Polednice a dnešní doba

Pondělí, 07 Březen 2016 06:02 Jan Jaroš

poled200 Jak mohla vzniknout děsuplná pověst o zalknutých dětech, jak ji působivě zpracoval Karel Jaromír Erben v Kytici? V jejím filmovém ztvárnění, pořízeném před patnácti léty F.A.Brabcem, si onu pod plachetkou osobu, o berličce a s hnáty křivými, zahrál Bolek Polívka. Nyní se touto baladou inspiroval debutující Jiří Sádek, jenž svou verzi POLEDNICE - scénář k ní napsal Michal Samir - ovšem zasadil do současnosti.

Zachycuje, jak se ovdovělá žena, přišedší z města a provázená malou dcerkou, usazuje v domku dosti odlehlém od vesnice, který si plánovala pořídit ještě se svým manželem. Zažívá rozličná jednání svých sousedů, jednou vlezlých a dotěrných, jindy ochotných pomoci, zatímco sama se musí vyrovnávat s vesnickou mentalitou, se zvyklostmi, s konfliktními situacemi, třeba s pomatenou ženou, jež tvrdí, že dítě ji kdysi dávno udusila právě Polednice.

Sádek natočil svého druhu minimalistický film, obsazený minimem postav a opřený o vizuálně působivou krajinomalbu vesnické lokality během slunečného léta - kameraman Alexander Šurkala v tomto ohledu uspěl, ať již se noří do pohledu z výše lidských očí nebo naopak stoupá do nadhledu, ať již se prodírá dorávajícím obilím nebo krouží v potemnělých místnostech hrdinčina nového obydlí. Výtvarná vytříbenost obrazu je nepochybná.

poled2

Nicméně rozměr zničujících vysokých teplot a současně dopad sucha se navodit nedaří, pokusy povznést vyschlý vodovodní kohoutek nebo omývání jemným pískem k významové symbolice jsou málo průkazné, ve své chtěnosti se míjejí účinkem. Tvůrci nedokáží zpřítomnit zpocenou vyčerpanost šířící se v důsledku dusivého vedra, které vede až k zalknutí, které společně s hrozivými zvěstmi může vést až k přeludům, k halucinacím, k jednání zbavenému rozumové korekce.

Herecky je snímek zajisté zvládnutý, rázovití vesničané jsou zvládnuti s potřebnou mírou uvěřitelnosti, věříme Anně Geislerové její stále bezradnější hrdinku, děsící se věcí příštích, sugestivní je Daniela Kolářová v roli pomatené ženy, jež se vnucuje do její blízkosti, šíříc poplašná slova, až psychicky se hroutící matka začne slyšet onu zlověstnou Erbenovu průpovídku "Dej sem dítě".

Chápu, že autoři hodlali postihnout narůstající psychózu u hlavní hrdinky, avšak některé okamžiky tuto snahu zbytečně potápějí - vnáší totiž další motivy, které vnímám jako dosti vyumělkované. Mám především na mysli významově vyprázdněnou informaci o manželově úmrtí, které žena bez bližšího objasnění, zato až úzkostně tají před dcerou, jejíž přítomnost rovněž není domyšlena. Dívenka (Karolína Lipowská) totiž od prvotní vzpurnosti rychle spěje jakési odevzdané apatii, a tudíž se vytrácí jako dramaticky důležitá figura, stává se pouhým matčiným přívažkem.

Přes veškeré výhrady však musím uznat, že závěrečná sekvence, kdy postupně zabedňuje dům, kdy v hrůze, tisknouc děcko k sobě, prchá před nebezpečím, které nabývá tvář jí samé, patří mezi zdařilé výjevy, expresivně sestříhané a bez nadsázky děsuplné.

poled3

Polednici zazlívám tak trochu jistou doslovnost, názorné dovysvětlování, zatímco nejzdařilejší díla, která v obdobném interpretačním klíči zpracovávala obdobnou děsuplnou látku, nastolovala otázku, zda to, co sledujeme, reálně existuje, nebo zda je to výplodem choré mysli, případně kolektivní hysterie. Tak byl už před půlstoletím pojednán slavný Polanského horor Rosemary má děťátko nebo nejnověji Čarodějnice, rovněž nachystaná do českých kin.

Polednice
Česká republika, 2016. 90 minut
Režie: Jiří Sádek
Scénář: Michal Samir
Kamera: Alexander Šurkala
Hudba: Ben Corrigan
Hrají: Aňa Geislerová, Karolina Lipowská, Daniela Kolářová, Zdeněk Mucha, Jiří Štrébl, Marie Ludvíková, Tomáš Bambušek
Premiéra: 3. března 2016
Distributor: Falcon