Kultura21.cz

U příležitosti oslav 200 let od narození Františka Ringhoffera II., který v druhé polovině 19. století vybudoval na pražském Smíchově největší továrnu na výrobu železničních vozů v rakouském mocnářství, se letos koná řada akcí. Speciální program připravilo i Národní technické muzeum.

 

 

Ringhofferův rok
Pražská podnikatelská rodina Ringhofferů spoluvytvářela dějiny českých zemí, habsburské monarchie a Československa téměř 174 let. Tento rod ovlivnil průmysl, politiku, krajinu i umění své doby. Mnoho Ringhofferových závodů existuje i dnes; na mnoha místech České republiky se  nacházejí památky a stopy koncernu Ringhoffer.
Národní technické muzeum, spolu s dalšími partnery, připravilo bohatý program oslav 200. výročí narození Františka Ringhoffera II., který probíhá od 27. dubna do 7. října 2017. Jedná se o komentované prohlídky, vycházky, vyjížďky na kolech, výstavy a další akce.
Jako doprovodný program mezinárodní konference „Ringhoffer 200. Rodina – podnikání – politika“ se konala ve dnech  27. až 28. května 2017 v Praze ve spolupráci s Českými drahami, a.s.  prezentace vozidel firmy Ringhoffer.

 

Masarykův salonní vůz
Vůz byl vyrobený v roce 1930 pro prvního československého prezidenta T.G. Masaryka.
Masaryk tímto vozem podnikal nejen státnické cesty po Československu i po zahraničí, ale jezdil s ním též na dovolené. Doprovázel ho i na jeho poslední cestě; tvořil součást smutečního vlaku, který 21. září 1937 vezl zesnulého prvního československého prezidenta z Prahy do Lán. Vůz využíval protektorátní prezident Hácha, v květnu 1945 jím dojel do Prahy prezident Beneš a ke státnickým účelům sloužil až do roku 1967, kdy byl vyřazen.
Vůz byl vyroben ve smíchovské firmě Ringhoffer; představuje evropskou špičku ve výrobě osobních železničních vozů. Maximální rychlost 56 tun těžkého vozu byla 140 kilometrů v hodině.
Vůz před sešrotováním v roce 1969 zachránili nadšenci Železničních opraven v Českých Velenicích. Vůz chátral v objektu ŽOS České Velenice až do roku 1989 a následné privatizace podniku. Nové vedení společnosti zajistilo celkovou rekonstrukci. Poté byl darován NTM Praha.

 

Unikátní parní vůz Komarek
Historický parní vůz Komarek byl loni po téměř pětileté pauze opět uveden do provozního stavu. Parní vůz s kotlem vídeňské firmy Komarek byl vyroben roku 1903 v Ringhofferově továrně na Smíchově. Vůz byl dodán pro místní dráhu Česká Kamenice – Kamenický Šenov – Česká Lípa, kde se však pro nedostatečný výkon neosvědčil. Proto byl roku 1905 vybaven výkonnějším kotlem a přešel na místní dráhu Louny – Libochovice. Dráhy jej v roce 1926 předisponovaly do Dobrušky, kde byl roku 1947 vyřazen s určením pro sbírku Technického muzea.

 

Salonní vůz Ferdinanda d´Este
Následník trůnu František Ferdinand d´Este si pro soukromé účely objednal v roce 1909 salonní vůz. Vagónka Ringhoffer použila moderní typ skříně, navržený pro rychlíkové vozy. Vnitřní uspořádání podle disposic objednavatele je dílem prof. Stibrala, který navrhl pohodlný interiér ve stylu anglického klasicismu.
Vnitřní uspořádání bylo podřízeno ryze rodinnému účelu. Salon byl pojat jako malý obývací pokoj, vybavený dvěma vysokými čalouněnými křesly, divanem, dvěma křesílky a velkým příborníkem. Vedle salonu se nachází toaleta. Dvě jednolůžkové ložnice jsou spojeny posuvnými dveřmi. Následují dvě dvoulůžkové ložnice pro děti, oddělené skládací přepážkou. Další dvoulůžkové oddíly s toaletou byly určeny pro služebnictvo, nebo pro případné hosty. Samostatný oddíl byl určen pro doprovod. Součástí vozu je i kuchyňka. Vůz má parní topení, které současně ohřívalo vodu pro umyvadla v oddílech. Vůz o hmotnosti 47 tun byl technicky vybaven pro provoz na zahraničních železnicích. Arcivévoda ho užíval jen pět let. Po jeho smrti v Sarajevu byl vůz používán zřídka a posléze byl začleněn do parku salonních vozů rakouských státních drah. Pro relativně zachovalý stav si jej v roce 1919 vyžádala čs. vláda, které byl v roce 1924 přidělen. Byl určen především pro potřeby ministerského předsedy, ale pro zahraniční cesty ho používal i ministr zahraničních věcí. Ve vládním vlaku sloužil až do 60. let minulého století.
Po vyřazení byl odstaven a v roce 1971 předán Národnímu technickému muzeu. Kompletně byl vůz zrestaurován v letech 2009 – 2010.

 

Historie železniční sbírky NTM
Železniční sbírka NTM začala vznikat v roce 1908 a pravidelně se rozrůstala po celou dobu trvání ústavu. První expozice byly v prostorách Schwarzenberského paláce, kde nebylo možno vystavit rozměrnější předměty, natož celá vozidla. Za 2. světové války přesídlilo muzeum do karlínské Invalidovny. V roce 1949 se do dopravní haly muzea na Letné nastěhovaly také první lokomotivy.

Hlavní část sbírky železničních vozidel vznikla v 70. a 80. letech 20. století, zejména v souvislosti s ukončením parního provozu na drahách ČSD v roce 1980.
Od přelomu 60. a 70. let se v přírůstcích muzea odrazila činnost Skupiny pro studium a dokumentaci dějin železnice při NTM, jejíž zásluhou přibylo do sbírky několik vzácných vozidel,  například salonní vozy následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este a barona Rothschilda.
Pro uložení vozidel mělo muzeum vždycky omezené podmínky. V roce 1971 byla postavena hala na vlečce v Čelákovicích, která se však rychle zaplnila. Proto po roce 1990 přistoupilo NTM k dlouhodobým zápůjčkám vozidel a  dalších předmětů provozovatelům jak ze strany bývalých ČSD, později ČD, tak některých soukromých subjektů.
Na konci roku 2000 vzniklo z oddělení historie dopravy samostatné Železniční muzeum NTM. Jeho cílem je vybudování vlastní expozice dějin železniční dopravy a příbuzných oborů v prostorách bývalého depa na Masarykově nádraží v Praze. Od roku 2006 slouží jako depozitární prostory bývalé lokomotivní depo v Chomutově.

 

Ctibor Čejpa, foto autor