Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Nakladatelství Academia (ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu AV ČR) vydalo reprezentativní dvojdílnou publikaci GESTO A SKUTEČNOST, opatřenou upřesňujícím dovětkem UMĚNÍ V MEZIVÁLEČNÉM ČESKOSLOVENSKU. První svazek, doplněný čapkovským podtitulem Obyčejný život, vyšel předloni, druhý s označením Lidé na kře následuje letos. Každý obsahuje kolem čtyř desítek příspěvků.

Knihy velkého formátu, provázené početnými, někdy i celostránkovými fotografiemi, se skládají z řekněme případových studií, které se zabývají – v celospolečenském kontextu – děním v oblasti literatury, výtvarného umění, architektury, samozřejmě též divadla a filmu, a to nejčastěji na příkladu jednoho konkrétního díla. Pokrývají důležité okamžiky spojené nejen s českým prostředím, ale výběrově zohledňují rovněž aktivity na Slovensku a v německy mluvících oblastech. Pisatelé se skrze ně pokoušejí přiblížit všední život, takříkajíc každodennost, protože i umělecká tvorba byla její součástí. Ukazují, jak ne vždy veřejnost i odborníci rozpoznali uměleckou velikost.

Divadelní hry a romány jako zamlčené předlohy k filmům

Jednotlivé studie, většinou v rozsahu mezi deseti až patnácti tiskovými stranami, přibližují zvolený umělecký artefakt a jeho dobové přijetí, postihují jeho význam i schopnost oslovit dnešní publikum. Můžeme každý z nich považovat za projev názoru, stanoviska, můžeme jej posuzovat jako více či méně nápadné společenské gesto, ať již vyjadřuje odhodlání, obdiv či naopak protest. Zařazené stati psali nepochybně odborníci, dokonale znalí svého oboru a jistě schopní vyjadřovat se čtivě, předkládat srozumitelný výklad, který zaujme i veskrze laického příjemce. Jen bych zazlíval zbytečně zjednodušující „jednodruhovou“ orientaci, která již nesleduje migraci látky řekněme mezi literaturou, divadlem a filmem. Mám tím na mysli, že leckteré romány a leckterá dramata, rozebíraná zde jako samostatné jednotky, se dočkala i filmového zpracování. Hned v první části se to týká např. takzvaně legionářských divadelních her Plukovník Švec a Jízdní hlídka, případně románu Pacientka doktora Hegla, kterým je pokaždé věnován samostatný článek, aniž se zohlední, že následovaly i filmové přepisy.

Také v druhém dílu se opakují tytéž potíže. Tak třeba hned metaforicky zvolený nápis Lidé na kře odkazuje zajisté k tíživé sociální nejistotě způsobené hospodářskou krizí a jejími dlouho pociťovanými následky, ale současně se tak nazývá i příznivě hodnocená divadelní hra, záhy převedená do filmové podoby (o které se bohužel už nic nedovíme). A opět to není jediný případ: stejná slova platí pro protiválečné drama Bílá nemoc, pro sociálně hněvivé romány jako Anna proletářka, původně tištěná na pokračování v novinách, nebo Botostroj. Je sice zajímavé si počíst, jak se vyvíjely pojetí a osudy zmíněných děl, jak služebná Anna od kýčovitě sentimentálního „čtiva pro paní a dívky“ dospěla k třídně angažovanému postoji, jak v případě (proti)baťovského Botostroje byla cenzurní shovívavost nahrazena zamítavým soudním rozhodnutím – jenže už se nic nedovíme o jejich dalším životě podpořeném jak filmovými či televizními adaptacemi, tak samotným komunistickým režimem, který si je přisvojil jako příhodnou ilustraci vykořisťování.

Kam sahá mystifikace

Některé příspěvky jsou objevné: v oblasti rozhlasové mystifikace (či přesněji mystifikujícího zpravodajství) bývá uznáváno prvenství Wellesovy pseudoreportáže Válka světů, pojednané jako komentování mimozemského vpádu na Zem. Avšak ještě dříve než Welles se stejným směrem vydali i čeští rozhlasoví pracovníci. Nastudovali a odvysílali hru pojednávající o tom, jak v budově opery, odkud se jakoby v přímém přenosu přenášel hudební program, vypukl zničující požár, o němž rozhlasáci průběžně informovali. Znepokojivě vyznívající Požár v opeře, který v červnu 1930 vyvolal paniku, neboť většina příjemců zřejmě ani nepostřehla, že se jedná o mystifikaci, byl dokonce o několik let později nastudován ještě jednou. Zvukový záznam této převratné hříčky se dochoval…

Jestliže v prvním svazku psali o filmech dva autoři (Ivan Klimeš a Milan Cyroň), v druhém svazku nalezneme už jen Cyroně. Klimeš, zkoumající zejména přelom němého a zvukového filmu (Svatý Václav, C. a k. polní maršálek), zřejmě odmítl další spolupráci nebo byl vypuzen z autorského kolektivu. Osamocený Cyroň si pro druhou knihu vybral k rozboru téměř neznámý krátký avantgardní film Bezúčelná procházka a kromě něho ještě zařadil sociálně podbarvené snímky Ze soboty na neděli a Hej-Rup!, takže opomenuta zůstala mnohá důležitá díla, která v meziválečném období vznikla (například Fričovy nejen studentské komedie nebo umělecky ambiciózní počiny Otakara Vávry, nemluvě o potají pořízeném dokumentu Krize, postihujícím politické události roku 1938). Právě v souvislosti s filmovými díly si uvědomíme, jak namátkový je výběr zařazených titulů a témat – takto koncipované knihy by mohly vycházet donekonečna, aniž by vyschl zdroj vhodných případů ke zpracování.

• Kateřina Piorecká a kolektiv: Gesto a skutečnost: Umění v meziválečném Československu 1 – Obyčejný život
• Vydaly Academia a Ústav pro českou literaturu AV ČR, v.v.i., Praha 2024. 543 strany
• Kateřina Piorecká a kolektiv Gesto a skutečnost: Umění v meziválečném Československu 2 – Lidé na kře
• Vydaly Academia a Ústav pro českou literaturu AV ČR, v.v.i., Praha 2026, 543 strany
• https://www.academia.cz/knihy?id=3644
• https://www.academia.cz/knihy?id=3644
• Foto: knihy
• Hodnocení: 80 %