Píseň L.

Nová kniha Veroniky Opatřilové, autorky úspěšného románu Počkej na moře, je tentokrát věnována středověkému příběhu zakázané lásky a paralelnímu příběhu stárnoucí spisovatelky a mladého novináře. Opět se můžete těšit na LGBTQ+ tématiku a originální vypravěčský styl s nádechem melancholie a sladkobolné atmosféry. Nechybí lyrický a procítěný popis okolního prostředí, v tomto případě lesa a přírody. Knížka co se týká tématu i náročnosti na lidské emoce asi není pro každého, ale kdo si ji přečte, ten na ni nikdy nezapomene. Je to něco tak silného, jako byste si vzali drogu. Tohle zkrátka Veronika Opatřilová umí.

Už dlouho jsem se nesetkala s takovým talentem a neskutečnou vnímavostí a procítěností, s jakou autorka dokáže sepisovat své příběhy. Zdá se, že se tématem opakuje, ale její knihy mají nezaměnitelnou atmosféru, kterou zaručeně poznáte a snadno se ponoříte do něčeho, co může být pro někoho až příliš... V tomto případě do nekonečné zeleně, mimo prostor a čas, kde se odehrává příběh tak podrobně, skvostně a procítěně popsaný, že jste si jistí tím, že tohle neumí jen tak někdo a že vy byste tohle takhle nikdy napsat nedokázali a možná ani nechtěli. Kniha vzbuzuje emoce, nejrůznější lidské emoce, jaké jen mohou existovat. Je lyrická, melancholická, magická, syrová, drásající, vášnivá, nezkrotná, svým způsobem nadpozemská. Popisné pasáže jsou takové, že máte pocit, jako byste tam byli a přesně tohle prožívali, každý detail a každý pocit, každý autorčin popsaný postřeh vás vtáhne do děje, ať chcete, či nechcete. Možná je to na jednoho až moc…

Knížka má silně duchovní přesah, vnímám tam autorčinu osobnost i její třinácté komnaty, v nichž nedovírají dveře, skrze které proudí ven všechno to, co lze mávnutím kouzelné hůlky přeměnit na příběhy pro všechny, co si je mohou přečíst. Pokud jste četli knihu Počkej na moře a autorčin styl jste si zamilovali nebo je vám blízká LGBTQ+ tématika, pak určitě uvítáte také tuto knihu a milostný příběh, který je zasazen do jiného prostředí a času. Všude se točí téma zakázané lásky a nenaplněné touhy po jiném životě než je ten, který se snadno nabízí tady a teď, který je nalinkovaný a očekávaný. Je to v podstatě tryzna a bolestná touha po něčem úplně jiném než tom, co představuje mnohdy neutěšená realita. Místy knížka vypadá jako silně emočně zabarvený popis autorčiny minulé inkarnace… nebo stejně tak vyprávění zapůjčeného příběhu z kolektivního nevědomí. Při čtení budete mít pocit, že cestujete časem a bytostně a naplno prožíváte všechno, co na vás čeká. Zaujmout vás může také obálka knihy, jde o reprodukci malby od Zdeňka Daňka.

Opravdu moc mě zajímá, jak by si autorka dokázala poradit s jinými tématy, nechám se překvapit, o čem bude psát příště a zda zůstane u lásky dvou mužů, anebo si pro čtenáře připraví také něco jiného.

Anotace:

Šlechtický sirotek na anglickém středověkém hrabství má život předem nalinkovaný: Odejde do kláštera, vrátí se, ožení a zaujme své místo po boku pána hradu, svého staršího bratra. Jenže mladý Laurenc je zkrátka jiný. Má rád nekonečné projížďky na koni, toulky lesem a byť je věrný svému bratru, nedokáže být dost silný, aby se stal jeho pobočníkem. Ve světě svázaném pravidly a křesťanskou morálkou hledá sám sebe a nachází nezvyklou podobu lásky poté, co se v jeho okolí objeví mladík se šedýma očima.

O několik století později přijíždí do laponských lesů mladý novinář. Má zde psát knihu o kdysi slavné stárnoucí spisovatelce, která se stala jeho velkým idolem. Jejich soužití ve srubu daleko od civilizace ale není takové, jaké si představoval, přesto k sobě brzy začnou nacházet nečekanou cestu, posílenou netušeným spirituálním spojením. Co mělo být jen několikadenním pracovním setkáním, postupně se ukazuje být společně stráveným časem doslova osudovým.

Píseň L. vypráví dva paralelní a vzájemně propletené příběhy, které s nesmírnou citlivostí ohledávají podoby samoty, neměnnost lidské povahy a hranice touhy či zakázané lásky.

Píseň L.