Kultura21.cz

Od besedy s britským spisovatelem, synem Dicka Francise jsem právem očekávala hodně. Očekávání byla bez chybičky naplněna!

Felix Francis přijel do České republiky propagovat svůj první samostatný román, kterého se jen u nás prodalo za prvních pět měsíců po vydání na 20.000 výtisků.

Mnozí si jistě pamatují památné návštěvy Dicka Francise v Pardubicích na Velké pardubické, kteréžto s přehledem zastnínily postavičky typu prezident republiky nebo ministr zemědělství. Když přijel Dick Francis, dostihový svátek se stal ještě svátečnější. Na několika posledních návštěvách doprovázel svého otce i jeho syn a tak se minulý týden podíval do České republiky již pošesté.

„Francisovky“ jsou nefalšovaný rodinný podnik

Něco tak grandiózního, jako jsou „francisovky“ logicky nemůže vznikat někde na koleně pod stromem a v rámci jiných pracovních procesů a životních rolí. Nepřekvapilo mne tedy, že psaní detektivních románů z dostihového prostředí je opravdu rodinným podnikem. Již Dickovi Francisovi jeho žena upravovala věty stylisticky, měla úžasný cit pro jazyk a stavbu věty. I jeho syn Felix Francis si nechává své texty kontrolovat, tentokrát gramaticky…  Ve škole mu kupodivu angličtina příliš nešla, považoval se v ní za „ucházejícího“ nikoliv „dobrého“, měl talent spíše na fyziku.

Na veletrhu ho doprovázela i jeho žena Debbie, na kterou prozradil, že mu každý večer nahlas čte to, co za ten den napsal…

Duo Dick Francis a Felix Francis

Dick Francis po smrti své ženy na šest let přerušil svou spisovatelskou dráhu a jeho syn mu navrhl, že mu s psaním pomůže. Částečně se na nápadech i psaní pro svého otce podílel od svých 17 let a považoval to za velkou čest.
„Když jsem začínal s tátou psát, tak jsem měl obavy, aby mé části byly stejně dobré, ale tátovi se mé části líbily,“ říká jeho syn a na svět se tak postupně dostávají čtyři romány ze společné produkce -  Mrtvý dostih (2007), Talár a dres (2008),  Vyrovnaný účet (2009) a Křížová palba (2010).

Autor nás pozval také do zákulisí několika románů.

SMRT FAVORITA

Tuto knihu vydal Dick Francis jako první a jeho synovi Felixovi bylo v té době 9 let.

HRA S ČÍSLY

Můj z nejoblíbenějších. Možná si pamatujete, šlo tu o počítačový program, který na základě rodokmenů koní uměl přesně spočítat jejich šance na výhru. Vycházelo to skvěle a prostor pro kriminální živly byl hotov. Tento počítačový program otci vymyslel právě syn Felix.
Pozn.: pamatuji se, že jsem si podobný bodový systém zkoušela aplikovat na českou tehdejší dostihovou špičku, neuspěla jsem, neb jsem neměla rodokmeny x generací dopředu a pouze s „otcem a matkou“ to nefungovalo.

KŘÍŽOVÁ PALBA

Poslední dílo ze společné práce je z větší části Felixovoho. Dick Francis v polovině románu zemřel na rakovinu.

HAZARD

V tomto duchu je také první Felixův samostaný román, kde hlavní hrdinka bojuje s touto nemocí.

A jednou jeho román inspiroval ke zločinu

Stalo se to s románem, kde popisoval zcela smyšlený způsob podvodech na bookmakerech. O několik let později se podobný zločin objevil v Irsku, zjevně na motivy jeho románu.

Pro překladatelku je to čirá radost

První, kdo si Dickovy i Felixovy romány přečte v češtině je jejich dvorní překladatelka Edda Němcová, která se ctí přebrala žezlo po nezapomenutelné Jaroslavě Moserové. Edda Němcová přeložila již šest jejich knih a na besedě prozradila, že je to radostná práce, i když každý překlad je zároveň i velmi piplavou a zodpovědnou prací.

„Spisovatel je tak dobrý, jak dobrý je jeho překladatel,“ dodal Felix Francis.
Překladatelka dostala zajímavou otázku, jestli ona poznává nějakou změnu ve stylu Dicka Francise a jeho syna. Francisovský styl zůstává, ale je to těžká otázka, protože se mění spíše jazyk, za čtyřicet let je patrný vývoj po jazykové stránce a mění se také reálie.

Felix Francis tedy nikdy nebude psát stejně jako jeho otec, protože vychází z jiných jazykových zvyklostí, které jsou již trošku jinde a hlavně ze zcela jiných reálií, ač stále vycházíme z dostihového prostředí či se ho alespoň okrajově dotýkáme. Za zdánlivě lehkým psaním je ale náročná a tvrdá práce.

„Teď to třeba bude 7 milionů v papírové krabici na boty,“ připomněl Felix Francis s úsměvem  a kdoví, třeba si ze své návštěvy Prahy přinese inspiraci pro nový román.
Mimochodem, jeho druhý román je již hotov a třetí v těchto dnech píše. Dokud budou lidé jeho romány číst, plánuje po vzoru svého otce psát jeden román ročně.

Buduji odkaz svého otce

„Bylo mi velkou ctí, když nakladatel chtěl zachoval stejný grafický styl a já mohl vidět na knize, která vypadala jako tátova své jméno,“ řká Felix Francis při pohledu na svou novou knihu Hazard. „Svým tvůrčím stylem oživuji styl svého otce – říkají britští i zahraniční nakladatelé a tak navazuji a dále buduji odkaz svého otce. Novými knihami přivádím čtenáře i těm starším, tátovým…

Jak se píše detektivka

Musí mít vývoj, prozradil autor Hazardu. Postavy musí být na začátku knihy nějaké a na konci musí být jiné, v průběhu románu musí projít nějakou vnitřní změnou.
Po besedě následovala autogramiáda a při té jsem neodolala otázce ještě více do zákulisí „francisovského“ rodinného podniku. Má autor vymyšlenou zápletku nebo mu postavy žijí pod rukama svým vlastním životem?  Nemohla jsem se přiklonit ani k jedné odpovědi, jak píše takový profík?
Felixova odpověď by mě tedy potěšila tak či ona. Píše tak, že rozmyšlený má pouze začátek. Potom už i jeho samotného čekají překvapení… Kniha mu prostě vzniká spontánně v hlavě i pod rukama.

Zdroj: popelky.cz, foto: dickfrancis.com

X

X

X