Festivalové otázky pro: Jirku Sýkoru (Tleskač)
Kultura21.cz

Festivalové otázky pro: Jirku Sýkoru (Tleskač)

200rozPřinášíme vám další rozhovor ze série festivalového ‚popovídání‘. Po koncertě partičky Tleskač na Benátské noci jsme se sešli s frontmanem Jirkou Sýkorou!

 

 

 

 

Plzeňská SKA partička je na scéně už třináct let. Mají za sebou nemálo úspěchů a stovky odehraných koncertů. Letošní rok se pro ně nese ve znamení nové sestavy. Letos byli k vidění například na Šťáhlava Open Airu či v Praze na Žižkovské noci. Nám neunikli na Benátské, kde jsme si po jejich show s Jirkou, nad (zaslouženým) obědem, popovídali právě nejen o nové sestavě.

Jak se tady na vás tvářilo publikum, který je spíše metalovýho a rockovýho ražení? Přece jen jste tu letos jediným zástupcem SKA...

Rockeři to berou v pohodě. Měli jsme dobrý publikum, co tančilo a bavilo se, v rámci možností teda, aby je to počasí nesklátilo.

Jak vůbec vnímáš českou SKA scénu? Kromě vás jsou nejvýrazněji vidět ještě Fast Food Orchestra a Sto zvířat. Berete je jako konkurenci nebo chodíte zapařit i na jejich koncerty?

My je nebereme jako konkurenci, protože se nemá soutěžit v kultuře. Je dobře, že takovýhle kapely jsou. Se Sto zvířaty se znám osobně, hráli jsme spolu mraky koncertů a potkáváme se na festivalech.

SKA není zas tak mainstreamový žánr. Jak to vnímáš ty? Je 'skáčko' tvojí srdeční záležitostí?

Samozřejmě, že je to srdeční záležitost. Proto jsem se v podstatě rozhodl nějakým způsobem ho hrát. I když to není takový to tradiční skáčko, ale po našem. Odrážíme se od americký vlny SKA z devadesátých let.

roz

Vy jste nedávno prošli velkou personální změnou. Jste takřka nová kapela, co se týče složení. Jak k tomu došlo?

Loni v září tři lidi oznámili odchod. Pak se našli nějaký nový lidi, ze kterých zůstal potom jeden. Takže jsem to od ledna začal sbírat znovu, shánět členy kapely. Dalo se to do kupy během dvou měsíců, hned jsme začali zkoušet a v dubnu už hrát.

Jak se dělá takový výběrový řízení do kapely Tleskač?

Výběrový řízení se dělá tak, že sedíš do rána u počítače, u databáze kapel. Listuješ v tom a hledáš zajímavý lidi. A pak už se to nabaluje. Najdeš jednoho, dva a oni mají nějaký známý. Pak už se to v podstatě dá nějak dohromady. V kapele jsou tak lidi, co se mezi sebou znají.

Plánujete nějakou novou desku? Představení posluchačům v téhle nové sestavě?

Připravujeme nový písničky, ale nebudu říkat, kdy přesně bude. Až přijde snůška nápadů, tak to nějak doladíme. Ale nová deska je teď priorita.

Můžeme se po festivalový sezóně těšit na Tleskače někde v klubech?

Od září začínáme jezdit normálně kluby a těšíme se na to.

Co teď budete dělat po odehraným koncertě? Zůstáváte na Benátské, nebo máte ještě jiné povinnosti?

Dojíme knedlík a jedeme domů :-). Půlka kapely zítra odlítá na dovolenou a máme před sebou dlouhou cestu do Plzně.

Zdroj foto: Tomáš Šnírer


 

Přihlášení



Tetování jako rozsudek smrt

Kruté a napínavé. Tak lze stručně charakterizovat knižní detektivku „Inkoust – Tetování jako rozsudek smrti“, jejíž autorkou je Alison Belshamová, rodačka z města Hampshire ve Spojeném království, která žije a pracuje v Edinburghu. Kniha Zlín ve společnosti Albatros Media a. s.

Reniin deník- deník dívky, která milovala život

Renia si ve svých čtrnácti letech začne psát deník, který se stává jejím nejlepším přítelem. Jak sama říká, jemu může svěřit vše, aniž by se musela bát prozrazení nebo posuzování z jeho strany. Nemůže tušit, že kromě svých starostí a radostí, mu svěří i budoucí události, o kterých se jí nesnilo ani v tom nejhorším snu. Nakladatelství Zeď s.r. o.

Rozhovor

1. díl seriálu Březen, za kamna vlezem – nejlépe s knihou (tištenou, elektronickou, audio)

BMC perex1Březen býval měsícem knihy, starší ročníky si to dobře pamatují. Asi i v dřevních dobách býval touto dobou propad prodejů (i když se na ně asi tenkrát tolik nehrálo) a tak byl jarní měsíc vybrán jako vhodný ku čtení. Na nějaký čas nám, milovníkům pís...

Hledat

Na svém albu oslavuje Lucie Bílá své autory - Ondřeje Soukupa a Gabrielu Osvaldovou

Jedenadvacet hitů a známých písní a závěrečná novinková nahrávka Salto mortale přináší album s všeříkajícím názvem Lucie Bílá/Ondřej Soukup/Gabriela Osvaldová. Album mapuje spolupráci výjimečných umělců, kteří si sedli umělecky a lidsky už začátkem devadesátých let.

Čtěte také...

Nasycen se vrací: „Chceme si zahrát muziku, kterou bychom mohli sami poslouchat.“

nasycen200Říká v tomto rozhovoru zpěvák, skladatel a klávesista Raven a frontman pražské kapely Nasycen, která se v loňském roce po předlouhé pauze vrátila opět na scénu.

...

Literatura

Na světě je spousta lidí, kteří touží být strojem

byt-tak-strojem 200V nakladatelství Práh vyšla zajímavá kniha Být tak strojem s podtitulem Putování mezi kyborgy, utopisty, hackery a futuristy, kteří řeší skromný problém lidské smrtelnosti.

 

...

Divadlo

Konec mafiánů Na zábradlí

chlapci200Moje první návštěva pražského Divadla Na zábradlí po rekonstrukci mě zavedla na hru Dobří chlapci. Pod názvem je možné si představit mnoho variací o tom, o jaké dobré chlapce jde. Realita je ovšem taková, že si divadlo vzalo na paškál samotné mafi...

Film

Corpus Christi: Polské drama nominované na Oscara přináší očistný příběh hříchu

corpus-christi 200Strhující drama hříchu, který přinesl vykoupení. Corpus Christi, který režíroval Jan Komasa a v jehož hlavní roli exceluje Bartosz Bielenia, se vedle nominace na Oscara v sekci nejlepší zahraniční film pyšní oceněním z MFF Benátky a ...