Kultura21.cz

Na území České republiky bylo značné množství úzkokolejných drah jak veřejných tak zejména průmyslových neveřejných. Je škoda, že do dnešních dnů se jich zachovalo v původním stavu jen velmi málo.

Jde například o dráhy Třemešná - Osoblaha a Jindřichův Hradec - Obrataň a Jindřichův Hradec - Nová Bystřice.

Z průmyslových drah většího rozsahu se zachovala Mladějovská důlní železnice. Současně také vznikají působením mnoha železničních úzkolejných nadšenců úplně nové nostalgické dráhy, případně se některé zaniklé tratě obnovují například Muzeum železnic Kolín - Kolínská řepařská dráha.

Úzkorozchodná dráha neboli úzkokolejná dráha (zkráceně úzkokolejka) je kolejová dráha s rozchodem menším než je normálních 1435 mm. Menší rozchod kolejnic umožňuje vést trať ostřejšími oblouky.

Úzkorozchodné dráhy byly v minulosti stavěny všude tam, kde bylo třeba přepravovat větší množství těžkých nákladů, ale stavba železnice s normálním rozchodem by byla příliš nákladná. Mnohé úzkorozchodné dráhy dodnes slouží v areálech několika průmyslových závodů a dolů.

Neodborně je někdy za synonymum úzkorozchodné dráhy považován termín malodráha (německy Kleinbahn).

Rozvoj výstavby úzkorozchodných tratí v Česku souvisel zejména s rozvojem průmyslu v druhé polovině 19. století a s větší potřebou přepravovat materiál, či surovinu při zvýšené výrobě i poptávce.

Úzkorozchodné dráhy byly stavěny o rozchodech 500–1000 mm. Ty nejmenší vznikaly v důlních dílech, v průmyslových podnicích, nebo v zemědělství, kde sloužily sezónně k přepravě plodin. Mimoto existovaly drážky lesní, určené ke svozu dřeva.

Dalším využitím úzkorozchodných tratí byly velké stavby; například při stavbě přehrad na Vltavě se používaly úzkorozchodné železnice ještě v 50. letech minulého století.

Některé z těchto železnic slouží dodnes; většina z nich však zanikla díky rozvoji nákladní automobilové dopravy.

Postupně docházelo v této oblasti ke sjednocení rozchodu na 900 mm; některé tratě byly dokonce elektrifikovány.

První drážky využívaly pro pohon vozíků nebo vagonů lidské práce nebo práce zvířat; později, došlo k využití parních lokomotiv.

Většinou sloužily tyto dráhy k přepravě materiálu. Výhodou úzkorozchodných tratí byly jednak jejich podstatně menší stavební náklady a možnost stavby v členitém terénu, kde by stavba normálně rozchodné železnice byla velmi obtížná a nákladná. Tak vznikaly například lesní železnice, určené i pro přepravu osob i materiálu; mnohé z nich v běžném provozu dodnes

V Česku je v současnosti provozována pravidelná veřejná osobní doprava na úzkorozchodných tratích; v jižních Čechách je to trať Obrataň – Jindřichův Hradec a na ni navazující trať Jindřichův Hradec – Nová Bystřice. Tratě zakoupila společnost Jindřichohradecké místní dráhy, která zde v roce 1997 obnovila pravidelnou dopravu, kterou provozuje dodnes. Ve Slezsku provozují České dráhy dopravu na úzkorozchodné trati Třemešná ve Slezsku – Osoblaha, výletní vlaky provozují Slezské zemské dráhy.

Saská úzkorozchodná trať Fichtelbergbahn ve své horní části několik kilometrů prakticky kopíruje státní hranici s ČR.

Také na Slovensku byla postavena přibližně stovka úzkorozchodných železnic. Známá je například Tatranská elektrická železnice Poprad - Starý Smokovec - Tatranská Lomnica, Starý Smokovec - Štrbské Pleso a ozubnicová železnica Štrbské Pleso – Štrba.

Kde se na nich můžeme svézt

V Česku je hned několik úzkokolejek, které nabízejí dopravu cestujících. Je to například 4,5 kolometru dlouhá trať Kolín – Sendražice, dvoukilometrová úzkokolejka Solvayovy lomy v Českém krasu, více než 20 kilometrů dlouhá úzkokolejná trať Třemešná – Osoblaha, téměř 80 kilometrů dlouhá trať Nová Bystřice, Jindřichův Hradec, Obrataň, nebo jedenáctikilometrová Mladějovská průmyslová dráha.

Zajímavé úzkokolejky provozují i naši sousedé na Slovensku, v Rakousku, v Německu, nebo v Polsku.

Ctibor Čejpa, ilustrační foto autor