Rozhovor s výherkyní naší literární soutěže Povídky z lesa

Rozhovor s výherkyní naší literární soutěže Povídky z lesa

Tisk

LesPaní Jana Mlejnková (45) nás poctila vtipnou povídkou s názvem Ledka nebo cigaretka, kterou jsme vyhodnotili jako vítěznou. O tom, že paní Jana jen srší humorem, nelze pochybovat. Přečtěte si rozhovor, ve kterém objasňuje, jak k tomu, že povídka spatřila světlo světa, vlastně došlo. Může za to její syn…


Povězte nám, paní Jano, jak to s tou Ledkou nebo cigaretkou vlastně bylo?

K vaší milé soutěži jsem se dostala povedenou náhodou. Mého dospívajícího syna čekala větší středoškolská zkouška z češtiny, která měla i slohovou část a hrozil tu žánr povídka, který není úplně jednoduchý. V dobré vůli v rámci tréninku jsem usedla a napsala dvě odlehčenější povídky, abych mu zhruba vysvětlila, s čím a jak by měl pracovat. Dočkala jsem se maximálně úšklebku a protočených panenek, trapná matka. Tak jsem si vzala na pomoc vyhledávač, že si něco o povídkách najdeme. Po asi pátém zadání hesla povídka, délka povídky a podobně mi vyjel odkaz na Povídky z lesa a aby to nebylo málo, tak téma sedělo. Mezi zobrazením letáčku soutěže a stisknutím tlačítka „odeslat“ tak tedy uplynulo maximálně deset minut, naplněných rozhořčením: „Já ti tady píšu elaborát a ty takhle, jen počkej!”

Janinu vítěznou povídku si můžete přečíst ZDE

No teda! To jsou mi náhody. Jaký je tedy váš vztah k psaní a literatuře?

Psaní a literatura, to byly vždy moje dva koníčky. Pravidlo, že z knihovny se dalo půjčit jen pět knih naráz, jsem brala jako šikanu dětského čtenáře a nechápala jsem utýrané výrazy kamarádů, když měli z tábora nebo školy v přírodě napsat rodičům více než tři řádky. Já zásadně nešla pod šest stránek a obecně do dneška je mým největším problémem rozsah a snažím se krátit, krátit a krátit.

A máte něco v šuplíku, nebo respektive, co máte v šuplíku?

Pověstný šuplík tedy samozřejmě něco obsahuje. První „kniha“ tam tuším bude tak z věku deseti let, nutně pak přišly i pokusy o poezii a sem tam něco přihodím z posledních let, buď pod vlivem silného zážitku nebo poslední přečtené knihy. To je to pak stylově zhruba v duchu Viewehgovo díla Nápady laskavého čtenáře a vznikají mi dost nactiutrhačské literární parodie uznávaných autorů – pokud dočtu Soukupovou, vypadá cokoliv napsaného jako črty scénáře, pokud to byla Markéta Pilátová nebo Hanka Androniková, tak nejsem schopna napsat, že v „noci sněžilo“, ale samozřejmě noc přišla v bílých šatech s třpytivými diamanty ledového závoje".

Moje dosavadní tvorba tedy osciluje od zcela literárních děl typu reklamních sloganů, motivačních dopisů pro kdekoho z blízkých, svatební řeči, smuteční řeči, tklivého odůvodnění žádosti o snížení pokuty. Pak je tu pár webů zcela odlišných odvětví, kterým jsem připravila texty. V řadě před nimi je několik kdysi otištěných editorialů nejmenovaného časopisu, jehož šéfredaktorka zrovna neměla psavou povahu, ale napsat se to každý měsíc muselo, no a pak už snad jen scénáře celotáborových her, kroniky, pár pohádek vlastním dětem.

Psaní vás tedy předpokládám neživí?

Ne, to opravdu neživí. Je pravda, že to byl jeden z vysněných oborů a rok jsem studovala obor kulturní publicistiky. Nakonec jsem vystudovala obor úplně odlišný, k němuž sice také jistá verbální vybavenost patří, ale to je jediná spojitost. Moje profese je ryze kancelářská.

Takže Pražák z kanceláře vyhraje soutěž Povídka z lesa?

Ano, krásný paradox a jsem ráda, že téma bylo o přírodě a lesu, celkově je to téma v posledních letech mi hodně blízké, kus srdce má naše pražská rodina v Krkonoších, v krkonošských lesích nachodíme ročně desítky kilometrů pěšky i na lyžích a z naší louky se kocháme výhledy na tu naši českou nejvyšší, madam majestátní Sněžku.

Jaké máte oblíbené autory či kdo je vám vzorem?

Je jich mnoho, nejsem vybíravý čtenář, nepamatuji si, kdy bych rozečtenou knihu odložila nebo nedočetla, zároveň jsem ale tichý drzý kritik. Nicméně, i zadané seznamy povinné četby jsem odjakživa odškrtávala svědomitě a k maturitě šla s poctivě přečteným Hemingwayem, Balzacem, Čapkem, Havlíčkem a vším, co nám nadiktovali. Dnes mám naštěstí spoustu knihomolů kolem sebe a dám na jejich dobrá doporučení, co si přečíst. Z českých současných autorů, z těch tzv. vystavovaných v hlavní výloze knihkupectví mám asi přečteno vše. Jediné, co mne obecně neoslovilo je sci-fi a fantasy žánr.

Na závěr bych chtěla srdečně poděkovat panu Šlosarovi za jeho milé hodnocení, spojené s mým umístěním a za čas, který nám všem věnoval, když se prokousával zaslanými texty.

Les

Ilustrační foto: Pixabay


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Anita? Právě takový svěží vítr jsem si už dlouho přál, říká zpěvák Pavel Vítek

pavel vitek 200I když začínal jako popový zpěvák, postupně se Pavel Vítek zavedl i jako úspěšný muzikálový herec. Má za sebou tedy nejen řadu alb či velké hity, ale i pěkné muzikálové role. Dokonce si na divadle střihl i činoherní roli, což ho prý také m...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Jiří Štěpnička miluje suché rohlíky


stepnicka ales cibulka toboganV knize Cibulka v pyžamu se setkáme s tuctem zajímavých respondentů, které si Aleš Cibulka pozval do pořadu Tobogan v pyžamu. Jedním z nich je herec Jiří Štěpnička, který Aleše...


Literatura

Margaret Ann Lembo: Andělé drahých kamenů

andele drahych kamenu na webSpojení energie drahých kamenů a andělů, tedy spíše symboliky obou dvou ezotericky velmi silných záležitostí, je něčím, co rozhodně upoutá pozornost. Jala jsem se pátrat po tom, s čím vším lze takový křišťál, citrí...

Divadlo

Vzpomínky legendární tanečnice Josefíny Bakerové

josephine-bakerova-pametiNakladatelství Ikar vydalo staronovou knížku pamětí legendární tanečnice Josefíny Bakerové. Tato publikace francouzského novináře a spisovatele Marcela Sauvage vyšla u n...

Film

Nepohodlné masakry

foto k filmu perexVe čtvrtek 30. listopadu tohoto roku jsem se v Berlíně zúčastnila premiéry filmu ZER tureckého režiséra s kurdskými kořeny Kazima Öze. Během 110 minut filmu jsem střídavě zatajovala dech, plakala a smála s...