
Ano, samozřejmě. Nejprve ti moc děkuji a jsem šťastný, že se ti to líbilo. Myslím si, že je obtížné mluvit o prvních pocitech, protože jak možná víš, dělali jsme na písních mnoho měsíců a pak na albu tvrdě a tak dlouho. V tuto chvíli jsme všichni šťastní, že se všem album líbí, hlavně v tisku. Z mého pohledu se mi album líbí mnohem více než Tinnitus Sanctus a Rocket Ride. Hellfire Club bylo mé oblíbené album a teď musím říct, že Age of the Joker a Hellfire Club jsou vůbec nejlepší alba Edguy. Všichni jsme velmi pyšní a šťastní, že v současné době můžeme dělat mnoho rozhovorů, což je docela fajn.
Těším se, až si ho koupím. Je to koncepční album s jednou tématickou linií nebo máte různá témata?
Myslím, že není žádné speciální téma pro celé album. Nikdy předtím jsme to neudělali, takže každá píseň má něco jedinečného. Možná víš, že Tobias v písních tu a tam vždy skrývá nějaké poselství, někdy je to jen legrační nesmysl. Myslím, že to je to, co Edguy umí nejlíp. (smích) Máme nějaký zábavný materiál, na který se lidi můžou zeptat a někdy je fajn, že sem tam můžeš vložit vzkaz.
Zejména Robin Hood je legrační text, protože to je o Robinu Hoodovi, který je jakýsi super hrdina. Myslím, že pro Tobiase bylo nudné napsat znovu písně jako je Superheroes, protože tato píseň z Rocket Ride byla o kapele Edguy. Dnes bychom řekli, že Robin Hood byl určitý druh superhrdiny.

Jaké bylo nahrávání tohoto alba? Je to vždy stejné, nebo je to jiné pro každou album?
Samozřejmě, spousta věcí se liší album od alba k albu. Nezačíná to jen nahráváním, ale psaním a zkoušením písní. Je to vždy nový druh materiálu, takže se s tím musíš poprat a musíš zkoušet spoustu různých věcí. Když začneš psát písničku máš nějakou verzi a o dva týdny později změníš tolik věcí, že konečná verze je odlišná od té původní a to je vždy pro nás velmi zajímavé. Jsme zvyklí pracovat ve studiu a jsme vždy velmi dobře připraveni, když odcházíme ze zkušebny. Po týdnech a měsících skládání písní se ve studiu vše děje velmi rychle, protože jsme velmi dobře připraveni a už jen nahráváme. A je to vždy stejný skvělý pocit, když to posloucháš poprvé. Když jsou všechny nástroje nahrané a poprvé slyšíme studiovou verzi, je to vždycky sakra vzrušující. Samozřejmě, že někdy ve studiu začneš měnit sem a tam některé věci, ale jak jsem řekl dříve, většinou jsme tak dobře připraveni, že všechno jde tak rychle, takže je to ve studiu rutina.
Můžeme očekávat speciální edici Age of the Joker?
Chystá se limitovaná edice. Bude dlouhotrvající album s 11 skladbami. Před pár týdny jsme dali novinářům album s devíti songy, protože původně jsme plánovali jen devět skladeb, ale objevily se další dva songy, které jsou dobré, takže jsme je nemohli vynechat, jinak bychom byli smutní. Udělali jsme album delší, teď je tedy jedenáct písní a navíc budeme mít zvláštní vydání s dalším CD s více než šesti písněmi, což znamená, že tam budou dvě úplně nové písně od Edguy a ještě coververze od Slayer - Come On Feel The Noise a ještě jeden balet s Tobiasovým hlasem a klavírem a ještě navíc dvě kratší verze songů Two Out Of Seven a Robin Hood. Speciální CD trvá 30 minut, to znamená, že máš celý balík od Edguy.
Předchozí album „Tinnitus Sanctus“ bylo přijato velmi rozporuplně. V čem vidíš ty rozdílné názory jak kritiků, tak fanoušků?
Velmi složitá otázka a upřímně, taky jsem občas opravdu nebyl šťastný kvůli Tinnitus Sanctus a taky Rocket Ride. Z mého pohledu jsem opravdu, opravdu šťastný, že nové album je mnohem lepší, protože se více soustředíme na „věci dělané rukama“ jako skutečný kytarový zvuk a myslím si, že zvláště na Rocket Ride byly některé klávesy trošku kýčovité . Jsem jen pětina kapely a každý má na tuto věc odlišný názor. Je docela nemožné, aby v kapele skládající se z pěti členů, měli všichni stejný názor. Někteří lidé možná neměli rádi prvky jako umělé klávesy … někteří lidé si možná stěžují, že Edguy je někdy příliš zábavný, ale víš, někteří lidé zase mají ten názor, že heavy metalová kapela nesmí být na pódiu vtipná. Od doby, co jsme vydali Vain Glory Opera, se o to nestaráme, protože Edguy je jakýsi „happy metal“, ne heavy metal. Nemá smysl přemýšlet o tom, proč si lidé stěžují, i když ti řeknu, že jsem nebyl spokojený s těmi speciálními efekty na posledním albu. Hudba vychází ze srdce, to je srdce celé kapely a každé album, ať už je to Age of the Joker nebo Tinnitus Sanctus nebo Rocket Ride nebo starší alba jako Hellfire Club nebo Vain Glory Opera ... okamžitě rozpoznáš Edguy, protože tam je něco zvláštního, co neumíš popsat, ale je to typický Edguy a to je ta nejdůležitejší věc. V kapele jsou stále ty stejné osoby a vůbec se neměníme, to je taky důležité. Změníš nějaký prvek tady a tam, od alba k albu a opět se objeví lidé, kteří si budou stěžovat. Je to poměrně malá menšina, ale na internetu máš někdy pocit, že tato menšina je větší, protože lidé, kteří nejsou spokojeni, na netu naříkají a lidé, kteří naopak jsou spokojení, mluví méně, jak se albem baví a nepíší nesmysly na guestbooky a fóra. Nakonec je nejdůležitější věc, že se konají koncerty Edguy, které jsou větší a větší, především v Německu a České republice, to je pro nás úžasná země. Vždycky je skvělé hrát na festivalech. Můžeme být opravdu spokojení a jak jsem řekl, nejdůležitější věc je, že to vychází z našich srdcí a myslím si, že jsme na správné cestě.
Zmínil ses o písni Robin Hood, a když jsem připravovala otázky, asi jsme měli stejný nápad pro video, protože původní otázka, na kterou jsem se chtěla zeptat, byla o vašich plánech na video. Informovali jste na svých webových stránkách, že video je děláno na Robina Hooda, takže tato otázka je mimo, ale je velmi legrační, že jsme měli stejný nápad na vtipné video.
(Původní otázka byla: Chystáte videoklip k některému ze songů? Napadlo mě, i když nevím, co přesně je v textu songu Robin Hood ... Tobias Sammet jako neohrožený zbojník a pánové z kapely jako jeho tlupa)
Znamená to, že jsi to předpověděla, takže Edguy znáš velmi dobře a myslím, že ano, máš naprostou pravdu. Bude to legrace, ve videu máme taky velmi známého německého herce, ale hrál Marianu. Byl to docela úžasný čas strávený v lese. Jediná špatná věc byla, že celý den pršelo, ale ve filmu to nepotřehneš. Byli jsme v lese se „zelenými legendami“ od časného rána do pozdního večera, ale nám se to líbilo a bude to legrace.
Posledních několik let spolupracuje Edguy se Saschou Paeth, je vaším symbolem úspěchu alb?
Sascha je velmi důležitou součástí mnoha věcí, protože je velmi zkušený producent. Dostalo se nám hodně pomoci, myšlenek a nápadů, které jsme mohli vidět v některých skladbách z různých úhlů. Alba jako Mandrake, Theather of Salvation a Hellfire Club byla také velmi dobrá alba. Není symbol úspěchu, ale je skvělý přítel, což je velmi důležité. Důvěřujeme mu a je zábava s ním pracovat. Jak jsem řekl předtím, je velmi zkušený. Hlavní věc je, že Edguy je ve zkušebně, píše songy, hraje je bilionkrát. Každý může hrát svou část. Děláme to bez Saschy, několik měsíců předtím, než jdeme do studia, to je důležité.
Kdo je autorem obalu? Připomíná mi to trochu obal k Mandrake.
Asi je to trošku pravda. Nejprve to byl vlastní nápad mít šaška, protože se nám líbil obal Mandrake a mysleli jsme si, že to bylo přesně před deseti lety, kdy byl Mandrake vydán a že by bylo hezké mít šaška na albu. Ten chlap, byl to Američan, se jmenuje Dan Frazier a objevili jsme ho na internetu. Měl spousty úžasných uměleckých prací, takže jsme mu poslali dopis, představili se a zeptali, zda by měl zájem udělat obal alba, protože je senzační malíř. Danovi je přes šedesát let a bylo to vůbec poprvé, kdy dělal obal pro heavy metalovou skupinu, takže bylo super mít někoho, kdo není úplně v obraze, je nový a byli jsme velmi vděční za jeho skvělý přínos v tomto oboru.

Může to být skvělý nápad udělat takové věci. Ale všichni v Edguy jsou vždycky před koncertem tak ztřeštění, že nikdo nepřemýšlí o tom, mít kameru nebo psát nějaké věci, každý je přilepený na svůj nástroj a čeká na show. Měli bychom o tom možná přemýšlet a každý večer by někdo z Edguy měl udělat alespoň něco nebo jen pozdravit fanoušky nebo něco takového. Bylo by to hezké, protože to je to, co je na internetu.
Edguy má spousty fanoušků v České republice. Vstupenky jsou vždy vyprodané. Máte pocit, že vaše popularita stále stoupá nebo je po letech stabilní?
Myslím si, že jsme ve skvělé pozici a stále stoupáme. V České republice je to prostě skvělé, protože jsme tady hráli již před několika lety na festivalu, a to byl také velký zážitek. V Německu to ještě jde nahoru a je stále mnoho zemí po celém světě, které mohou být lepší a to je něco velmi zajímavého pro Edguy. Edguy nikdy nebyl nějakou senzací přes noc, ale stále rosteme, už třináct let (pozn.red. v této sestavě), krok za krokem, každý rok o trošku. Stále rosteme a na to jsme samozřejmě velmi hrdí, protože mnoho kapel je po třinácti letech na vrcholu. Minulý rok jsme v Německu jeli turné se Scorpions. Bylo to něco tak mimořádného a kapele to přineslo další vzestup.
Jak prožíváš popularitu Edguy a vše, co k tomu patří. Rozhovory, focení, autogramiády, ...?
Řekl bych, že jsme nohama na zemi. Jednoduše, mohu říct, že jsme šťastní za tuto popularitu, mnoho lidí chce rozhovory a my se tím bavíme, protože je fajn mluvit s lidmi jako jsi ty v přátelské atmosféře. Je to celkem sranda odpovídat na otázky a tak podobně. Nikdy by to neměla být rutina a až to bude nudné, stačí říct typické odpovědi nebo za pár let odpovídat jen ano, ne, ne , ano. To by bylo otravné. Jsme velmi vděční za to, co můžeme dělat, pokud hudba vychází ze srdce, prostě uděláš vše, že můžeš, abys pokračoval v práci.
Tvá práce je tvým koníčkem?
Tak nějak.
Vzpomeneš si na nějaký šílený kousek od fanoušků, které jsi dosud potkal?
Na jeden si vzpomínám, protože ty jsi z České republiky a stalo se to v ČR, když jsme hráli loni nebo před dvěmi lety. Domnívám se, že to bylo po koncertě v Praze, kdy jsme šli do našeho tour autobusu, protože jsme jeli na další show a tam stála dívka s kompletně odhalenými ňadry. Byla velmi krásná a my jsme byli naprosto překvapení a řekli jen dobrá, ahoj … byli tam všichni z kapely, ze štábu a bylo to tak nějak zvláštní. Jsem si jistý, že byla opravdu pěkná a zdvořilá. Nebylo nutné, aby tam tak byla. Dali jsme jí autogramy a potom jsme o tom velmi dlouho mluvili v autobusu.
Z vašich DVD je zřejmé, že jste velmi veselá parta. Neopouští vás humor ani v nahrávacím studiu, když jde do „tuhého“?
Myslím si, že ano … je to jakýsi druh humoru, který je zcela přirozený a není to koncept kapely, prostě přirozenost. Pokud jsi ve studiu a mluvíš o věcech, které jsi podělal, je důležité, nesmát se tomu. (smích)
Pohádáte se někdy nebo křičíte na sebe?
Někdy ano, může se stát. Opravdu si nemyslím, že zrovna křičíme, ale je to normální. Máš pět různých názorů na věc, proto je celkem nemožné mít ten stejný názor, obzvláště když dojde na psaní skladeb. Je to zcela přirozené a je dobré mít na palubě Saschu, protože je to člověk, který umí vše uklidnit a v nejhorším případě musí učinit rozhodnutí. To je velká pomoc. Ale jak jsem ti říkal, je velmi zkušený producent. Na zkouškách je jen pět lidí a pokud máš na začátku argumenty, je docela možné, že se pohádáš a později večer musíš říct OK, tentokrát jsme nic nenapsali, protože jsme se celý den hádali. Prostě se to stává, je to normální. Pokud to přirovnáš ke vztahu holky a kluka, nesvítí po celou dobu jen slunce, taky může zapršet. Z nějakého důvodu, i když se hádáme docela často, jsme stále spolu i nyní po více než třinácti letech bez jakýchkoliv změn v sestavě. Činí nás to velmi hrdé, protože není mnoho kapel, které mohou říct, že jsou spolu tak dlouho. A taky je dnes spousta kapel, které si řeknou OK a opět se spojí. Ale v Edguy není nutné dělat takové věci, protože už jsme sjednocení. (smích)
Chystáte se natáčet další DVD?
V tuto chvíli určutě ne. Nikdo opravdu neví, jestli to má smysl. Budeme mít DVD možná na dalším turné nebo možná na koncertě v příštím roce. Abych byl upřimný, tak jsme ani nehovořili o tomto tématu, takže o tom nemůžu ani nic říct.
Podílíš se i na jiných projektech jako host nebo je Edguy tvojí prioritou?
Před nekolika lety jsem měl svoji vlastní kapelu, jmenovala se Taraxacum a napsal jsem několik songů se zpěvačkou z Los Angeles. Bylo to velmi zajímavé. Jako host jsem hrál v Blind Guardian a byl jsem za to rád. Hostoval jsem za původního baskytaristu, protože z nějakých důvodů nemohl odehrát koncert, tak mě požádali, jestli bych ho nezastoupil. Byl jsem pyšný, protože Blind Guardian je opravdová klasická heavy metalová skupina. Cítil jsem se poctěn, že jsem byl požádán, abych hrál. Podobné se stalo před dvěma měsíci, když baskytarista z Gamma Ray musel do nemocnice. Ve středu jsem měl telefon, jestli můžu hrát na sobotním koncertě s Gamma Ray. Měl jsem jen dva a půl dne na naučení všech písní, který chtěli hrát. Cvičil jsem každý den i noc. Myslím si, že jsem uspěl. Můžeš se podívat na nějaké nahrávky na YouTube „Gamma Ray HafenRock fest“, bylo to uprostřed května. Takovéto věci jsou úžasné. Něco podobného musíš udělat, vnese to čerstvý vzduch, když si zahraješ s jinými muzikanty. Je to bomba hrát s ostatními kluky jinou hudbu. Hlavně akce s Gamma Ray, protože se jako host připojil i Michael Kiske na dva nebo tři songy. Hráli jsme Future World a jelikož mi bylo třináct, když bylo vydáno album Keeper of the Seven Keys od Hellowen, tak bylo skvělé hrát skladby jako Future World s původním zpěvákem a kytaristou.

Jak vzali tví rodiče skutečnost, že ses rozhodl být muzikantem?
Myslím, že na to byli velmi hrdí, protože moji rodiče byli taky velmi muzikální, takže jsme měli doma hodně hudby, ne heavy metal, ale mnohem více jazzu. Asi byli trochu zmatení, když jsem začal poslouchat heavy metal. Tehdy jsem se zeptal rodičů, jestli můžu jít na koncert Metallicy a na koncert Helloween a hlavně si pamatuji, když jsem žádal, abych mohl jít na koncert Slayer. Došlo na řeči kolem jejich pověsti, že Slayer jsou satanští (smích) a že jí kuře na jevišti. Nebyli nadšení, že jsem tam chtěl jít, ale nakonec mě pustili a já jsem se nezměnil v satana. (smích) Takže to bylo pro ně dobré. Pak jsem jim řekl, že hraji v heavy metalové kapele. Bylo to krok za krokem. Viděli, že do hudby, cvičení a hraní dávám své srdce. Určitě byli hrdí, především můj táta, který navštěvoval hodně koncertů, nejen Edguy, ale moji předchozí kapelu Squealer a pamatuji si, že Squealer a Motörhead hráli společnou show v Německu, táta byl v pátě řadě a musím říct, že už to byl pětašedesátiletý pán.
Mnoho lidí si neumí představit umělcův den. Můžeš nám říct něco o tvém normálním všedním dnu, když nejste na turné?
Děláme rozhovory. (smích) Alespoň teď je to docela normální. Samozřejmě to záleží ... Pokud jsi na turné, které právě hraješ, pokud jsi doma, musíš cvičit, protože píšeš nové songy a pak samozřejmě trávíš hodně času ve studiu a ve chvíli, kdy máš čas, musíš být na telefonu, odpovídat na maily a dáváš rozhovory. Mezitím samozřejmě nějaké jídlo a kafe, aby se nezapomnělo. (smích)
Je nějaká nová metalová kapela, nebo jiný umělec, který si přitáhl tvůj zájem v poslední době?
Ano, samozřejmě, ale musím myslet. Airbourne je podle mého názoru velmi dobrá skupina. Například Volbeat jsou skvělí. Takže tyto novější kapely. Kromě toho také poslouchám spoustu dalších věcí. Vedle heavy metalu. Jen v poslední době jsem poslouchal orchestrální album Deep Purple, co vydali v roce 1969 a to je velmi zajímavé. Mimochodem, jsem velký fanoušek Deep Purple. Nejedná se vůbec o novou kapelu, já vím. (smích)
Potěšilo tě něco v poslední době?
Je velmi důležité se zmínit, kromě Edguy, že jsem se před rokem stal otcem a myslím, že to byla ta vůbec nejdůležitější věc, protože to je zážitek, který je prostě nepopsatelný. Každá věc byla tak výjimečná, protože den před tím jsme měli hrát na Wacken Open Air festivalu a ptali jsme se Michaela z Helloween (pozn.red. Michael Grosskopf), jestli by byl připraven zaskočit za mě v případě, že bych musel jet domů, protože porod začne nebo tak …. Michael tam byl a mohl odehrát koncert a dostali jsme ho na pódium a odehrál dva songy. O týden později se narodil můj chlapeček a zůstal jsem na týden doma. Konal se jen koncert v Anglii, kde mě Michael zastoupil. Byl to podobný případ jako když jsem hrál v Blind Guardian a teď někdo jiný zastoupil mě. Občas se takové věci stávají. Nyní jsem šťastný, protože tento malý kluk někdy křičí, že asi jednou bude zpěvák.
Máš nějaký vzkaz pro fanoušky?
Jo, jsem šťastný, že se chystáme do České republiky a jak dobře vím, máme několik koncertů v ČR. Myslím si, že je to tam skvělé a možná tam příště na koncertě budou jen holky s odhalenými ňadry. (smích) Turné začíná v září a pokračuje v říjnu, a to je evropská část turné. Domnívám se, že právě potom pojedeme do Jižní Ameriky a USA a také do mnoho dalších míst. Uvidíme, co se bude dít. Taky doufám, že snad jednoho dne budeme hrát na festivalu v České republice. A domnívám se, že budeme hrát ve Zlíně v polovině nebo koncem října.
Je to koncem října, 23. října. Chystám se jet.
Super, myslím, že se tam potkáme.
Je váš zlínský koncert posledním pro tento rok?
Ne pro tento rok, ale možná evropská část turné, protože agentura plánuje více koncertů a pak uvidíme. Doufám, že se chystá také koncert v Praze.
Myslím si, že Praha je v září a pak máte koncerty v Německu a poslední ve Zlíně.
To je legrační, víš víc než já. Samozřejmě, že znám data turné a už jsem je viděl, ale někdy je opravdu moc koncertů a všeho kolem, že ani nevím, ve kterém městě se chystáme hrát. Přinejmenším hrajeme, a to je nejdůležitější věc.
Děkuji Šárce za spolupráci na rozhovoru s Tobiasem.
Nový videoklip Robin Hood
< Předchozí | Další > |
---|