Rozhovor s Monikou Váňovou
Kultura21.cz

Rozhovor s Monikou Váňovou

200rozS uměleckou fotografkou Monikou Váňovou jsem se před časem seznámila na kurzech tvůrčího psaní a velmi brzy jsem pochopila, že tato křehká blondýnka má nejen výrazně tvůrčího ducha, ale že si také dokáže tvrdě jít za svými sny a dovést je až k realizaci. Vděčím jí za spousty nádherných fotek, na kterých mě udělala hezčí, protože ví, jak zachytit půvab okamžiku ze správného úhlu a při správném osvětlení. A vděčím jí i za netušený zážitek, když ve svém ateliéru při focení provozovala něco jako akrobatický tanec. Ano, baletka s fotoaparátem v ruce a spoustou nápadů v hlavě, to je pro mě Monika Váňová.

 


Moniko, pamatuješ si ještě, kdy jsi poprvé vzala do ruky foťák a co jsi tehdy vyfotila? A kudy vlastně vedla tvoje cesta k umělecké fotografii?

Bylo mi asi pět. Pamatuji se na strašně těžkou flexaretu, moc jsem to taky chtěla zkusit… teda do chvíle, než mi ji dali do ruky. Tenkrát se mi nic vyfotit nepodařilo. S focením jsem začínala na kinofilm. Fotky jsem si vyvolávala sama v improvizované fotokomoře. Mělo to něco do sebe. Teď fotky zpracovávám ve photoshopu v počítači a také to má to něco do sebe. Moje cesta k focení však nebyla jednoznačná, trvalo poměrně dlouho, než jsem se tomu začala věnovat naplno.

roz1

Vím, že máš za sebou zajímavé projekty. Co považuješ za svůj dosavadní největší úspěch a čeho bys ráda dosáhla v budoucnu?

Asi moji výstavu Love hearts, na piazzetě Národního divadla v Praze. Jednalo se o benefiční výstavu 101 portrétů mužů, jejímž tématem byla srdečnost. Podle ohlasů bych řekla, že snad vzbudila zájem. Výstavou jsem také chtěla upozornit na projekt “Cenu Ď“, kterému věřím i do budoucna.

Jsi nejen dobrá fotografka, ale koketuješ i s jinou múzou. V tvém šuplíku čekají na vydání čtyři pohádky, které jsi během dvou semestrů na Literární akademii s přehledem sepsala, takže byly zařazeny do chystané sbírky sportovních pohádek pro nakladatelství JaS. Jak se cítíš při psaní? Dá se to nějak porovnat s prožitkem při focení?

Obojí je to tvůrčí činnost. Důležitý je nápad, styl a technika. Dětský svět mě inspiruje, ráda děti fotím a psát pro ně pohádky je zábava.

Ve svých pohádkách ses zaměřila na čtyři slavné sportovce. Kteří to byli a co tě při výběru vedlo právě k nim? A nepomýšlíš ve skrytu duše na to, že bys tyto osobnosti, které se staly hrdiny tvých příběhů, také zvěčnila svým fotoaparátem?

Myslím, že za výběrem stojí asi moje intuice. Hlavními hrdiny mých pohádek jsou Kateřina Neumanová, Bára Špotáková, Martina Sáblíková a Jaromír Jágr. Jeho portrét jsem si přála zařadit do své výstavy, mezi ostatních 101 mužů. Jenže jsem ho nikdy nezastihla, buď byl v Omsku, nebo v Americe.

roz3

A když už neustále hovoříme o propojení slova a fotografie, nenapadlo tě nikdy, že bys mohla vytvořit svou autorskou knihu, kde by text přímo souzněl s obrazem?

Napadlo a zrovna nedávno. Nechtěla bych zatím prozrazovat, snad jen to, že výsledek bude určen dětem.

Kultura 21 vyhlásila listopad měsícem fotografů. Je pro tebe tento měsíc zvlášť inspirativní, nebo dáváš přednost jiné roční době?

Inspirující jsou pro mě různé podněty bez ohledu na roční dobu. Je ale pravda, že pozorování spadaného listí, jeho různobarevnost a rozmanitost mně bere dech. Nutí mě k zastavení a zamyšlení. A snad i právě proto jsem si pro svoji fotografickou výstavu Love hearts zvolila měsíc listopad.

Děkuji ti za rozhovor, Moniko, s přáním, ať tě dechberoucí zážitky provázejí nejen v listopadu, ale po celý rok.


 

Přihlášení



Solfánci obměkčí každé srdce

Solfánci jsou druhým počinem (po Indigových pohádkách) Martiny Mii Svobodové a ilustrátorky Lucy Bumkin. Zatímco Indigové pohádky oslavovaly lidskou kreativitu a zaměřovaly se na to, že každý z nás má moc tvořit svůj svět, pohádkový příběh Solfánci a Sluneční královna jsou o odvaze být tím, kým doopravdy jsme. Semtamindigo

Nikdy není pozdě zopakovat si češtinu

Pod projektem Červená propiska jsou dvě kamarádky z vysoké, Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které se rozhodly šířit své znalosti zábavnou formou na sociálních sítích. Jejich cílem je dostat nejčastější perličky k co nejširšímu publiku a odhalit záludnosti českého jazyka, na které nebyl ve škole čas a které vás i v dospělosti překvapí. Universum

Rozhovor

Juraj Červenák: „Mí hrdinové nejsou žádní uhlazení rytíři v naleštěné zbroji. Krvácejí, potí se a chodí na záchod.“

juraj cervenak 200Juraj Červenák je jedním z nejuznávanějších spisovatelů fantastiky u nás i na Slovensku. Jeho knihy, příběhy o Roganovi, ale třeba i osudy Conana, se rychle dostaly do podvědomí čtenářů a došlo k jejich rychlé oblibě...

Hledat

Čtěte také...

Dramaturg festivalu Contempuls: „Zajímavé věci se dějí pořád, ale nejzajímavější jsou ty koncerty“

unnamedNěkolik otázek jsme položili dramaturgu festivalu současné komponované hudby Contempuls Petru Baklovi. Ten nám prozradil zajímavosti o koncertech, ale také o práci dramaturga obecně. Festival Contempuls se koná 21., 2...


Literatura

Cesta do hlubin psychopatovy duše

psychopat perexMožná jste to už někdy zažili. Potkali jste člověka, který se zdál být vaším dokonalým protějškem. Laskavého, hodného, starostlivého, milujícího. Vaši spřízněnou duši. Mysleli jste si, že je to pravá láska a že budete šťastní už navždy...

Divadlo

Hadry, kosti kůže. Miroslav Hanuš exceluje v roli Wericha

hadry perexVila na Kampě – U Sovových mlýnů 501/7. Dříve Dobrovského, dnes Werichova vila. Od roku 1945 až do své smrti roce 1980 zde žil „národní klaun a národní rabín“ Jan Werich. V roce 1948, půl roku po odchodu Jiřího Voskovce, se sem do přízemí nastěho...

Film

Klapka – letní filmová škola po čtyřicáté!

LFS perexJiž po čtyřicáté se během týdne na přelomu července a srpna stane z Uherského Hradiště, toho menšího ospalého městečka, centrum filmu. Bylo by však zbytečností hledat červený koberec a na něm se promenádující hvězdy. ...