Rozloučení s pohádkou O perníkové chaloupce se nadmíru povedlo

Rozloučení s pohádkou O perníkové chaloupce se nadmíru povedlo

Tisk

pernikova chaloupka200Neděle 17. února 2013 se nesla ve zlínském Městském divadle v duchu loučení. Dětští diváci a jejich rodiče měli možnost naposledy vidět oblíbenou pohádku O perníkové chaloupce aneb Jenom jako. Jeníček a Mařenka naposledy ochutnali sladký perník z chaloupky, nechali se lapit ježibabou a zavřít do chlívku, následně prohnat po lese ježidědkem a nakonec se šťastně shledali se svým tatínkem.

 

Pouť je místo, kde to voní, cinká, břinká, hraje a kde se především setkávají lidé. Děti pobíhají od kolotoče ke stánku s perníkem, od stánku s perníkem ke stánku s hračkami, od stánků do strašidelného zámku. To vše dokresluje vyvolávání a překřikování prodavačů. V neposlední řadě je pouť místem, kde se během setkání vymyslí a “upeče” spousta zajímavých věcí. A na co jiného si může člověk vzpomenout u stánku s perníkem, než na pohádku o perníkové chaloupce. A co jiného může následovat, když se sejdou muži a žena činu? Prostě si pohádku o perníkové chaloupce, o zatoulaných a později málem upečených dětech, o podlém páru – ježibabě a ježidědkovi – zahrají. 

pernikova chaloupka1

Klasické pohádky v sobě skrývají nebezpečí, že dramaturgové a herci nenajdou nic, co by se dalo obměnit, vypíchnout nebo naopak upozadit, nepřijdou s nápadem jak pohádku tak nějak zoriginálnět. Dramaturgyni zlínského divadla Janě Kafkové se to povedlo vskutku nápaditě. “Jenom jako” mimo jiné zmírňuje drastické momenty pohádky, kdy jsou děti zavřeny do chlívku k vepříkovi a následně se rozběhnou přípravy na upečení dětí. Další, mně sympatický rozměr pohádce dodaly žensky emancipační prvky, které se projevovaly ve vztahu ježibaby a ježidědka. Ač vzhledově nebyl ježidědek nijak děsivý a odpudivý, sympaťák to také nebyl. Skutečnost, že je pod pantoflem, z něj mohla udělat politováníhodného muže, který chvílemi trpí pod nadvládou své přísné partnerky, feministky by nad těmito scénami bezpochyby zajásaly.

Kulisy a kostýmy nepostrádaly jednoduchost, všeříkající výstižnost a současně pestrost, která oku dětského diváka lahodí a je pro něj srozumitelná. Stejně jako jsou srozumitelné kulisy, tak asi neměli dětští diváci problém porozumět dialogům, ve kterých se řešily “běžné dětské starosti”, třeba jestli bude doma výprask nebo ne.

pernikova chaloupka2

Dětskému divákovi musel být sympatický především Jeníček, a to díky hereckému výkonu Marka Příkazkého. Jeho trošku otrávené “no co asi dělám” děti velmi důvěrně znají, jistě je musel hřát u srdíčka pocit, že nejen ony, ale i pohádkový Jeníček je neustále komandován a zahrnován pokyny. Prostě dokonalé přiblížení pohádkové postavy reálnému dítěti. Z tohoto úhlu pohledu se nesmí opomínat ani na roli Mařenky, jejíž představitelka Markéta Kalužíková věrohodně ztvárnila tak trošičku “prudící ségru, která furt něco chce, furt s něčím otravuje”. Zdeněk Julina v roli ježibaby a Ivan Řehák v roli ježidědka popustili uzdu své krvelačnosti a krutosti přiměřeně, tudíž se nekonaly zběsilé úprky vyděšených dětí. Nebo spíš dokázali výše zmínění herci tyto svoje negativní stránky upozadit za “běžné lidské slabosti a nedokonalosti”, čímž si vysloužili punc sousedů, kterých se sice skoro všichni bojí, ale ve finále to s nimi není tak hrozné.

Písnička v dětském divadelním představení, toť zaručený recept na úspěch. V pohádce O perníkové chaloupce se zpívalo a tančilo hodně, což se setkalo s úspěchem obecenstva. Texty písní se vyznačovaly chytlavostí, melodie sváděla k tleskání a nepochybuji, že se dětští diváci vlnili či kývali do rytmu.

pernikova chaloupka3

Při vyslovení slova naposledy pociťuji zpravidla negativní pocity, ať už se jedná o cokoli. V případě pohádky O perníkové chaloupce v podání herců zlínského Městského divadla překročil negativní pocit z kategorie mírně do kategorie silně. Těžko se loučí s něčím povedeným, s něčím, co přináší radost a co pobaví. Nezbývá než doufat, že se po nějakém čase rozhodnou v Městském divadle pohádku O perníkové chaloupce znovu zavést do programu a najdou někoho, kdo bude mít silný dech ke sfouknutí nánosů prachu z kostýmů a kulis. A proč? Protože “je to príma zahrát si… Na co? Na koho?... Ale jenom jako”.

Název představení: O perníkové chaloupce aneb Jenom jako
Žánr: pohádka
Uvádí: Městské divadlo Zlín
Režie: Vlastimil Peška
Hrají: Otec (a další postavy): Milan Hloušek
Mařenka (a další postavy): Markéta Kalužíková
Jeníček (a další postavy): Marek Příkazký
Ježibaba (a další postavy): Zdeněk Julina
Ježidědek (a další postavy): Ivan Řehák

Premiéra: 11. 12. 2011
Hodnocení: 88 %

Zdroj foto: Městské divadlo Zlín


 

Přihlášení



Banner

Vznešená vyrovnanost hvězdné kariéry Dagmar Peckové pokračuje i po 43 sezónách

Vypadá to, jako by dosáhla met, přetěžko posunutelných dál. Ve svém žánru si udržovala několik desítek let pozici, u níž jsme nikdy zcela jasně neodhadli, není-li právě tou první – podle čeho se určuje nejtalentovanější a nejúspěšnější česká pěvkyně v zahraničí. Přitom vznešená vyrovnanost umělecké úrovně Dagmar Pecková pokračuje i v době, kdy „sestoupila“ z mezinárodních jevišť a pódií, ale přitom je stále hvězdou.

Otřesné svědectví o morálce dnešní doby

Možná vám to bude znít nadneseně, ale takový dojem ve mně zanechalo čtení knížky „Férová práce“ Kim Scottové. Sice píše o Americe, nemyslím si však, že u nás to bude o mnoho lepší. Nevím, jak je to v Česku s platy, zda je mzda mužů tolik odlišná od mzdy žen jako tam, avšak sexuální morálka, podle zjištění poslední doby (případy Feri, Cimický nebo šetření na vysokých školách), je přinejmenším stejná.


Jan Melvil Publishing
Banner

Hledat

Rozhovor

Moje profesní dráha? To je velice pestrý způsob života se všemi pro a proti, říká Tomáš Netopil

tomas netopil 200Šest hudebních večerů slibuje letošní ročník hudebního festivalu Hudba v zahradách a zámku Kroměříž 2015. Zahajovacím koncertem bude 21. června uvedení slavné kantáty Carla Orffa Carmina Burana v provedení Filharmonie Bohuslava Martin...

Videorecenze knih

Anketa

Červen, Mezinárodní den dětí, Světový den hudby. Co pro vás hudba znamená, vnímáte ji od dětství?
 
Banner

Co se stane, když naše vnitřní dítě mrzne?

Mít nějaký životní plán. To je to, co starší generace očekává od svých potomků. Jasnou vizi, do detailů promyšlenou cestu, po které by šli. Potomkové však nic takového nemají. Ano, vědí, co nechtějí, ale není jim jasné, jak by vlastně se svým životem měli naložit. Důležité je ale pro ně pořádně se vůči rodičům vymezit. Tyto rozdíly v očekávání pak způsobují střet generací, ve kterém není ani vítězů, ani poražených. A někde v tom všem zmatku mrzne naše vnitřní dítě…


divadlodisk.cz

Čtěte také...

Vinohradská inscenace Já třeba zabít Sekala se podobá šílené realitě dnešního světa

sekal 200Velké téma, které vymyslel špičkový scenárista a které se dočkalo adekvátní divadelní adaptace na velkém jevišti, se odehrává ve skvělé režii Pavla Kheka. Tak hodnotím jednu z posledních inscenací Je třeba zabít Sekala v Divadle na Vinohradech. Syrové ...


Literatura

P. S. Miluji tě po francouzsku

lide 200Když se vám život během jedné minuty tragicky změní navždy. Jak na to reagovat? Hrdinka našeho příběhu se uzavře do sebe a rozhodně nečte, jak by napovídal název knihy Šťastní lidé čtou a pijou kávu. I když kávy vypije hektolitry a vykouří stovky cigar...

Divadlo

Malované na skle: Jánošík po brněnsku

malovane na skle divadlo radostJuraj Jánošík je pro někoho národním hrdinou, který bohatým bral a chudým dával, někdo ho považuje pouze za zbojníka, který loupil, aby se sám obohatil. V brněnském divadle Radost můžete zhlédnout h...

Film

RECENZE: Osamělý jezdec

200 jezdecOd tvůrců, kteří nám přinesli Piráty z Karibiku, jsme se letos dočkali nového díla. Opět se zmalovaným Johnym Deppem, ale tentokrát na divokém západě. Osamělý jezdec sice pozbyl milostného příběhu a akce, ale na groteskní scénky režisér Gore V...