Ondřej Sekora (1899–1967) pracoval od roku 1921 v Lidových novinách, ale vlivem politických událostí z nich musel pro židovský původ své manželky, se kterou se odmítl rozvést, po dvaceti letech odejit a v letech 1944–1945 byl vězněn v pracovních táborech. Nejprve v polském Klein Steinu a pak v německém Osterode. Naštěstí se nejednalo o koncentrační tábor vyhlazovacího typu a Sekora obě své internace přežil. V roce 1949 mohl spoluzaložit Státní nakladatelství dětské knihy, které změnilo postupem let jméno na Albatros. A v dceřiné společnosti tohoto nakladatelství právě vycházejí pod názvem Deníky Ondřeje Sekory 1944–1945 jeho soukromé zápisky z dob internace v táborech pro nežidovské partnery smíšeného manželství.
Publikace upoutá už na první pohled svým formátem (23,7 x 21 cm) okamžitě evokující malířský skicář, který doprovází tragikomická malůvka ježaté hlavy za mřížemi na jejím titulu (což měl být autorův pokus o nadhled v těchto jeho těžkých dobách). Náš první dojem je naprosto správný. Editor spolu s nakladatelstvím vycházeli z toho, že si autor během svého pracovního nasazení vedl po celou dobu deník a do skicáře ho ilustroval. A právě přední a zadní strana skicáře tvoří obálku knihy.
Pro ještě působivější pocítění dobové atmosféry se stránky s ilustracemi musejí rozříznout, aby si je mohl čtenář prohlédnout – tak, jak se musely rozřezávat archy u soudobých knih.
První zápis pochází z 16. října 1944, kdy Sekora popisuje odchod z domu, nástup do transportu a příchod do pracovního tábor a poslední (válečný) zápis pochází z 2. dubna 1945, kdy je na cestě domů. Poté následují – evidentně poválečné – vzpomínky na návrat do vlasti.
Jak už z uvedeného vyplývá, jedná se o senzaci, protože jsou to dosud nepublikované deníkové záznamy obrazem i písmem z doby, kdy si Sekora nemohl být jistý, že se ještě se svou rodinou v pořádku shledá. A situace, ve které záznamy vznikaly, jsou také znát na stylistice. Zde mluvíme především o nedostatku soustředění (nad kterým si Sekora v deníku několikrát povzdechne). Nemáme tedy před sebou vyšperkovaný „cestopis po pracovních lágrech“, ale naprosto autentická svědectví o psychické a fyzické schránce jedince ve vypjatých chvílích. Kresby s nezaměnitelným Sekorovým stylem jsou občas ironické, občas veselé a velmi často velmi popisné. Stejně tak i písemná část deníku. Jako by chtěl nejen zachytit nepředatelnou zkušenost, ale také tím bojoval proti psychické devastaci sebe sama.
Knihu doplňuje obrazová příloha obsahující vyčištěné černobílé fotografie, skeny listin soukromých i pracovních (například oddací list Ondřeje Sekory a Lilly Roubíčkové), ukázky anonymní reklamní tvorby, která ho spoluživila za okupace, skeny korespondence z pracovního tábora, přídělových lístků, průkazů a legitimací autora. Příloha vychází z pozůstalosti po této osobnosti, kterou minulý rok získalo Moravské zemské muzeum darem. Materiál obsahoval osobní dokumenty, korespondenci (pracovní i soukromou), zápisky z cest, výtisky periodik, do kterých majitel přispíval, stejně tak i knihy, které ilustroval nebo scénáře, které napsal, gramofonové desky, divadelní programy, fotografie a osobní předměty vztahující se k Sekorovým zálibám. Muzeum získalo také výtvarná díla (formou dlouhodobé zápůjčky). V letošním roce pak byla sbírka obohacena o další vzácné archiválie vztahující se k uvedené osobě.
Nejsilněji z celé publikace (chtělo by se říci paradoxně) na mě zapůsobil ale dopis Ludmily (Lilly) Sekorové své tchýni ze dne 25. února 1945 psaný před jejím nástupem do Terezína a otištěný v doslovu knihy. V něm se hluboce omlouvá za svou lásku k rodině (především k synovi a manželovi) a že je svou existencí přivedla do neštěstí. Cizímu člověku se až svírá srdce nad těmito několika slovy, ve kterých je celá tragédie druhé světové války. Sekora se naopak ve svém deníku snaží vidět věci s nadhledem a nepřipouštět si možnost nešťastného konce.
Albatros Media (v nakladatelství PLUS) přináší nejen důležitý kamínek do vnímání života (a také díla) jednoho z našich nejznámějších a nejoblíbenějších ilustrátorů, ale oslavila tím i osobnost, která se zasloužila o dětského čtenáře.
Název: Deníky Ondřeje Sekory 1944–1945
Autor: Ondřej Sekora
Edičně připravil: Ondřej Müller
Nakladatelství: PLUS (ve společnosti Albatros Media a.s.)
Rok: 2016
Vydání: 1.
ISBN: 978-80-259-0546-3
Počet stran: 144
Vazba: brožované
Hodnocení: 90 %
http://www.nakladatelstviplus.cz/deniky-ondreje-sekory-1944-1945-1/
( 0 hlasů )
| < Předchozí | Další > |
|---|
Jedním z letitých přátel šansoniérky Hany Hegerové byl i operní pěvec Radek Krejčí. Prvně se potkali začátkem 80. let minulého století v salónu malíře Karla Laštovky. Zatímco ona byla už slavná zpěvačka, on svou uměleckou dráhu teprve zač...
Když k nám do Česka doputovala senzační zpráva, že oblíbený herec Tom Hanks ke svému hereckému umu přidá i ten literární, byla jsem napjatá, co v jeho povídkové knize najdeme. Po přečtení mám však pocit, že marketing byl dost přebuj...
Kdysi jsem viděl v hukvaldském amfiteátru operu Příhody lišky Bystroušky, což na mě natolik zapůsobilo, že jsem se stal milovníkem hudby Leoše Janáčka. Jenomže očekávaná premiéra inscenace nazvaná Liška B., která proběhla v pátek 19. ledna v Morav...
Volné pokračování diváckého hitu Úsměvy smutných mužů, v režii Dana Svátka, podle knihy Josefa Formánka, s Davidem Švehlíkem a Ivanem Fraňkem v hlavních rolích. Film Dvě slova...