Kultura21.cz

Pátek třináctého některé lidi děsí. Jiné inspiruje. Zvolit takovou kombinaci data a dne v týdnu pro uvedení divadelního kusu může tak znít jako nehorázný risk, stejně jako sázka na jistotu. Prostě záleží na úhlu pohledu. Která varianta to byla tentokrát?

Uplynulo čtyřicet dní a já se zase vrátil do prostor malého plzeňského divadla s názvem Dialog. Dokonce i důvod mé nové návštěvy byl podobný tomu minulému – inscenace v režii divadelní skupiny DIV. V květnu jsme se spolu zastavili u premiéry nové autorské hry DIVu Skleněný blud. Dnes se podíváme na další kus v repertoáru této pozoruhodné divadelní skupiny, jejíž členové se rekrutují jak z Plzně, tak z naší metropole. Platónova busta si svou premiéru v plzeňských kulisách odbyla osmadvacátého února letošního roku. První reprízu pak spatřili pražští diváci o měsíc později. V pátek 13. června 2025 se konečně tento příběh vrátil zpátky do Plzně.

Za vznikem a uvedením divadelního projektu s pozoruhodným názvem Platónova busta stojí Lukáš Ulovec Vydra, jeden ze zakládajících členů DIVu. Na rozdíl o autorky Skleněného bludu Hanky Rothové, která si ve svém vlastním kusu i zahrála, zůstal Lukáš zrakům diváků ukryt v hledišti. Svůj autorský vklad ale posílil i pozicí režiséra, který kromě Hany Rothové v roli anonymní policistky, asistentky a agentky vedl i zbylé tři herce. Roli pracovníka BIS Marka si zahrál nám již z minula známý Pavel Šindelář. Postavu štváče a dezinformátora Trolla ztvárnil Dominik Švejda. A to nejlepší nakonec: hlavní postavu Janu ztvárnila Emma Ulovcová. Pozorní čtenáři si jistě již všimli shody jmen, že? Tak si tak říkám, jaké to je režírovat vlastní ženu? Případně, jaké to je, být režírován vlastním manželem? Schválně, jak byste to vnímali vy?

Když jsem se pro návštěvu Platónovy busty rozhodoval, zaujalo mě hlavně její ústřední téma. Problematikou ochrany měkkých cílů se zabývám více než čtyři desetiletí, tak jsem byl velice zvědav, jak ji autor scénáře i herci uchopí. Navzdory svému nevinně znějícímu názvu se hra pouští do hlubokých vod velice závažných témat. Množné číslo je zde plně na místě. Neskrývaná inspirace tragickými událostmi, jež se před rokem a půl odehrály na akademické půdě, vede ve hře ke zcela jiným otázkám, než jaké jsme až dosud z médií slýchali. Shrnu-li je do stručného výtahu, pak by je souhrnně vystihlo motto hry: Co by bylo, kdyby… V našem příběhu se totiž najde odvážná dívka, která útočníka eliminuje. Nezachrání sice ty, kdo už se s ním ke své smůle potkali, ale možná zabrání dalším ztrátám na životech. Překvapivě ji ale nečeká nebetyčná sláva. Místo toho sedí ve vyšetřovací místnosti. Vykonat hrdinský čin s sebou totiž přináší překvapivé průvodní jevy. Jedním z nich je zcela jistě Dominikem Švejdou věrně ztvárněná postava dezinformátora, jenž šíří paniku, rozdmýchává nenávist a využívá lidské touhy po senzacích a laciných konspiračních teoriích. Kromě pomocného tématu LGBT komunity je zcela jistě na místě i závěrečné zamyšlení nad tím, do jaké míry lze realitu ohnout díky disfunkčnímu právnímu systému.

Divadelní spolek DIV sdružuje nadšence různých profesí. Co mají ale všichni společné, je jejich nadšení a oddanost tomu, čím se zabývají. Což v praxi znamená oživení divadelní scény nejen zábavnými kusy, ale i těmi k zamyšlení. Zároveň z každého protagonisty čiší oddanost roli, včetně schopnosti ponořit se do postavy, jako by byla hercovou přirozeností. Není tomu jinak ani v případě Platónovy busty. Schopnost představitelky hlavní role Emmy Ulovcové přecházet plynule z pozice vystrašené dívky do držitelky plamenného meče je fascinující a hodná profesionální scény. Pavel Šindelář jako starostlivý agent potvrzuje, že prkna pro něj opravdu znamenají svět. O výkonu Dominika Švejdy coby zákeřného štváče jsem se již zmínil – a věřte, že nenávidět ho v jeho roli nestojí sebemenší námahu. A konečně bezejmenná asistentka v podání Hany Rothové vůbec nepůsobí tak nenápadně, jak by se z popisu postavy mohlo zdát. Hanka jasně dokazuje, že není malých rolí…

S výjimkou závěrečného obrazu se celé představení odehrává v jednoduchých kulisách jedné scény rozdělené vhodným nasvícením hned do několika ohnisek. Centrálním bodem zůstává pochopitelně stůl výslechové místnosti. Ale prostor za ním vybavený stojanem s mikrofonem si mezi sebou půjčují tisková mluvčí policie, televizní hlasatelka i šiřitel pomluv a paniky. Po obou stranách pódia pak příležitostně zazáří zákulisí dezinformátorovy dílny a administrativní pracoviště BIS. Vida, jak lze pouhým světlem rozehrát velkolepou výpravu. Jednotka hlavnímu choreografu za nápaditost a vizi.

S divadelní skupinou DIV jsme se dnes setkali podruhé. Věřím, že nikoli naposled. V jejich repertoáru lze totiž najít i další autorské hry, ať už se jedná o Silvestr, případně o hravý kousek V šatně. Pokud jsem vás dokázal nalákat a chtěli byste o DIVácích vědět víc, najdete je třeba na Facebooku. Nicméně budete-li stát o to spatřit je na vlastní oči, sledujte i program Divadla Dialog v Plzni, kde se hry DIVu objevují celkem často.

Zdroj foto: Divadlo Dialog