Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Odmalička chtěla být šašek, a tak její cesta vedla přes konzervatoř a JAMU na scénu. Začínala v Šumperku a od roku 2012 je v angažmá v Městském divadle ve Zlíně, kde patří Markéta Holcmanová k všestranným herečkám. Kromě toho spolupracuje s ochotníky a jako zpěvačka vystupuje s vlastní kapelou Tables.

Pocházíte ze Zlína, kde jste nejen vyrůstala, ale také působíte v divadle. Jak to začalo, že jste se rozhodla pro hereckou dráhu? Již v dětství jste o této profesi uvažovala nebo jste se věnovala všemu možnému?

Jé já už od malička chtěla být šašek. Zažít si různé profese a emoce a tím mít bohatý život. Toužím po naplněném životě, to mám v sobě odjakživa. A v herectví, si to vše mohu splnit. Takže jasná volba. Souvisí s tím i to, že jsem měla tak deset kroužků týdně, a chtěla jsem vše umět.

Na krátký čas jste Zlín opustila, a to, když jste studovala hudebně – dramatický obor na brněnské konzervatoři a ve studiu pokračovala na JAMU v Brně, kde jste studovala muzikálové herectví. Proč právě muzikálové herectví, neuvažovala jste o studiu činoherního nebo alternativního herectví?

Ano uvažovala jsem o činoherním herectví a též se tam hlásila. Ale již na konzervatoři jsem měla štěstí a hostovala po divadlech, zejména v Národním divadle v Brně, tak jsem si chtěla rozšířit rejstřík o tanec a zpěv, který se hojně vyučuje právě na muzikále. Byla jsem jako první přijata, tak jsem šla tam.

Po škole jste začínala v Divadle Šumperk a od roku 2012 jste v angažmá Městského divadla ve Zlíně, kde patříte k všestranným herečkám souboru. A na scéně jste se představila např. jako Taťána v Evženovi Oněginovi, Rachel v Dokonalé svatbě, Káča v Divotvorném hrnci, Líza Doolittlová v My Fair Lady, Vicky v Donaha! … V současné době hrajete v inscenacích Pretty Woman a nejnověji Nora. Jaké role ráda ztvárňujete? Máte nějakou oblíbenou, osudovou?

Každá role, která ke mně přijde, je pro mě osudová. Beru ji zodpovědně, ač je malá, či velká. Zajímá mě, co nese, co mohu odkrýt, nebo naopak schovávat… Líbí se mi, když ji mohu polidšťovat, nějakými drobnými vadami osobnosti nebo specifickými osobnostními rysy.

Čím je pro vás divadlo? Co vás na herecké profesi baví? Je to ta možnost, převtělit se do postavy, být na scéně někým jiným, zkusit si to, co v reálném životě byste zkusit nechtěla?

Ano, každá role, je pro mě nějakou zprávou, poselstvím, která má za úkol mě buď na něco upozornit, nebo se něčeho dotknout, posunout, ukázat věc z jiného úhlu pohledu, či něco pochopit. Neříkám, že se s každou ráda ztotožňuji, ale beru je vážně. Pak pro ně vytvořím zvláštní komnaty v sobě, které otevírám jen na představení. Pak je pečlivě zavřu. Tohle jsem se musela naučit, aby mě pak neovlivňovaly v běžném životě. Ten miluji ze všeho nejvíce. Divadlo, je pro mě magie, zázrak. Ale pak si stoupnu na reálnou zem, do reálného řevu svých dětí a jsem bohatá, vším tím kolem mě.

Také jste si zahrála před kamerou, jako tomu bylo v TV inscenaci Dědictví slečny Innocencie nebo seriálu Znamení koně. Spolupracujete s reklamou. A co dabing nebo načítání knih, neláká vás to?

Ano, hojně mě živí hlas. Spolupracuji s IS produkcí a taky pracuji hlasem doma i jinde. Audioknihu jsem udělala zatím jednu a je to Černý panter od Barbary Cartlandové. Mám za sebou i nějaké animáky.

Co vás přivedlo ke spolupráci s ochotníky? Jako režisérka jste podepsaná pod inscenaci Poprask na laguně (Divadlo Hvozdná).

Ano a nyní i Osm žen. Srdečně zvu. Tato inscenace měla premiéru letos v květnu a je stále živá. Přestěhovala jsem se sem. Na Hvozdnou. Je tady krásně a jsou tu skvělí lidé. Celá vesnice tady hraje divadlo, tak je tu veselo.

Kromě herectví se věnujete také zpěvu. Zpíváte nejen s divadelní kapelou na oblíbených Tančírcích, ale také s vlastní kapelou Tables. Co vás přivedlo ke zpěvu a co vás na něm baví? Píšete si také sama písničky?

Ano. Splnila jsem si sen. Od malička, píšu písničky a skládám. Hrála jsem i na hodně nástrojů, ale to už je minulost. Takže jen zpívám. Naplňuje mě se vyjadřovat i hlasem, a když zpívám své vlastní věci, cítím se jak tvůrce, kterému se zhmotňujou myšlenky před očima. S kapelou Tables se tohle děje a já jsem za to neskutečně vděčná. Tedy zvu též na koncerty.

Vašim manželem je herec Jan Holcman. Setkáváte se spolu také na scéně?

Sem tam se to zadaří. A když, tak je to sranda a užíváme si to. I když teď, jak jsou děti, se spíše snažíme střídat, aby byl alespoň někdo doma… Honza hraje příležitostně, jinak se živí jako produkční v Agentuře Velryba a pořádá festivaly, koncerty, eventy. A taky, režíruje na Hvozdné.

Jak se vám daří zvládat poslání maminky s povoláním herečky? A jak ráda trávíte volný čas?

Snažím se najít balanc. To zejména. Mám dvě nádherné děti a jsou mi vším. Naplňuje mě být s nimi, ale taky vím, že se potřebuji někde otisknout a vlastně se vyřádit. Být někde jen za sebe. Proto jsem při mateřské vzala tyhle nádherné role, jako je Vivien (Pretty Woman) a Noru (Henrik Ibsen). Miluji tu symbiózu, kdy jsem mezi lidmi plná emocí a v energii a pak doma, jen tak s dětmi. Snažím se, vše dělat tak, aby si skoro nevšimly, že nejsem doma, no a když se necítí, beru je s sebou. Pretty Woman, jsem třeba zkoušela s Mariannkou v náručí, protože byla ještě malinká a s úžasným pochopením kolegů a jí samotné to šlo. Říkám si, no tak se bude doma dívat, jak vytírám podlahu, nebo jak tady korepetuji písničky… Je to výzva to ano. Ale vím, že paradoxně po každém představení mám daleko více síly pak na děti. Mám chuť je inspirovat a pořád si hrát, jsem nabitá energií, kterou mi vrací diváci a divadlo. Takže symbióza – pokud to funguje na jednu i druhou stranu, je to pro mě ideál. Jinak miluji cestování, přírodu, píšu, tvořím a pořád si hraju… celý život.

Markéta Holcmanová:

• Narodila se 18. 7. 1986 ve Zlíně jako Markéta Kalužíková.
• Vystudovala brněnskou konzervatoř a JAMU v Brně.
• 2010–2012 angažmá Divadlo Šumperk. Od roku 2012 angažmá v Městském divadle ve Zlíně.
• Má vlastní kapelu Tables.
• S manželem, hercem Janem Holcmanem má syna Vojtu a dceru Mariannu.

Foto: Archiv Markéty Holcmanové