Úspěšný pokus o jiné čtení dějin české literatury

Neděle, 10 Duben 2016 22:20 Mgr. Jitka Neureuterová

haman200 Během loňského roku vydalo brněnské vydavatelství HOST Český a slovenský literární parnasismus, publikaci navazující na dřívější monografii České literární romantično (HOST 2012).

Editory nové kolektivní monografie jsou fundovaní odborníci Aleš Haman a Dalibor Tureček. Ti se spolu s dalšími autory (Jiří Pelán, Peter Zajac, Lenka Krejčová, Ján Gbúr, Michal Fránek a Jiří Kudrnáč) snaží uspořádat období konce devatenáctého století a přelom století dvacátého v české (a slovenské) literatuře podle estetických kategorií, nikoliv pouze nahodile generačně, jak se k němu přistupuje. Pro literaturu tohoto období totiž už mnohá desetiletí razí literární teoretici pojem ruchovci a lumírovci a zařazují mezi ně autory především generačně.
Autoři uvedené kolektivní monografie se ale přiklánějí k dělení v tradici románských literatur – tedy označení parnasismus nebo případně Parnas. Nepřinášejí však do české literární terminologie nic nového, jak ostatně v první části knihy detailněji rozebírá Aleš Haman.
Termín byl ale postupem let vytěsněn a spíše se vžilo politicky méně „prozápadní“ označení ruchovci a lumírovci, přestože ne všichni autoři úplně do škatulky spadali, nebo v ní pobyli celý umělecký život. Autoři ale předesílají, že v žádném případě vžitý termín ruchovsko-lumírovská generace nechtějí nahradit. Pouze chtějí uvedené období lépe terminologicky vystihnout. Klíčové pro určení směru je pro ně dekorativní malebnost, rétoričnost a především vytváření svébytné říše krásy v duchu l’art pour l’art.
Autoři si všímají paralel mezi dobovou literaturou a výtvarným uměním, které se snaží neopomíjet, a v publikaci přinášejí také ilustrační obrázky, které doplňují text.

haman9

Struktura publikace vychází z již osvědčeného dělení, použitého v předešlé publikaci – tj. na prolegomena, argumentum a apendix. V prolegomeně rekapituluje Aleš Haman historii užití uvedeného literárního termínu parnasismus a zdůvodňuje jeho znovuzavedení. Následně Jiří Pelán shrnujícím způsobem představí podobu francouzského parnasismu, která byla vedle italské pro české umělce inspiračním zdrojem, aby se tato část zakončila studiemi Dalibora Turečka a Petera Zajace, kteří podávají své návrhy modelu českého (Tureček) a slovenského (Zajac) parnasismu. Přitom, jak už jsem řekla, pro českou literaturu jde o znovuzavedení pojmu, ale zajímavostí je, že pro slovenskou literaturu jde o termín nový. V části nazvané argumentum autoři na konkrétních případových studiích dokládají své teze. Závěrečná část – apendix – se zabývá žánrovou problematikou české balady v síti diskurzů 19. století.

Nejedná se o žádné suché terminologické čtivo, ale silný inspirační zdroj. Mě osobně například velmi zaujala i kapitola věnovaná parodii soudobých českých autorů na své kolegy parnasisty. Uvědomila jsem si, že bychom nebyli v Čechách, aby se někdo o parodii nepokusil. A překvapivé je, že Jára da Cimrman to nebyl.

Publikace vznikla v rámci grantového projektu Diskurzivita literatury 19. století v česko-slovenském kontextu.

Český a slovenský literární parnasismus
Autoři: Aleš Haman, Dalibor Tureček a kolektiv
Nakladatelství: Host-vydavatelství s. r. o.
Rok vydání: 2015
Počet stran: 428
ISBN: 978–80–7491–255–9
Hodnocení: 100 %