Kultura21.cz

S Alešem Cibulkou se od ledna letošního roku můžeme potkat vpodvečer každého všedního dne u České tajenky. Tato vědomostní ryze česká soutěž, kterou připravila TV Barrandov, si rychle našla své pravidelné diváky a jejich řady rostou. Takže Aleše Cibulku vídáme na obrazovce pravidelně od pondělí do pátku a v sobotu ho slýcháme na rozhlasových vlnách. Protože jsem zvědavá, co všechno dalšího ještě stíhá, zeptala jsem se.

Česká tajenka – úžasná soutěž, ve které člověk uplatní postřeh i znalosti. Vyzkoušel sis nejdřív, jaké je být soutěžícím, než jsi ve studiu přivítal první soutěžící?

Abych pravdu řekl, tak ne, a je mi to líto. Příprava soutěže byla hodně náročná, probíhala mezi vánočními svátky a loňským Silvestrem a já byl rád, že jsem se zabydlel za svým moderátorským pultíkem. Každopádně souhlasím s tím, že je dobře, že tahle soutěž existuje. Její tvůrci – producent Vítek Pokorný a soutěžní matador Pavel Lukeš – si opravdu dali záležet. Mimochodem, z Pavlovy autorské dílny pocházejí i takové pořady jako Šest ran do klobouku, Kolotoč, Dva z jednoho města nebo legendární soutěž Buď a nebo.

Je těžké moderovat vědomostní soutěž? Ty znáš – soutěžící ne – nesmíš naznačovat… To musí stát veliké úsilí, nebo se mýlím?

Kdysi už jsem v České televizi moderoval zeměpisnou soutěž pro děti Baťoh. Tak trochu zkušeností mám. Tohle je ale něco malinko jiného. Máš pravdu, že člověk by nejraději soutěžícím napověděl, ale přísná pravidla mu to zakazují. Kolikrát se mi stane, že bych alespoň drobně naznačil, ale nejde to!

V České tajence se otázky dotýkají různých oblastí – které tobě sedí nejvíc, v kterých bys uspěl, aniž bys znal odpovědi?

Mám moc rád zajímavosti o Česku nebo o přírodě – člověk nejen hádá tajenku, ale navíc se i dozví něco nového. Jsem ale rád, i když přijde řada na Murpyho zákony, na pozměněná přísloví, na pranostiky nebo na citáty slavných osobností. Tak mě vlastně napadá, že není okruh, který bych měl méně rád než ty ostatní…

Kdo vůbec vybírá témata, máš možnost nějak ovlivnit výběr otázek?

Ne ne, do výběru témat nezasahuji, to je práce autora soutěže Pavla Lukeše. Předem se vždy jen podívám, jestli mě nečekají nějaké záludnosti ve smyslu cizích jmen, výslovností a tak podobně, ale konkrétní tajenky nechci předem znát. Někdo by mě pak mohl třeba nařknout, že jsem některému soutěžícímu nadržoval nebo mu něco prozradil předem. Tohle je pojistka, že soutěž bude stoprocentně regulérní.

TV Barrandov se, myslím, Českou tajenkou strefilo do vkusu diváků – myslíš si, že podobných vědomostních soutěží by mohlo být víc?

Určitě! I divácký ohlas ukázal, že je to trefa do černého. Jak jsem se navíc dozvěděl, televize Barrandov chystá další soutěže, tak se určitě máte na co těšit.

Ale nesmíme zůstat jen u obrazovky. V knize Cibulka v pyžamu jsem se dočetla o projektu, který mne ohromně nadchl – míním tím pořady pro seniory, s kterými jezdíte po Čechách, Moravě, Slezsku už několik let. Jak tento projekt vznikl a budete v něm pokračovat i nadále?

Určitě, to je taková naše radost. Autorkou projektu je kolegyně a kamarádka Jitka Hrabíková. Zjistila totiž, že senioři moc nevědí o možnostech realizace ve svém regionu. Nevědí, že se jezdí za divadlem, že se mohou učit na internetu, že mají ve svém městě klub seniorů a tak podobně. Navíc až ve chvíli, kdy jim přestane sloužit zdraví, se začínají zabývat tím, jak je to s nejrůznějšími službami či třeba s umístěním do domova seniorů. A to je mnohdy pozdě. Proto vyjíždíme jednou měsíčně společně s kolegou Vláďou Hronem za seniory. Povídáme si zábavnou formou o stáří, vyptáváme se na to, jak je to ve kterém kraji, Vláďa k tomu zazpívá, já vyprávím historky o prvorepublikových hercích. Je to smysluplná věc a navíc je v každém sále úplně plno. Zrovna před pár dny jsme byli v Liberci a to už bylo 47. město, kam jsme zajeli! A jedeme dál!

Je složité sehnat v místě konání akce informace o službách pro seniory? Jak na tom vlastně kraje jsou? Umíme se o naše seniory postarat?

Ne ne, objíždíme pouze ZDRAVÁ MĚSTA, tedy města, která se zapojila do tohoto národního projektu, a tam se setkáváme pouze se samými milými a vstřícnými lidmi. A jak se staráme o seniory? To se kraj od kraje mění. Jsou ale místa, kde bych opravdu chtěl být starouškem!

Navštěvujete stále nová místa, nebo se vracíte tam, kde vám bylo dobře?

Naše pravidlo zatím zní, že se nevracíme na „místo činu“. Zatím je dost měst, kde jsme ještě nebyli. A to už jezdíme pátým rokem. Kdo ví, třeba se chystáme právě k vám – stačí nás pozvat.

Pak mám ještě jeden dotaz inspirovaný tvou loňskou podzimní knížkou – tam jsi „prásknul“, že jste s „Rajda týmem“ (neprozradil jsi, kupodivu, proč tento název, ale tímto směrem má otázka nemíří) pomohli splnit Daně Syslové sen – seskok padákem. Máš taky takový adrenalinový sen? Chtěl bys odněkud skočit, někam se ponořit, cosi sjet?

Budeš se divit, ale ne. Adrenalinu si plně dopřávám třeba v přímých rozhlasových přenosech, při televizním natáčení, nebo, a tam zažívám toho adrenalinu asi nejvíc, na poště.

Tak to jsi můj člověk :-). Nakousněme další téma: Aleš Cibulka – chalupář. V rozhovorech jsi už prozradil, že jste s Michalem objevili krásu chalupaření a kouzlo zahradničení. Jak jste na to s Michalem šli? Nakoupili jste literaturu a pak přesně podle rady odborníků postupovali, nebo se jen inspirovali a tvoříte si zahradu „po svém“ formou „pokus – omyl“?

Kombinujeme obojí. O něco se pokusíme, nevyjde to, nakoupíme literaturu a pustíme se do toho znovu. Mnohdy se to ale kupodivu vydaří. Člověk by si samozřejmě mohl na cokoli vyjednat firmu, ale raději to nebudeme mít tak dokonalé, jen když jsme to dělali sami. Děláme na chalupě výmazy, bravurně penetrujeme, brzy se dostaneme tak daleko, že si na jaro koupíme vertikutátor.

Vertikutátor? Prozraď nepoučené zahradnici a nemoudré ženě, co to je?

Vertikutátor je provzdušňovač trávníku – stačí se podívat na internet, jsou jich tam desítky – a nádhernejch :-).

Můžeme se snad do budoucna těšit na knihu Cibulka v zahradě, v níž se s námi o zkušenosti, které s Michalem třetím rokem sbíráte, podělíš? Název je velmi pěkný, inspirující, stačí jen doplnit obsah.

No, něco podobného nám v hlavě raší, ale to budeme muset ještě sbírat materiál. Je ale pravda, že zážitků už je za ty roky dost. A mnohdy jsou hodně humorné. Poučné jsou vždy!

A co dělá Aleš Cibulka právě teď, když nemoderuje Českou tajenku, není slyšet v Toboganu, nemíří za seniory? Určitě píše – prozradíš, co nového chystáš pro čtenáře?

No, právě jsi mě zastihla v dosti hektické době, ve stádiu lámání mé nové knihy. Má nejnovější ratolest se narodí 1. května. Bude to pokračování knih Černobílé idoly i jiní a Černobílé idoly i jiní 2. Tentokrát se budě věnovat hvězdám televizní obrazovky a bude se jmenovat Televizní idoly a další. Je to vlastně takový můj dárek televizi k jejím letošním šedesátinám. No a už se pomalu začínají klubat další kalendáře. Cibulkův kalendář pro filmové pamětníky vyjde letos už pošesté, Cibulkův kalendář pro televizní pamětníky, mladší bratříček, už počtvrté. Ale hlavně, aby už konečně přišlo jaro!!!

Tak v tom se také shodneme – jaro očekávám s velkou netrpělivostí. Aleši, děkuji za příjemný rozhovor.

Zdroj foto: portrét Aleše ©TV Barrandov (promosnímek k České tajence), archiv Aleše Cibulky a JaS nakladatelství