Kultura21.cz

Nakladatelství Academia vydalo několik publikací, které se zabývají druhou světovou válkou, srovnávají represivní systémy nacistický i komunistický, všímají si rozmachu fašistického hnutí na českém území v meziválečném i válečném období. Je to docela zvláštní: zatímco vlastenčící fašismus italského typu se u nás upevňoval od počátku 20. let, zaměřen ostře protiněmecky, nacistické hnutí se v předválečném období u nás neuchytilo - samozřejmě s výjimkou Sudet, kde tamní Němci podlehli Hitlerovým demagogickým tvrzením.

Kniha Iva Pejčocha Fašismus v českých zemích 1922-1945 seznamuje s činností nejrůznějších hnutí a seskupení, často v pravdě obskurních, která se v meziválečném i válečném období hlásila k fašismu italského ražení. Prošla přitom zajímavým vývojem: vždy je ovládalo zuřivé národovectví a antisemitismus, za svého úhlavního nepřítele považovala komunisty (potažmo "židobolševický" režim v Rusku), ale zprvu se vymezovala ostře protiněmecky.

Avšak po německé okupaci se čeští fašisté okázale přiklonili k nacistům, kteří přitom jejich mocichtivé aktivity nijak nevítali, protože narušovaly jejich centrálně prosazované plány. Nalezneme i podivuhodné, byť jakkoli ojedinělé názorové přemety, třeba od komunismu k nacismu. Naopak někteří fašisté své protiněmecké postoje nezměnili a paradoxně se ocitli v odbojovém hnutí nebo skončili v koncentráku.

Pejčoch podrobně probírá nejen vlivná seskupení, ať již to byla Vlajka (na přiloženém snímku vidíme její vlajku), Národní obec fašistická i s jejími groteskními pokusy o státní převrat nebo za okupace zvlášť nebezpečné Kuratorium pro výchovu mládeže, ale také obskurní straničky nejrůznějších podnikavců. Připomenu aspoň (jiho)moravské "národopisné" spolky, snící o připojení ke Slovensku a prosazující jako uniformu tamní kroj!

Cenná jsou dobová prohlášení a manifesty, v některých případech přetištěné v úplném znění. Ačkoli autor čtenáře seznámí s dochovanými (i soudními) písemnostmi, bohužel zcela pomíjí další prameny, třeba filmové. Lze proto jen litovat, že ke knize nebylo přibaleno DVD s filmovými dokumenty, které například zmíněné Kuratorium (a nejen ono) produkovalo - konkrétní ukázka manipulativní propagandy by určitě poskytla názornější představu o činnosti a snahách kolaborujících sil.

Zatímco Pejčochova kniha přináší heslovitě uspořádané údaje o jednotlivých fašistických organizacích (celkem jich je pětačtyřicet) a další ambice nemá, sborník statí Za obzor totalitarismu je věnován srovnání dvou navzájem si podobných, ale přitom nesmiřitelných politických systémů - komunismu a nacismu, zejména pak jejich vzájemného soužití, které i v případě dočasného sblížení zůstávalo, zvláště z německé strany, veskrze nepřátelské.

Autoři jednotlivých studií se přitom zaměřují na období, kdy v obou režimech vrcholily nejrepresivnější etapy, čímž vzniká jistý nepoměr. U nacismu se jedná o celé období Hitlerova dvanáctiletého vládnutí (1933-1945), završeného válečným rozvratem, zatímco Stalinův Sovětský svaz, naopak patřící mezi vítěze v druhé světové válce, tuto hranici přesahuje jak do minulosti, tak do budoucnosti.

Přesvědčivě dokládají, že Hitler vnímal zničení "židobolševického" Ruska jako svou státnickou prioritu, od níž nikdy neustoupil. Bezohledně vedený vpád do Ruska, soustředěný na vyhlazovací vraždění, podnítil stejně bezohlednou obranu a poté i protiútok, jehož zásady bylo možné shrnout do jediného hesla - dobrý Němec je jen mrtvý Němec. Cenné jsou zejména postřehy o mechanismu, kdy společnost povstala ke společné obraně vlasti (viz pověstné plakáty s majestátně se tyčící ženskou postavou coby zosobněním Vlasti, jak dokládá připojený obrázek), ať měla k bolševickému zřízení jakýkoli vztah. Záhy totiž zjistila, že Hitlerovým cílem není svržení režimu, ale naprosté vyvrácení a likvidace ruského státu jako takového.

Studie se rovněž věnují klasifikaci vnitřního nepřítele, jak si jej nacismus i komunismus definovali, a dospívá ke zjištění závažných rozdílů. Ačkoli vyhlazovací dopad byl u obou režimů nesporný, židovská populace byla pro nacisty jakýmsi údělným protivníkem, kterého bylo zapotřebí sprovodit ze světa (ve finální fázi řešení židovské otázky), třídního nepřítele mohli bolševici - aspoň teoreticky - převychovat. "Nový člověk" u nacistů mohl být výhradně arijského původu, zatímco k upřímnému a bezvýhradnému přijetí bolševismu se mohl dopracovat vlastně kdokoli, nebránily tomu žádné rasové a koneckonců ani třídní překážky.

Příspěvky v přehledně uspořádané publikaci jsou rozděleny do několika oddílů: první se věnuje mechanismu vládnutí, druhý postihuje mechanismus násilí, třetí popisuje socializaci, ať již ve smyslu sociálního inženýrství, podoby každodennosti a všedního života nebo utváření vysněného nového člověka, který by ideálně zosobňoval a naplňoval ten či onen režim. Na příkladu Sovětského svazu je třeba ukázáno, že i dobu velkého teroru v druhé půli 30. let by všední člověk, který by nepatřil mezi ohrožené skupiny (například mezi rolníky, příslušníky poražených vrstev nebo vedoucí pracovníky na jakékoli úrovni a v jakékoli oblasti včetně stranické hierarchie) mohl přežít bez větších otřesů.

Asi nejsilněji mě zaujal čtvrtý oddíl, zahrnující dvě podnětné úvahy - jednak o válečném střetnutí, sledujícím bezpodmínečné zničení protivníka všemi prostředky a za každou cenu, jednak o vzájemném prolínání a vnímání obou systémů, o vytváření literárních i vizuálních obrazů "toho druhého". Je jen škoda, že právě filmové zpodobnění (téma nacismu a němectví vůbec v ruské kinematografii, téma Ruska a bolševismu v německých filmech), které lze považovat za ikonograficky názorné, je odsunuto na okraj, není mu věnována přiměřená pozornost, jakou by si zasloužilo.

Každou studii provází rozsáhlý poznámkový aparát, dokládající podrobnou obeznámenost s anglicky i německy psanou literaturou, místy i ruskou. Autoři znají dosavadní i dílčí průzkumy a dokáží je zužitkovat k podepření či odůvodnění vlastního postoje. Cenná je snaha udržet nepředpojatost náhledu a snaha nezjednodušovat složité, často i protikladné dění. Kniha, která shrnuje nejnovější poznatky, protože v anglickém originálu vyšla před pouhými třemi léty, si uchovává vysokou odbornou úroveň, je však psána čtivě a srozumitelně - jistě i zásluhou vše pečlivě ověřujícího překladu do češtiny, kupříkladu v odkazech na použitou (zahraniční) literaturu nalezneme i upozornění na případné české vydání.

Fašismus v českých zemích 1922-1945
Autor: Ivo Pejčoch
Vydalo Nakladatelství Academia, 2011, 507 stran
Hodnocení: 70%

 
Za obzor totalitarismu
Autor: Michael Geyer, Sheila Fitzpatricková (eds.)
Překlad: Jan Mervart, Jakub Rákosník.
Vydalo Nakladatelství Academia, 2012, 686 stran
Hodnocení: 90%

Zdroj foto: Nakladatelství Academia, www.sudetsti-nemci.cz, www.sovietposters.com