Autobiograficky laděný příběh líčí každodenní život české překladatelky Hanky po odstěhování do Anglie. Hanka žije se svým anglickým manželem Williamem v malé vísce nedaleko Oxfordu a vzpomíná na jediného dosud žijícího člena své rodiny, milovanou babičku Marii. Navzdory jistým obavám na obou stranách se pražská babička Marie v pokročilém věku ocitne rovnou uprostřed anglického venkova, dosud svázaného pro nás nepochopitelnými konvencemi. A děj knihy se může začít rozjíždět...
Po popisu nezáživného stěhování babičky do Anglie, by děj mohl nabrat na obrátkách. Navnaděna šťavnatou anotací na přebalu knihy, jsem se těšila, jak babička překvapí tradic dbalé sousedy. Četla jsem, četla, ale překvapení se nekonalo. Děj knihy plyne v poklidném tempu, detailně popisuje jak Hanku nemile překvapil sníh či obtíže při pečení tradičního českého cukroví. Ačkoliv se babička Marie díky své upřímné a dobrotivé povaze rychle sblížila s místními obyvateli, mám problém si několik dnů po přečtení knížky vzpomenout na nějakou vtipnou či dobrodružnou příhodu. Také jsem se marně těšila na popis anglické venkovské krajiny. Po přečtení knih Jamese Herriota jsem měla neodolatelnou touhu na vlastní oči uvidět působivá vřesoviště a kamenné domy v hrabství Yorkshire. Tato knížka mě ale k navštívení okolí Oxfordu neinspirovala.
Kniha je rozdělena do dvanácti kapitol. Jednotlivé oddíly mají název podle starých českých rčení, jež s oblibou používá babička Marie oslovovaná svým zetěm po anglicku Mary. Například Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem, Drzé čelo lepší než poplužní dvůr nebo Krev není voda. Autorka má nesporně vypravěčský talent a podle výše zmíněných názvů se odvíjí i její vyprávění, ve kterém se ve vzpomínkách často vrací na místa prožití svého mládí, tedy do Čech.
Moje anglická babička mi naopak příjemně rozšířila obzory ohledně významu typických anglických pojmů. Z knihy se dozvíte, že například mince pie jsou sladké košíčky naplněné nahořklou ovocnou směsí a podávají se spolu s vínem jako vánoční pohoštění. Pancake Tuesday je tradiční běh hospodyněk s palačinkou otáčenou na pánvi konaný v období před Velikonocemi. Nebo že pantry, kterou v knize obě hlavní hrdinky rekonstruovaly a zažily si u toho své s anglickými řemeslníky podobně jako v Čechách, znamená něco jako naše spižírna či komora na cokoliv.
Hana Parkánová-Whitton
Vystudovala na Karlově univerzitě obor čeština-angličtina a poté působila řadu let v českých nakladatelstvích jako redaktorka a překladatelka (přeložila přes padesát titulů). V roce 2001 se provdala za Angličana a nyní žije střídavě nedaleko Oxfordu a v Praze. S nakladatelskou činností neztratila kontakt, neboť si založila literární agenturu, dále překládá a hlavně píše. Je autorkou tří autobiografických próz, mnoha historických románů a detektivek. S manželem Paulem napsali knížku o životě ve Velké Británii a spolupracují též na česko-anglických rozhlasových pořadech.
Moje anglická babička
Autor: Hana Parkánová-Whitton
Žánr: próza
Vydáno: 2012
Stran: 280
Vydalo nakladatelství: Mladá fronta
Hodnocení: 75%
Zdroj foto: mf.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Göring, Goebbels, Himmler, Heydrich, Heß, Bormann – tato jména zná každý, kdo se alespoň trochu zajímá o druhou světovou válku. Jména jako Carin, Emmy, Magda, Margaret, Lina, Ilse a Gerda však už tak známá nejsou.
Máte rádi hezké obrazy či sami jen tak pro radost kreslíte, malujete nebo fotografujete? Pak vás určitě zaujme ucelná virtuální galerie s názvem PROJEKT BARAKA. Ta je jedinou internetovou galerií<...
Přemýšlíte, jak si ukrátit dlouhé únorové večery? Přinášíme tipy na intenzivní divadelní zážitek v Divadle Viola na Národní třídě v centru Prahy.
Ačkoli momentální tropické teploty nenasvědčují, že by mělo léto jen tak skončit, pragmatický kalendář ví své. Polovina prázdnin je definitivně za námi a ta druhá jako naschvál uteče nepřiměřeně rychle. Nad touto kvapnou prázdninovou pomíjivostí se sn...
