Filmové plakáty v průběhu věků

Filmové plakáty v průběhu věků

ImagePrvní filmoví diváci se zrodili na sklonku 19. století - a již tehdy je na projekce kraťoučkých, tehdy ještě samozřejmě němých filmečků lákaly sytě barevné plakáty, které slibovaly úžasný zážitek. A plakáty, ať již se týkají jednotlivých filmů nebo biografů, přetrvávají vlastně podnes, vycházejí jako velkoformátové plachty různých tvarů i velikostí určené k vylepení i jako propagační materiály v novinách a časopisech. Vypravme se na stručnou obhlídku jejich vývoje.


První půlstoletí dějin filmu téměř výhradně převažovalo užívání černobílého materiálu (například u nás vznikly první dlouhé barevné filmy až v roce 1947 - Špalíček a Jan Roháč z Dubé), a možná i proto plakáty hýřily sytě barevnými malbami. Zprvu převažovala litografická technika nad knihtiskem, teprve později se prosadil ofset. Snad měly takto vyvedené plakáty naznačit, že přesně takhle by vyhlížely i ony černobílé filmy, kdyby se natočily barevně. Není ovšem jisté, zda to návštěvnost nějak ovlivňovalo.

Už v meziválečném období, tedy ve 20. a 30. letech, dochází k určitému rozvrstvení výtvarného i námětového pojetí plakátů. Některé figurální malby připomínají kýčovité obrázky na obálkách podřadného čtiva, dojemných melodramat i senzačních historek. Není se čemu divit, když právě toto čtivo často posloužilo filmařům jako odrazový můstek. S nárůstem obliby prvních filmových hvězd se v centru pozornosti ocitaly právě ony - a poskytovaly první představu, jak vyhlížejí v propagovaném filmu. Jen pozvolna se projevuje vliv moderních uměleckých směrů, třeba konstruktivismu, a z toho plynoucí výtvarná stylizace: stačí si připomenout třeba Zelenkovy plakáty na filmy s Voskovcem a Werichem nebo práci se siluetou, jak ji prozrazuje plakát k Machatého filmu Ekstase.

Popisná funkce filmového plakátu dlouho přetrvává, v 50. letech navíc podepřena zvýrazněnou ideologickou funkcí - filmový plakát má tehdy nejen vábit, ale především přesvědčovat, často dominuje rudá barva pozadí. Převažují zjednodušeně a jakoby v hrubých tazích namalované obličeje optimisticky se usmívajících postav, stále se nedůvěřuje fotografii coby výchozímu podkladu. Jen pozvolna se prosazují jiné přístupy, třeba krajně zjednodušená figurální kresba, skládání geometrických plošek nebo koláž, pracuje se s různými typy písma. Cíl je jasný: na první pohled zaujmout a probudit zvědavost.

Image

V 60. letech se prosazuje výrazně autorská tvorba: někteří výtvarníci (například Karel Teissig, Milan Grygar nebo Josef Vyleťal) dospívají ke svébytnému projevu, kdy jejich pojetí plakátu už nemá téměř nic společného se zaměřením filmu. Tyto plakáty již navozují jakési autonomní představy, často nezávisle na filmovém díle, k němuž se vztahují. Jen pohleďme na Vyleťalův plakát k Felliniho Amarcordu. A ojediněle se dostaví i mezinárodní věhlas, připomenu aspoň jeden z nejpověstnějších plakátů k Bressonovu filmu Něžná. Olga Vyleťalová-Poláčková na tmavé pozadí zavěsila hlavu cele ponořenou do vlasů okroužených náhrdelníkem, z nichž vyčnívá jedině ucho. Každopádně výtvarná nápaditost filmových plakátů této doby přetrvává ještě do 70. let

Image

Po pádu komunistického režimu však nadchází útlum: k zahraničním filmům přebírají distributoři i zahraniční plakáty, jen opatřené (někdy) českými nápisy. Takže domácím výtvarníkům zbývá toliko produkce tuzemská. Plakáty se vyznačují velkým rozptylem grafického řešení, těžko bychom hledali nějaké sjednocující prvky - pokud za ně nepovažujeme odklon od ryze autorských vizí a návrat k těsnějšímu souznění s propagovaným filmem. Málokdy ovšem nalezneme výtvarný počin, který by se trvaleji vryl do paměti...

Image

Filmové plakáty však neodezněly spolu s filmem, který propagovaly, vycházejí publikace, které se jimi podrobně věnují, a Filmexport začal dokonce nabízet reprinty plakátů ve zmenšené velikosti zhruba formátu A1, mezi prvními například na pohádku Byl jednou jeden král nebo komedii Falešná kočička. Druhý život plakátů může určitě potěšit, poskytnou představu o někdejších konvencích. Dovtípíme se, čím kdysi fascinovaly, i kdyby film samotný dávno upadl v zapomnění.

Image

Zdroj foto:
www.filmexport.cz

 

Přihlášení



Soutěže

HONZA HOMOLA HRAJE V BARVÁCH NA STO LET STAROU KYTARU

Honza Homola z Wohnoutů pokračuje ve své sólové tvorbě, kdy v minulosti vydal již dvě alba. Od roku 2012, kdy vyšlo CD Čarovánky, nechal sólovou tvorbu spát a pustil se do malování obrazů. V době lock downu, kdy Wohnouti nekoncertovali, se začal učit hrát na housle. A když se vše pospojovalo, vznikla z toho nová píseň, ke které přizval jako hosta Terezii Kovalovou.

I ve Finsku může být vyhlášené letovisko

Palm Beach Finland je název další knihy finského spisovatele Anttiho Tuomainena, která vyšla v nakladatelství Kniha Zlín.
Kniha Zlín (Albatros Media)

Rozhovor

Originální kapela The Yellow Socks tvoří vlastní songy ve stylu 50. let

The Yellow SocksMilan Cyrus hraje nestárnoucí hity. Nezajímá ho moderní hudba, ale evergreeny. Se svou kapelou The Yellow Socks tvoří vlastní songy ve stylu 50. let a vystupují v kostýmech, které evokují tehdejší dobu. Co na sebe te...

Hledat

Videorecenze knih

Příhody telátka potěší malé poplety i rodiče

Ve vydavatelství Radioservis vyšla audiokniha Příhody telátka poplety určená pro malé děti, ale určitě pobaví a potěší i dospělé.
Radiotéka

Anketa

Myslíte si, že současná kultura upadá?
 

Čtěte také...

SPIRIT OF 45: MÁ SMYSL VRACET SE K IDEÁLŮM ROKU PĚTAČTYŘICÁTÉHO?

spirit perexKen Loach (1936) patří mezo režiséry levicového zaměření, jenž vytrvale mapuje odvrácenou tvář anglické společnosti. Vytrvale se vracel k sociálním problémům, kterými jeho chudí hrdinové trpí, zvláště když se snaží prosadit nárok ...


Literatura

O nelidskosti businessu

Vyhoda spokojenosti 200Shawn Achor je populárním psychologem a také autorem knihy s názvem Výhoda spokojenosti, kterou u nás  vydalo nakladatelství ANAG. Achor se dlouhodobě zabývá využitím a podporou lidského po...

Divadlo

Dlouhý potlesk pro Annu Kareninu v Divadle Kampa

AK-27-X2 perexKlasické pojetí, minimalistická forma, skvělé herecké výkony, jednoduché kostýmy, které vás přenesou do 19. století. Takové je představení Anna Karenina v pražském Divadle Kampa (Nosticova 2a), nacházejícím se – poměrně symbolicky – poblíž c...

Film

Filmový ráj otevře své brány již po třicáté osmé

altO tom, že občas se může vyskytnout peklo na zemi, netřeba pochybovat. Zda je však na zemi ráj, nad tím by se musel nejeden zamyslet. Skalní filmový fanoušek to však rozhodně nebude, neboť ten o jednom filmovém ráji ví. Pravda, otvírá své brány jen na pár dní...