma- Hrušínského, Rudolfa Hrušínského, mnoha jejich hereckých kolegů i režisérů (např. V.Salače, O.Ornesta), divadelními i filmovými recenzemi, osobní korespondencí Rudolfa Hrušínského s přáteli i úřady, fejetony, které psal Rudolf Hrušínský pro Mladou frontu v roce 1968 (březnový fejeton roku 1969 již tiskem nevyšel), úryvky novinových článků a rozhovorů s ním samotným, jeho kolegy i potomky. Kniha též obsahuje soupis divadelních, filmových a televizních rolí Rudolfa Hrušínského a soupis jeho divadelních a filmových režií. Nechybí ani bohatá fotografická příloha (celkem 56 stran).

Pokud se zajímáte o svět divadla a filmu a jeho dějiny nebo rádi čtete memoáry a biografie slavných lidí či máte rádi herectví členů rodu Hrušínských, kniha Kronika rodu Hrušínských vás jistě nezklame.

Autogramiáda knih Marie Valtrové se koná 31.května od 17 hodin v Ústřední knihovně na Mariánském náměstí v Praze.

O autorce
Marie Valtrová se narodila v roce 1949 v Táboře. Absolvovala divadelní a filmovou vědu na FF UK v Praze. Od doby studia se soustavně zabývá osobností Rudolfa Hrušínského, je autorkou knih Kronika rodu Hrušínských (1994, 2012), Eva Hrušínská vzpomíná (1998, 2011), Divadlo s rodokmenem – Divadlo na Jezerce (2011). V nakladatelství Brána vydala kromě těchto knih vzpomínky Svatopluka Beneše Být hercem (1992, 1998) a Lilian Malkiny Byla jsem Koljova bábuška (2003), knihu medailonů Herci lásky a osudu (1996) a historii Městských divadel pražských Ornestinum (2001). Dále napsala knihu rozhovorů s Otou Ornestem Hraje váš tatínek ještě na housle (1993), výbor z veršů Jiřího Ortena Čechy za oknem smutných duší (1993), výbor z dopisů divadelní historičky Růženy Vackové Ticho s ozvěnami (1993) a monografii o dramatiku Vratislavu Blažkovi Hráč před Bohem a lidmi (1998). Od počátku 90. let spolupracuje s literární redakcí Českého rozhlasu 3 Vltava, v letech 1997 až 2011 byla vedoucí divadelního a filmového úseku Městské knihovny v Praze.

Kronika rodu Hrušínských
Autor: Marie Valtrová
Žánr: biografie
Vydáno: 2012
Stran: 440
Vydalo nakladatelství: Brána
Hodnocení: 90 %

Zdroj foto: brana-knihy.cz

X