„Po přečtení této knihy už pro vás Facebook nikdy nebude tím, co dřív“ – to je ústřední myšlenka knihy Ten, kdo odešel, kterou jsem zhltla za tři večery. Jako by mi připomínala můj vlastní příběh. Vlastně – ne jako by. Hlavní hrdinka Molly (stejně jako já) zažila něco, co jí rozhodně klidu nepřidalo a určitě ji to neobohatilo. A i kdyby možná ano, určitě z toho vůbec nebyla šťastná. Stejně jako já.
Na přední záložce jsem si přečetla, že hlavní hrdinka románu nechce nic měnit a naopak chce, aby všechno zůstalo tak, jak je. Její manžel Jack (a tady jsem chvíli tápala, neboť její manžel se jmenuje Dan, ale drobná chyba se odpouští) má jiný názor. A protože jsou milující pár, jistě najdou řešení. Byli by ho bývali našli dřív, nebýt jednoho neuváženého činu Molly. Ve slabé chvilce, z blíže nevyjasněných příčin, poslala svému bývalému příteli zprávu do facebookové schránky. V té vteřině, kdy stiskla Odeslat, toho litovala. Ale není cesty zpět. Ach, ta zpropadená sociální síť. Umí pomoci, ovšem umí i ublížit, zkomplikovat život a dovést člověka až na samé dno.
Stačila jedna nevinná zpráva a Molly měla rázem ze života peklo. Zprvu se to ani nezdálo. Jedna krátká a dočista nezávazná zpráva. O tom, jaký roztočí kolotoč, neměla Molly nejmenší představu. Z tenké nitky se začala splétat pavučina a z té nebylo cesty ven. Říkala jsem si, proč to ta hloupá holka udělala. Proč takhle bezhlavě provokovala a zbytečně riskovala. Nakonec byla ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo. Mohlo to všechno ale taky dopadnout mnohem hůř. Já vím, že nejsem příliš konkrétní, ale já ani nemohu, protože tohle si musíte přečíst celé a vnímat ty souvislosti, aniž byste věděli, o čem je řeč. Kdyby mi to někdo vyprávěl, klepala bych si na čelo, jak je to celé absurdní. Ale když jsem to četla, třásla jsem se a dlaně mi vlhly potem, protože jsem s Molly prožila její příběh.
A proč jsem na začátku říkala, že mi připomínal můj vlastní příběh? Taky mám zkušenost s tím, jak může být Facebook nebezpečný. Taky jsem měla strach, když jsem četla na veřejné zdi útočné a pomlouvačné zprávy na moji osobu od člověka, kterému jsem věřila a kterému jsem se svěřila se spoustou věcí. Jeden den jsem byla milovaná a druhý den jsem měla strach o život svůj a svých bližních. Ale nechci, aby to vyznělo tak, že sociální sítě jsou jen špatné a nebezpečné. Sociální síť je pouze nástroj, jeden z těch moderních a novodobých, třeba mi dáte za pravdu. A my, lidé, ho ovládáme. A jen na nás samotných záleží, jak ho využijeme. Zda ku prospěchu, nebo k ublížení (si). Proto bychom měli včas zvážit, co a v jaké míře zveřejníme, protože na tom přímo úměrně závisí, koho a jak blízko si k sobě pustíme.
Naše Molly prožila svůj příběh, na který budu jistě dlouho vzpomínat. Díky tomu, že má kolem sebe lidi, kteří ji milují, ctí ji a věří jí, se rány jistě časem zahojí. Ale taky nemusela mít takové štěstí a mohlo to všechno dopadnout jinak. Ale to už jsem říkala. Jestli máte rádi horory, napětí a strašidelné příběhy, trochu hlouposti i absurdity, tak tenhle skvost z nakladatelství Domino byste určitě neměli minout bez povšimnutí.
Název: Ten, kdo odešel
Autor: Lucy Dawson
Žánr: beletrie pro dospělé
Z anglického originálu přeložila: Dita Kelbelová
Odpovědná redaktorka: Karin Lednická
Jazyková redaktorka: Lenka Vymazalová
Korektura: Kateřina Žídková
Sazba písmem Minion Pro: Rajka Marišinská a Jiří Ryška
Ilustrace obálky: Denisa Jánská
Grafické zpracování obálky: Rajka Marišinská
Vydalo: Nakladatelství DOMINO, Ostrava
Rok vydání: 2015, vydání první, vázaná
ISBN: 978-80-7498-067-1
| < Předchozí | Další > |
|---|
Sice už není listopad, který jsme zde, na Kultuře21, označili měsícem fotografie, ale na zajímavé čtení není nikdy pozdě. Pojďte s námi tedy nyní nakouknout za objektiv panu inženýrovi Jaroslavu Kučerovi a přečíst si o jeho zkušenostech. 
Nenechte se mýlit, vážení. Hrůzná vláda žen snad jen z pohledu mužů přeživších první světovou válku, což je pro dnešního čtenáře velmi cenný psychologický kousek, ale kdo nemá rád mlhu, bude to také „hrůzná vláda londýnských mlžných ulic“… ale j...
Není Hamlet jako Hamlet. O tom ví své i Švandovo divadlo na Smíchově, které od prosince 2013 uvádí na své hlavní scéně jednu z nejhranějších Shakespearových tragédií ve zcela netradičním pojetí režiséra Daniela Špinara<...
Kamil Činátl se již v knize Dějiny a vyprávění (recenzováno zde - 