Kultura21.cz

Tomáš Starý působí již druhou dekádu na streetartové scéně. Zaměřuje především na mural art – velkoplošné malby ve veřejném prostoru. Patří k nejvýraznějším muralistům současnosti, věnuje se také grafickému designu a malbě na plátno. Svá díla vystavoval jak v Česku, tak v zahraničí.

„Moje práce je neustálý dialog mezi hranicemi typografie a syrovým výrazem graffiti. Prostřednictví svého stylu se snažím tvořit prostor, kde se střetává tradiční a avantgardní estetika a zvu tak diváka k prožití hloubky a dynamiky moderní vizuální komunikace.“ jsou vaše slova. Právě s graffiti jste začínal. Proč graffiti? Věnoval jste v dětství malování nebo kreslení? Co vás v tom období bavilo?

Pocházím původem ze Žďáru nad Sázavou. Toto město si mě během dospívání kromě Santiniho odkazu v podobě poutního kostela na Zelené Hoře získalo právě rozmanitou graffiti scénou, která byla kvalitativně srovnatelná s Prahou. Málokteré maloměsto by tehdy mělo mým očím tolik co nabídnout. V posledních ročnících základní školy jsem se začal aktivně zajímat o automobilový design a napodobovat techniky skicování designérů. Později se k tomu přidalo graffiti, ve kterém jsem spatřil podobné principy. Oba zájmy mě provázely i po dobu studií, kde jsem je mohl rozvíjet a zkusit si nové.

Nejdříve jste vystudoval gymnázium a poté design na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara (FDULS) ZČU v Plzni, kterou jste ukončil v roce 2020 (MgA.). Proč jste si vybral právě tento obor?

Původně mě intuice táhla spíše k tradiční volné grafice. Během konzultací na několika uměleckých univerzitách jsem však usoudil, že vedoucí ateliérů mají pravdu – moje přemýšlení nad kresbou a stavbou hmoty na skicách bylo čistě designérské. Linka, tvar. Plocha, světlo, stín. Studoval jsem produktový design pro svoji prostorovou představivost a zájem o navrhování dopravních prostředků. Vyzkoušel jsem si navrhovat exteriér tramvaje, karavanu, vodního šlapadla… a mnoha předmětů denní potřeby. Během školy přišly také první zakázky z oblasti navrhování vizuálních stylů a webdesignu, kterým jsem se živil několik let po škole na volné noze.

Dvojice muralu ve Vidni metro U6 Gumperdorfer Strasse 1

Od roku 2010 působíte aktivně na mezinárodní streetartové scéně, věnujete se mural artu – velkoplošné malbě ve veřejném prostoru a jste jedním z nejvýraznějších muralistů současnosti. Jak jste se k tomu dostal? Čím vás styl tohoto malování tak zaujal?

Začal jsem se zajímat o pseudonymy viditelné všude na stěnách po cestě do školy. Jako teenagera mě bavila aura tajemství okolo tohoto fenoménu. Vždy jsem však maloval různé motivy, nejenom ve spojitosti s tvarem písma a trojrozměrným designem… První zeď jsme si s kamarádem sehnali přes brouzdání na katastru – a domluvili si povolení k malbě. Malba sprejem je pak zajímavá tím, že na rozdíl od mnoha klasických technik nepřicházíte přímo do kontaktu s povrchem „plátna”.

Účastnil jste se řady pouličních festivalů umění jak doma (Cheb, Plzeň), tak i v zahraničí (Portugalsko, Dánsko, Slovensko, Jižní Korea, Polsko, Řecko…). V Řecku v Athénách jste také půl roku pobýval. Jak vás řecký pobyt obohatil po profesní stránce?

Hm. V Athénách jsem strávil covidové období na stáži v Českém centru, což v mnohém definovalo náplň a charakter pobytu. Pro mě to byla možnost, jak uplatnit svoje zkušenosti s grafickým designem a ilustrací mimo freelancerské zakázky. Dostal jsem tehdy mnoho tvůrčí svobody, a kromě jiného navrhl sérii potisků merkantílií a dárkových předmětů. Co se týče street artu, tam jsem navázal kontakt s tvářemi místní scény a namalovali jsme několik stěn společně. Vždy mi přišlo zajímavé nahlížet na stejné zájmy optikou jiné kultury a zvyklostí. A takový rozdíl je v Athénách opravdu hodně vidět. Koncept soukromého vlastnictví tam není nijak zvlášť respektován…

Malba na festivalu Meeting of Styles v Kodani a mural v Tokiu

Svoji první velkoplošnou malbu jste namaloval v roce 2017 jako účinkující na festivalu Graffiti Boom 08 v Chebu. Od té doby jste procestoval desítky zemí a namaloval v nich řadu maleb. Letos například dvojici stěn U-Bahnu ve Vídni. Jak sám říkáte: „Malování muralu je dobrodružství.“ Co vás právě na těchto malbách bavilo?

Největší výzvu zde představovala velikost stěny a členitost povrchu. Obě se malovaly bez vysokozdvižné plošiny a násvitu skici na zeď projektorem pouze ze skládacích žebříků. Jedná se o dva lunetové oblouky v konstrukci okázalé vídeňské nadzemní dráhy U6. Muraly se nacházející v širším historickém jádru města a svojí velikostí (9 x 5 m) jsou nepřehlédnutelné ze silnice. Za partnerství během realizace děkuji Českému centru Vídeň a kulturnímu centru Kunstbogen. První stěnu jsem navrhnul a namaloval během své červnové umělecké rezidence ve Vídni a jedná se o autorskou typografickou mřížku (tapetu), takzvané „post-graffiti”. Malba na vlnitý plech vyžadovala zvláštní obezřetnost při vyhlazování přesnosti obrysů. Druhou malbu jsme vytvořili jako umělecké duo s Magdalénou Ševčík kombinací spreje a akrylu. Mural představuje poctu secesní tradici města. Nejzáživnější na uměleckých spolupracích jsou pro mě dlouhé debaty nad kompozicí a pojetím návrhu. Samotná realizace je také mnohdy plná neočekávaných výzev, přes které se musíte umět přenést – a to většinou ve velmi krátkém čase. Termín dokončení malby je předem známý.

Sólová výstava Placeholders Vídeň červen 2025

Kromě velkoplošné venkovní malby se věnujete také grafickému designu a malbě na plátno. Kde nacházíte inspiraci pro vaše díla – jak venkovní, tak na plátno?

Držím se konzistentně vlastního autorského stylu – ať už se jedná o muraly, nebo obrazy na plátně. Podvědomý vliv na můj výraz mají designérské principy, alternativní vizuální kultura a typografie, architektura. A hudba, kterou poslouchám ve studiu. Mnoho inspirace jsem posbíral během cest po Balkáně, Blízkém východě, Asii… a to hlavně ve spleti velkých metropolí. Dlouhodobě ke mně po vizuální stránce promlouvá brutalistní architektura bývalých sovětských republik, mnoho památníků a staveb jsem osobně navštívil…

V roce 2019 jste obsadil první místo za svůj návrh typografického trička na Zlín Design Week a o rok později jste obdržel Cenu děkana Fakulty umění a designu Ladislava Sutnara v Plzni. Co to pro vás znamená?

Dnes už ne mnoho, ale tehdy mi výhry (jako čerstvému absolventovi školy) umožnily snadnější rozjezd vlastního podnikání na volné noze. Uznání odborné veřejnosti je pro nás autory obecně důležité, byť není vším.

Plátna 20x20cm ze série Grid

Jste členem Unie umění a designu/UUD. Máte za sebou také několik samostatných výstav – a letos jste vystavoval v M Gallery v Biškeku, ve Vídni, v roce 2024 v berlínské Galerii PAS. Vystavoval jste také doma ve Strakonicích, Litoměřicích a v Plzni. Jaký je to pocit mít své výstavy ve světě? Už víte, kde bude vaše další výstava?

Dělá mi to radost. Vystavování mimo tuzemsko mi otevřelo cestu k zahraničním sběratelům. Tedy, některá z pláten a kreseb koupili místní sběratelé, nebo zůstaly v galerijních sbírkách v Německu a Rakousku. Výstav plánuji na další roky vždy několik současně. V tuto chvíli mohu prozradit sólovou výstavu v charakteristickém prostoru galerie Russi Karabiberov v bulharské Nové Zagoře. Uskuteční se v červnu příštího roku.

Čím je pro vás malování? Je to více práce nebo koníček, nebo máte to štěstí, že vaše profese je také vaším koníčkem? Jak rád trávíte volný čas a co vám říká slůvko relax?

Náplň mojí práce je rozmanitá, není to jenom malování. Spravuji web a e-shop s obrazy, objednávky, faktury… dokumentuji tvorbu a její proces, abych přiblížil svůj svět širšímu publiku a podobně. Přes zimní sezónu stavím webové stránky a vizuální identity klientům. Při malbě ve veřejném prostoru jsou pak podmínky a okolnosti realizace rozdílné, nebývá to rutinní. Většinou je to radost – dělám, co jsem si zvolil. Volný čas mi často splývá s prací. Ale abych odpověděl: baví mě populárně-naučná literatura a poezie; rád objevuji novou hudební knihovnu. Studená sprcha, turistika, běh, nebo bazén udržuje v rovnováze moji psychiku.

Informace na:

Web: https://tomasstary.com/
Instagram: https://www.instagram.com/tomasstary.studio/

Zdroj foto: archiv Tomáše Starého