Šťastně až na věky s polyamorií, anebo bez ní…

Středa, 13 Březen 2024 06:00 Taťána Kročková

Pod nakladatelstvím Listen vyšla publikace Šťastně až na věky sepsána na základě úspěšného dokumentárního filmu o lásce a vztazích ve 21. století pod režií Jany Počtové. Uspořádat a sepsat text pomohl Michal Beck. Červená obálka s kresbou lidského srdce, tedy nikoli symbolu, ale toho tepajícího uvnitř našich hrudí, upoutá na první pohled. A pokud jste dokument neviděli, začtete se do příběhů hned několika párů. Možná se v těchto vztahových peripetiích najdete také vy…

Co s sebou přináší žití v polyamorii? Může být dlouhodobý milenecký poměr šťastný? Jak snadno se člověk stane závislým na internetové seznamce? A jde mít trvalý vztah a zároveň další sexuální partnery? Kniha vzbuzuje tyto otázky a přináší lidské osudy a příběhy, které na ně v podstatě odpovídají. Velmi intimní rozhovory v časosběrném dokumentu Jany Počtové Šťastně až na věky dávají nahlédnout do radostí, strastí i nejistot, které neobvyklé podoby soužití přináší. Pět silných příběhů zaznamenávaných v horizontu čtyř let poodkrývá, jaké podoby může mít láska a vztahy ve 21. století. A je třeba hodnotit samotný počin a možnost ukázat tyto dnešní vztahy, i když člověk v první chvíli začne hodnotit a posuzovat, co je či není správné a jaké vztahy má či by chtěl mít on.

Knižní podoba unikátním způsobem rozšiřuje dokumentární film o materiál, který se na plátna kin nevešel. Beletrizované reportáže vycházející z desítek hodin videí a přes tisíc stran rozhovorů přináší ještě hlubší náhled do milostných svazků a vypráví i další osudy protagonistů snímku po skončení natáčení.

O autorech:

Michal Beck

Vystudoval tvůrčí psaní na VŠKK. Publikoval ve sbírce povídek Instantní životy (2013), na webu Literární bašta Dobré češtiny, v knize Moje řeč: Fejtónky Dobré češtiny (2016), je spoluautorem několika scénářů rozhlasových her z cyklu ČRo Česká kronika. V současnosti se živí jako copywriter.

Jana Počtová

Česká režisérka, dokumentaristka a scenáristka. Studovala Katedru divadelních, filmových a mediálních studií na Univerzitě Palackého. Poté přešla na Katedru dokumentární tvorby na FAMU. Během studií absolvovala zahraniční stáž v Paříži na Université Paris 8.
Dlouhodobě pracovala na několika filmových festivalech – MFF Karlovy Vary, Jeden svět či AFO Olomouc. Spolupracovala s nadací Člověk v tísni na projektu o dcerách politických vězňů „Dcery 50. let", anebo na projektu Česko-Německého fondu budoucnosti „Živá paměť" pro německou vládu, kde sbírala výpovědi lidí nuceně nasazených za 2. sv. války a lidí, kteří přežili koncentrační tábory. S Českou televizí spolupracovala na cyklech: Příběhy slavných, Cestománie, Na cestě, Generace 0, Vesnicopis (autor námětu), Celnice, Magazín Q nebo Kultura.cz. Dále také např. na hraných seriálech jako Vyprávěj, Mazalové či První republika.

Z její autorské tvorby je možné jmenovat filmy Eshq (2004), dokumentární portrét 4 afghánských žen, tematicky se dotýkající lásky, partnerských vztahů a kulturních odlišností. Dále divadelně ‐ filmový projekt Vostodvacet (2005), kde je 8 osob uzavřených na několik dnů v malém prostoru a snaží si vytvořit vlastní tvůrčí prostor, sběrný dlouhometrážní dokument o multikulturním stánku Prahy Palác Akropolis, Akráč (2008), nebo Oči tygra (2011), příběh malé boxerské tělocvičny, ve které se náš přední romský boxer Stanislav Tišer snaží pomocí boxu stáhnout děti ulice od drog ke sportu.

Velkého ohlasu došel její celovečerní dokumentární film Generace Singles (2011), kde reflektovala svobodné a nezávislé lidi, kteří nemají potřebu se realizovat v páru. V roce 2011 se stal tento film 2. nejúspěšnějším dokumentem roku, obdržel Cenu spolku kinařů, cenu na festivalu Finále Plzeň, uveden byl v soutěži na MFDF Jihlava a účastnil se také řady zahraničních festivalů. Jana Počtová dále pokračovala celovečerním dokumentárním filmem Sněhová pole Ivana Hartla (2012), který reflektuje dva odlišné životy Ivana Hartla, celovečerním portrétem tragicky zesnulého předního českého dokumentaristy Pavla Kouteckého s názvem Fragmenty PK (2013) a filmem Yo-Yo means Yes Yes (2014), dokumentárním filmem o české YO-YO scéně.

V roce 2017 byl do kin uveden její celovečerní dokumentární film Nerodič, který reflektuje rodičovství a partnerství dneška. Film získal Cenu Poroty České soutěže v rámci festivalu dokumentárních snímků Jeden svět 2018. V roce 2022 byl v její režii a ve spolupráci s Českou televizí odvysílán dokument Tornádo - rok poté zabývající se situací rok po tornádu na Moravě. (zdroj CV wikipedia)

Hodnocení knihy:

Knížku hodnotím velice pozitivně, rozhodně vás to bude bavit nahlédnout do soukromí jiných párů. Pokud jde o téma lásky a vztahů, tohle zajímá každého, každý si něco prožil a má své vlastní zkušenosti i životní filozofii. I když nás to nutí posuzovat druhé, například odsuzovat polyamorii, příběhy ukazují vývoj v čase, to, jak dvojice smýšlí, žije, co cítí, jak se mění pohled člověka na život, lásku a vztahy, co všechno se v průběhu plynutí času může stát. Celý nápad natočit tento dokument i sepsat o tom knihu hodnotím jako skvělý počin a doporučuji!

Šťastně až na věky