Charlotte Roche
Uf. Mám to za sebou. Už dlouho se mi v polovině knihy nechtělo samotným znechucením přestat číst. Ani nevím, kde bych začala, protože ve stavu obrovského zklamání.
Už od první kapitoly jsem měla největší problém s hlavní hrdinkou. Nevyrovnaná líná ženská dosahující místy takové míry nechutnosti, že jsem musela přemýšlet nad psychickým stavem autorky. Je tedy velmi těžké po celou dobu četby akceptovat skutečnost, že se jedná o jakousi erotickou beletrii, neboť jsem jen stěží přežívala erotické pasáže při pomyšlení na hlavní hrdinku, která v nich účinkovala. Vlastně i druhá hlavní postava – Marie – je očividně jen filtrem autorčiných představ, protože její postava je absolutně nedokreslená a nebýt erotických scén, také úplně zbytečná.
Knize tak zoufale chybí spojitosti, že nabývám dojmu, že takto kniha vznikla jen pro ukojení autorčiných potřeb. Nulový děj, předvídatelný konec a nekonečná přehlídka vnitřních dialogů hlavní hrdinky. Jakoby každý jednotlivý odstavec končil otázkou: „Tos to pěkně vymyslela viď, Kristi?“
Abych jen nekritizovala, musím vyzdvihnout pasáž, kde hrdinka popisuje svůj strach z létání. Je očividné, že je zde velký kus autorky, neboť jsem při čtení měla sama pocit závratě, ačkoliv strach z létání nemám. Každá jednotlivá pasáž je jinak poněkud kusá a téměř zbytečná pro samotný děj. Stejně jako strach z létání, drogy, sex, nevěry apod.
Tuto knihu musím bohužel hodnotit velmi negativně. Je to však jen můj názor a věřím, že si najde své fanoušky. Kdo je fanouškem Charlotte Roche, může zavítat na stránky Portálu a vytvořit si vlastní názor.

| < Předchozí | Další > |
|---|







Je sympatický a sečtělý, ale také píše básně a organizuje akce v Knihovně na Vinohradech, kde pracuje. Přitom jeho zájmy jsou poměrně široké, což dost možná napoví i následující rozhovor. Má také zajímavé a zvláštní jméno – Robert Wudy. Určitě o něm ješ...
Kniha „Neztratit se sama sobě“, která vyšla jako plod více než dvouletého dialogu mezi slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou a šéfredaktorem českého týdeníku Respekt Erikem Taberym, přináší mnohem víc než jen reflexi polit...
Aktuální fotografická výstava Moravské galerie v Brně svedla dohromady životní díla dvou fotografů z opačných konců světa - Čecha Karla Nováka a Jocka Sturgese pocházejícího z New Yorku. Výstava s...
Vážený náš dramatik, kdysi zakázán režimem, pak vyzdvižen na politický piedestal, jenž s pochopením všech, kteří ho znají, opustil, aby se dál věnoval tomu, co umí a miluje. Dramatické tvorbě. Takového ho známe, tak...
Film Noční běžec (2015) je novodobá klasika v žánru gangsterských filmů, životě v undergroundu, mimo zákon a pravidla společnosti. Ti špatní a sympaťáci jsou zde a zápletka filmu je tak zajímavá, že se vyplatí podívat na něj i vícekrát.