Divadelní stánek zasvěcený Vlasti a Múzám se tento rok dočkal 230. výročí. Nejstarší divadelní budova v Praze, založená hrabětem Františkem Antonínem Nosticem, si prošla nejedněmi peripetiemi a často byla kladena otázka: „Co s ní?“ Při příležitosti jubilea byl vydán Pražský divadelní almanach – 230 let Stavovského divadla, který mapuje v 70 krátkých kapitolách a mnoha obrázcích osudy staroměstského architektonického skvostu.
Obnovení tradice
Institut umění – Divadelní ústav ve spolupráci s Národním divadlem se Almanachem snaží přiblížit dávnou historii a navázat na tradici z roku 1775, kdy knihovník Heinrich August Richard vydal 1. almanach obsahující básně o interpretech, rozsáhlé soupisy herců a hereček, přehled divadelních společností a mnoho dalších informací z divadelního života.
Začínáme!
Slavnostní otevření tehdy Hraběcího Nosticova Národního divadla proběhlo 21. dubna roku 1783 a svou činnost zahájilo truchlohrou Emillia Galotti. Divadlo zpočátku jen německé a orientované spíše na operní repertoár změnilo ve své historii několikrát svůj název. Před definitivním názvem Stavovské divadlo se divadlo na Ovocném trhu nazývalo Královské stavovské divadlo, Královské zemské divadlo, Ständetheater či Tylovo divadlo. Stejně jako pojmenování se střídal i německý a český soubor, který byl oproti německému v nevýhodě. Běžně se stávalo, že si dělali herci a především herečky naschvály – shazovaly kostýmy, větraly šatny apod.
Mozart, Tyl i Paganini
Stavovské divadlo se stalo ornou půdou pro Mozartovy opery Don Giovanni, Figarova svatba či La clemenza di Tito, které pražské publikum přijímalo s vřelými ohlasy i přesto, že bylo považované za jedno z nejnáročnějších. Dalším vynikajícím skladatelem, který uchvátil na prknech Stavovského divadla svou operou Čarostřelec, byl Carl Maria von Weber, a nesmím opomenout ani českého rodáka Gustava Mahlera, který zde působil jako kapelník. Z dalších osobností českých i zahraničních zde působili houslista Niccolo Paganini, Josef Kajetán Tyl, František Škroup či Jan Nepomuk Štěpánek.
Pražské publikum si své hvězdy hýčkalo a ve 20. letech minulého století díky tomu vznikl tzv. Starsystem, kdy se nechodilo do divadla na inscenace, ale na herecká esa, především pak na Andulu Sedláčkovou.
Pokud chcete vědět, jak fungoval penzijní spolek divadla, co měl s budovou Stavovského divadla společného Pepito vzor a kino, neváhejte ani chvilku a začtěte se do publikace věnované Stavovskému divadlu.
Almanach můžete pořídit na recepci Institutu umění, v pokladnách Národního divadla nebo přes e-shop obou institucí.
Název: Pražský divadelní almanach – 230 let Stavovského divadla
Autoři: Jitka Ludvová, Ondřej Černý, Alena Jakubcová, Petra Ježková, Václav Petrbok, Milan Pospíšil, Martin J. Švejda, Věra Velemanová
Vydal: Institut umění – Divadelní ústav
| < Předchozí | Další > |
|---|
Březen býval měsícem knihy, starší ročníky si to dobře pamatují. Asi i v dřevních dobách býval touto dobou propad prodejů (i když se na ně asi tenkrát tolik nehrálo) a tak byl jarní měsíc vybrán jako vhodný ku čtení. Na nějaký čas nám, milovníkům...
V bohaté historii Sudet existují příběhy, které takřka nebo úplně upadly do zapomnění. Žily tu fascinující osobnosti, o kterých se moc neví, stála tu města, která už neexistují, mluvilo se jazyky, kterými už nikdo nemluví. V nakladatel...
Komorní výstava pražské malířky Karoliny Koblen (*1988) nás uvádí do sfér lidského povědomí, které je každému člověku tak blízko a přece tak daleko. Kromě dvou úvodních ker...
Rozevírá se opona a do tmy se začíná odehrávat romantické drama na rozhraní gotiky a renesance, jehož autorem není nikdo jiný než Viktor Hugo. Jeho slavný román Chrám Matky Boží má za sebou několik filmových a televizních, ale i divadelních adaptací. Jed...
Česká televize zase prokázala ignoranci v používání názvů. Pod drnčivým, neosobně znějícím, protože z angličtiny přeloženým titulem Petr a vlk se totiž skrývá Prokofjevova skladba odjakživa ...
